Loňskou sezonu zakončil ziskem titulu mistra světa v extrémním překážkovém běhu (OCR) a po náročném ročníku potřeboval chvilku oddechu. Na konci roku se ale vrátil k tréninku a dnes už má za sebou první závody včetně jednoho na běžkách. Petr Vinický má zkrátka sport rád ve všech podobách a jak se dozvíte v rozhovoru, miluje i extrémy. Dočtete se také, jak trénuje, co má za sebou a co všechno ho letos čeká.
Na konci loňského roku jste ještě neměl přesnou představu o svém kalendáři na novou sezonu, vyjma vrcholů v podobě evropského a světového šampionátu. Teď už víte, kde budete startovat?
Nejdřív se postavím 8. dubna na start Spartan Race v Mnichově, což bude první opravdový test. Dva týdny poté odlétám do Amsterodamu na úvodní podnik série Toughest. Malá generálka před prvním mistrovstvím ČR v OCR bude v Plzni na Predator Race a poté již zmíněný republikový šampionát. Vrcholem však bude na přelomu června a července mistrovství Evropy OCR v Holandsku. Ještě nemám jasno, jaké závody budou předtím, to hodně záleží na tom, jak se mi povede na Toughest. Pokud ano, asi dostane přednost a trochu si pocestuji po Evropě. Druhá polovina sezóny je ještě nejasná, vrcholit by ovšem měla v Torontu na mistrovství světa OCR v polovině října.
Jak jste spokojený s přípravou na letošní ročník?
Po loňské sezóně jsem si potřeboval odpočinout fyzicky i mentálně a volno se tedy natáhlo skoro na 8 týdnů. Do přípravy jsem vklouznul postupně od Vánoc a využíval, co zrovna šlo – kolo, lezení na stěně, běžky, brusle. Prostě jakýkoliv sport kromě běhu. Oproti loňské zimě jsem se snažil co nejpoctivěji najezdit objem, abych se pak lépe adaptoval na další zátěž. V březnu jsem byl na testech a musím říci, že nejen pocitově, ale i podle čísel jsem spokojený s tím, co jsem doposud natrénoval.
Trápily vás mrazy, které letos Česko na rozdíl od předchozích let sevřely?
Vůbec ne, právě naopak! Mám rád extrémní podmínky a svým způsobem si v nich lebedím. Zamrzl mi rybník, tak jsem mohl chodit bruslit. Vysekával jsem si led a otužoval se. Jednou nedobrovolně i s bruslemi na nohou (smích). Hlavně ale nasněžilo a vydrželo to, tak jsme si se sousedem vyšlapali okruh pro běžky na poli, co máme za barákem. Na skate jsem pak jezdil do Liberce a po dlouhé době jsem si opravdu užíval zimu.
Zařadil jste do letošní přípravy nějaké nové prvky oproti předchozím letům, nebo zůstáváte věrný osvědčenému modelu?
Moc nemám rád stereotyp a hledám nové způsoby, jak se posunout. Proto jsme s trenérem zařadili ty běžky a stál jsem na nich pokaždé, když to šlo. Je to přeci jen jiný pohyb. Dál jsem chodil na lezeckou stěnu a celkem dost jsem se věnoval kompenzačním cvičením a TRX. V týdnu jsem měl v průměru 5 tréninkových dní s ranní fází a poté ještě večerní nebo odpolední fáze s lehkým posilováním. Nejvíce tréninků jsem odjezdil na poli za barákem. Na hodnocení je ještě brzo, ale snad to byl krok správným směrem.
Poprvé jste si vyzkoušel i lyžařskou Jizerskou 50, respektive Bedřichovskou 30. Jak se vám jelo a jaký to byl pro vás zážitek?
Největší výzva byla natrénovat na to. Pak přišla fáze strachu, kdy jsem si říkal, že tam umřu, protože jsem takovou dálku neujel ani na tréninku. Ve finále se mi to strašně líbilo! Nějakým omylem jsem byl zařazen do první vlny, takže většina startovního pole byla za zády. Do toho strach, že ostatním polámu hůlky, budu překážet nebo upadnu hned za startem. Jinak samá slova chvály, krásný závod, atmosféra prostě super! I když mi moc nechutnalo tempo, tak jsem si to užil a doufám, že za rok budu stát na startu znovu. Kdo ví, možná na té opravdové padesátce…
Za sebou už máte i první „vaše“ závody, tedy v extrémním překážkovém běhu. Jaké?
První letošní start byl na Gladiator Race, běželo se v Josefově, z části i tamní pevností. Celkem zajímavá trasa a první „tykačka“ s vyššími tepy. Druhým závodem byla zmíněná Jizerská 50 a do třetice jsem startoval na úvodním závodě Predator Race. Už se mi běželo o trochu lépe, ale chyba na posledních překážkách mi sebrala lepší než 12. místo. Na druhou stranu tam bylo premiérové umístění na bedně s novým týmem, tak to byla příjemná záplata!
Při sportu spoléháte na Enervit. Které produkty patří mezi vaše favority?
Hlavně díky delším tréninkům se mým nezbytným pomocníkem stal regenerační nápoj Enervit R2, na který nedám dopustit, a čeká na mě po každém tréninku. Na noc si někdy ještě dopřeji protein Enervit Time Release 4. Na jizerské 50 mě ovšem dost podržely i energetické gely Enervitene, které jsem měl připravené na cestu.