Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Helena Karásková třikrát na stupních Xterry!

Stříbro v Itálii, zlato v Dánsku a bronz ve Francii. Helena Karásková dál sbírá medaile v seriálu Xterra a je nejúspěšnější Češkou v terénním triatlonu. Úspěšně tak pokračuje v sezoně, kterou navzdory výborným výsledkům označila za svou poslední. Ohlédnutí za posledními závody členky Enervit Teamu nabízíme v našem rozhovoru.

Když půjdeme popořadě, tak nejdřív jsi byla stříbrná v Itálii. Dá se tedy říct, že sis spravila chuť po 8. místě na mistrovství světa v terénním triatlonu?

Závod v Itálii byl pro mě hodně důležitý. Na Gardu jsem odjížděla s celou rodinou a vůbec jsem nevěděla, jestli budu schopná se postavit na start 6 dní po závodu swimrunu ve Švédsku. Ve vodě to nebylo nejhorší, ale také jsem si tam po startu prožila krušnou chvilku, kdy jsem se asi po 150 metrech zastavila a chtěla jsem plavat zpátky ke břehu… Pak mě překvapilo, že vedle mě teprve plavou holky, které mě normálně uplavou, tak jsem zase hlavu zabořila do vody a už to bylo dobré. Na biku to byl dobrý výkon do prudkých kopců a hlavně v technických sjezdech jsem si vybudovala náskok něco přes minutu na budoucí vítězku. Věděla jsem ale, že to bude těžké udržet. Běh je tam hodně kopcovatý a mě to prostě nešlo. S lehkými křečemi jsem byla bez šance a doběhla si pro druhé místo. Porazili jsme ale čerstvou mistryni světa ze Španělska, Italku Peronciniovou.


V červnu už jsi vystoupala na nejvyšší stupínek, když jsi vyhrála svůj první letošní závod v seriálu Xterra. Vyšlo v Dánsku všechno na výbornou?

Já jsem do Dánska původně vůbec neplánovala jet, takže očekávání jsem neměla moc velká. Spíš jsem se chtěla dostat do závodního tempa. Plavalo se v moři, ale naštěstí byla hladina jako zrcadlo, žádné vlny ani vítr. Měla jsem pocit, že mi plavání moc nejde, několikrát jsem ztratila směr a kousek si zaplavala. Ale podle času a ztráty na ostatní holky to bylo moje letos asi nejlepší plavání.


Ztrátu jsi pak dokázala na kole sjet?

Trať biku byla jen na jeden okruh, 30 kilometrů v singlu, pořád pravá, levá, kopeček nahoru, dolů, samý kořen, díra a bláto... Do každé zatáčky jsem se ale vešla dobře a byla moc ráda, že kopce jsou krátké. Nohy mi v nich šly dobře, byla v nich síla i výbušnost. Už asi na šestém kilometru jsem se dostala do čela a pak jsem se snažila najet co největší náskok. Někdy bylo hodně náročné předjet pomalejšího bikera a dokonce jsem dostala radu, že mám plavat rychleji, abych nemusela předjíždět (smích). Je pravda, že ke konci už jsem byla dost unavená, měla jsem vykoukané oči, kam to vlastně mám jet. Trať jsem měla projetou předem, ale bylo bez šance si pamatovat, kudy to vlastně vede.


Kolik sil ti zbylo na závěrečný běh?

V hlavě jsem měla zafixované, že běh je trochu kratší a už to moc bolet nebude, ale dvoje prudké schody a dva dlouhé přeběhy po pláži v každém ze dvou okruhů daly ještě pořádně zabrat. Nakonec jsem si ale v pohodě se čtyřminutovým náskokem doběhla pro první místo, což pro mě bylo veliké povzbuzení.


O víkendu jsi ve Francii vybojovala bronz. Jak se ti závodilo?

Ze sedmi startů na tomhle závodě to vždy vyšlo mezi tři nejlepší, takže nemůžu být nespokojená. Pravda ale je, že jediné, s čím jsem mohla být spokojená, bylo plavání. Sice jsem vyplavala na 9. místě, ale ve skupině od 4. do 10. místa. Hned po přezutí jsem ale věděla, že to bude těžké… Postupně jsem se dostala na 3. místo a kousek před sebou viděla i druhou. Do depa jsme dojeli v podstatě společně, ale to už jsem věděla, že na běhu bude zle a snad poprvé v životě jsem si říkala, že bych snad raději jela ještě jeden okruh na kole než běžet... Druhé místo se mi hned v prvním kopci začalo vzdalovat a na první místo to bylo přes dvě minuty. Cítila jsem, že přijdou křeče a bojovala s nimi celých 10 kilometrů. Jsem ráda, že jsem ten vnitřní boj vyhrála a dostala se do cíle. Byla jsem hrozně ráda, že v tak silné konkurenci se mi podařilo takhle závodit, i když vím, že to pro mě nebyl úplně dobrý den.

 
Předpokládám, že v otázce výživy jsi spoléhala na svůj osvědčený model?

V závodním období se spoléhám vždy na Enervit Magnesium a Betaina Endurance Sports pár dní před závodem, plus samozřejmě iontový nápoj a především Enervit Gely během závodu. Také si míchám energetický nápoj Enervit Maltodextrin Fructose. Rychlou energii v podobě Enervit Liquid Gelu pak používám v závěrečné části závodů a spoléhám také na solné tablety Enervit Salt Caps, které si dávám do lahvičky s gelem. Po závodě pak vždy následuje regenerační Enervit Recovery Drink.