Kdy vám letos začala závodní sezona?

Sezóna dálkového plavání začíná v Česku zhruba v polovině dubna mistrovstvím republiky na 5 km v Praze Podolí. Venku začínají závody na konci května, pak se pokračuje až do září. Pro mě ale sezóna nekončí, mívám většinou 2 týdny pauzu a trénujeme dál. Přes zimu se věnuji bazénovému a zimnímu plavání, takže je to nekonečný kolotoč.

Jak vypadala vaše příprava? Dá se forma a kondice ladit i během sezony?

Na konci ledna začínáme reprezentačním soustředěním v Pardubicích, kde položíme jakýsi kilometrážní základ, který po Vánocích bývá opravdu potřeba. Na tom pak začínáme stavět. Do léta většinu kilometrů odplaveme v domácích oddílech plus máme většinou ještě tak dvě soustředění. I během závodní sezóny se dá forma a kondice ladit, zvlášť když začnou prázdniny a je mnohem více času na přípravu. Přes léto kromě zahraničních závodů absolvuji i závody Českého poháru, které využívám na naplavání kvalitních kilometrů.

Kolik už máte v letošním roce natrénováno, a jak váš trénink vypadá?

Letos mám zatím naplaváno okolo 600 kilometrů. Během týdne mívám 9 tréninků ve vodě a 3 až 4 mimo vodu. Plavecké tréninky máme každý den od 5:50 v Praze na Vinohradech, odpoledne v Podolí. V sobotu chodím se svým kmenovým oddílem SC PAP v Pardubicích. Délka tréninků se pohybuje od hodiny a půl do dvou hodin a třikrát do týdne probíhá hodinová suchá příprava v posilovně. Když nejsou závody, tak se ještě o víkendu přidá nějaký běh, kolo nebo kolečkové brusle.

Trénujete sama, nebo spíše ve skupině?

Trénuji ve skupině Honzy Srba s oddílem Bohemians Praha. Jsem hrozně soutěživá, takže mi vždycky vyhovovalo trénování ve skupině, kde se vzájemně hecujeme k lepším výkonům. Sama chodím jenom běhat, protože běhám jako slůně a nikomu se na mě nechce čekat (smích).

Dá se vyčíslit, kolik kilometrů ročně uplavete? Kolika závodů se účastníte?

Většinou to vychází na nějakých 1800 km za rok. Mimo sezónu dálkového plavání zvládám tak 8-10 závodů v bazénu a kolem 6 závodů v zimním plavání. Během letních měsíců je to mnohem nabitější. To máme závody skoro každý víkend. Jasným vrcholem je pro mě letos start na srpnovém mistrovství Evropy, kde bych chtěla zaplavat do 8. místa.

Kromě plavání zvládáte i vysokoškolská studia na medicíně. Jak se vám daří tyto aktivity skloubit? 

Když jsem začala chodit na medicínu, byla jsem přesvědčená, že s plaváním končím. Vydržela jsem to asi měsíc a vrátila se. Začala jsem v nové skupině u nového trenéra a začalo mě to bavit mnohem víc než předtím. Na bazén se chodím prostě odreagovat a nabrat sílu na další učení. Je to sice obtížné skloubit, ale jinak bych se asi mezi těmi učebnicemi zbláznila.

Jak důležitá je pro vás výživa, a jak k ní přistupujete?

Sportovní výživu jsem začala řešit, když jsem přešla z žákovské kategorii do dorostenecké a tratě se mi z maximálně 5kilometrových o dost protáhly. Ta obecná mě chytla až na vysoké škole, když jsme se začali více zabývat biochemií. Hrozně mě fascinuje, jak jsou všechny metabolické dráhy propojeny. Tak se to teď snažím převádět do praxe.

V oblasti výživy spoléháte na Enervit. Kdy jste s ním začala?

Ač je škála potravinových doplňků na českém trhu poměrně široká, měla jsem velký problém najít nějaké, které by mi vyhovovaly. Často jsem se třeba potýkala během závodů s žaludečními problémy.  Tak jsme s mamkou pátraly a zkoušely, až jsme narazily na energetický nápoj Enervitene Sport, který sliboval vysokou snášenlivost pro “citlivky”. A opravdu fungoval! Během přeplavby kanálu La Manche jsem dokonce pila jenom ten.

Jaké další produkty máte nejraději a kdy po nich sáhnete?

Opravdu mi chutná iontový nápoj Enervit G Sport, navíc se hodí na každý trénink nebo závod. Před závodem si dávám Enervit PRE Sport, nejradši mám brusinkový. Během závodu pak používám každou půlhodinu energetický gel Enervitene. Perfektní vychytávkou jsou gely Enervitene Sport Gel One Hand, které se dají strčit za plavky a sníst s naprosto minimální ztrátou času. Po závodě i tréninku využívám podle délky zátěže regenerační nápoje Enervit R1 nebo R2 Sport. Pak mám ještě ráda proteinové tyčinky, které si často beru jako svačinu do školy.

Kterého sportovního úspěchu si zatím nejvíc ceníte, a co by se dalo označit za váš velký sen?

Většina veřejnosti považuje za můj největší úspěch přeplavání kanálu La Manche v 16 letech. Osobně si ale nejvíce cením 11. místa z mistrovství světa z minulého roku. A co se týče cílů, tak z vrcholných mezinárodních akcí mi už zbývá jenom jedna, na které jsem nebyla – olympijské hry.