10mila se od ostatních závodů výrazně liší, mimo jiné tím, že běží se přes noc. Jak vypadá váš režim před startem?

Startuje se v devět hodin večer a závod končí kolem sedmé až osmé hodiny ranní, je to nejdelší štafetový závod na světě. Já startoval kolem půlnoci. Den před závodem se snažím jít spát docela pozdě, abych si mohl pospat dopoledne. Je potřeba trošku si posunout denní režim, aby člověk dokázal závodit v dobu, kdy normálně spí. Kolem poledne jsme se byli společně jako tým lehce proklusnout. Pak se celý tým po obědě sejde a projde si závodní taktiku. Odpoledne už se nese ve znamení odpočinku, polehávání v posteli a snahy usnout, což je dost těžké, protože už vás svírá nervozita. Ta ze mě většinou spadne hned, jak mi předá úsek přede mnou.

Jak se vlastně běhá orienťák v noci a jaký úsek vás čekal?

Já letos běžel tzv. Dlouhou noc, což je čtvrtý úsek. Vzdálenost 16,8 km vzdušně s převýšením kolem 800 metrů a 28 kontrolami. Noční orienťák se od denního liší hodně. Hlavně v tom, že člověk nevidí tak daleko před sebe a musí se mnohem víc spoléhat na svého nejlepšího kamaráda – buzolu. Já mám noční závody hodně rád, je to mnohem větší výzva než přes den.

Jak to u vás vypadalo po doběhu?

Protože to byl pro mě závod trvající 108 minut a doběhl jsem kolem druhé hodiny ráno, tak jsem z toho byl dost unavený. Člověk je ale i po doběhu pořád plný adrenalinu a těžko se mu usíná. Navíc máte v lese týmové kolegy, kterým se snažíte na dálku fandit a sledujete na GPS a v televizi, jak jim to jde. Takže jsem usnul kolem půl čtvrté ráno ve stanu, kde byla strašná zima. Už o půl sedmé jsem byl ale znovu na nohách, abych mohl fandit přímo na doběhu.

Kolik sil vás 10mila stála a jak jste během ní dodával tělu energii?

Před závodem jsem si dal tradičně Enervit PRE Sport a při samotném závodu jsem energii doplňoval energetickými gely Enervitene. Měl jsem s sebou dva a byl jsem za ně opravdu hodně rád, byly potřeba. Ten druhý jsem si dal asi dvacet minut před koncem závodu. Krom toho, že mi pomohl fyzicky, tak mi hlavně nakopnul hlavu. Cítil jsem, že se mi znovu mnohem lépe mapuje. Po doběhu jsem se nejvíc těšil na regenerační nápoj Enervit R2 Sport.

10mila byla vyvrcholením vašeho pobytu ve Skandinávii, kam jste se na začátku roku přestěhoval. Teď už zůstanete v Česku, nebo ještě vyrazíte na sever?

Další dlouhodobější pobyt na severu už letos neplánuji. Aktuálně se snažím dokončit své bakalářské studium na VUT v Brně na fakultě stavební, obor konstrukce a dopravní stavby.

V Brně jste se zúčastnil mistroství republiky. Jaké distance se běžely a jak jste v závodech dopadl?

Běžely se sprintové štafety a sprint. Ve sprintových štafetách na brněnském Špilbergu jsme s mými týmovými kolegy mířili poprvé za titulem, minulé tři ročníky jsme byli vždy druzí. Bohužel na posledním úseku kamarádka vynechala jednu kontrolu, a tak jsme byli diskvalifikováni.

V neděli se běžel individuální sprint, letos poprvé dvoukolově. Z dopolední kvalifikace jsem postoupil z prvního místa a odpoledne následovalo finále pro 32 nejlepších. Po dlouhé době se mi podařilo dokončit závod se všemi správnými kontrolami, a tak jsem mohl slavit bronzovou medaili. 

Jste zatím spokojený s vývojem nové sezony a přetavením tréninkové dřiny (více o přípravě Miloše Nykodýma v rozhovoru zde) do závodů?

Mám takové smíšené pocity. 10mila byla úžasná, ale poslední dva týdny se mi nedaří závodit v úplné pohodě. Přisuzuji to starostem se školou, takže doufám, že s ukončením studia na začátku června se to ještě zlepší!