Na 246 kilometrů dlouhý běžecký závod se vydává potřetí v kariéře. Loni vybojoval bronz a zaznamenal tak historicky nejlepší český výsledek na legendárním Spartathlonu. I letos plánuje Radek Brunner útok na přední pozice. „Trénoval jsem každý den na to, abych dokázal tu trasu proběhnout ještě rychleji než loni. A pokud mi neupadnou nohy, tak to tak i bude. Pokud se bojíte selhání, nezasloužíte si být úspěšní,“ říká člen Enervit Teamu v předzávodním rozhovoru.
Na Spartathlon se letos vydáváte potřetí. V čem vám budou pomáhat zkušenosti z předchozích dvou ročníků?
Velkou výhodou je z mého pohledu to, že už trasu znám. Vím, kde je jaký kopec, pamatuju si už, kde bude občerstvovačka. Můžu si líp rozplánovat, na které checkpointy si pošlu svoje věci, nebo třeba kde bude dobrá nudlová polévka a kde naopak nestojí za to zastavit, protože ji tam vaří z pytlíku. Doufám, že letos už nezapomenu dojít v sobotu večer k soše krále Leonidase a pořádně si jí v klidu prohlédnout.
Když srovnáte tři po sobě jdoucí roky, byl ten letošní z pohledu přípravy na Spartathlon jiný?
Pokaždé to bylo trošku jiné. První rok to byla taková odměna. Cíl byl doběhnout, a to se povedlo. Loni to byl sen o pódiovém umístění, což se taky povedlo. No a letos? Logickou cestou z toho vychází touha se zase kousek zlepšit oproti loňsku. Prostoru tam už moc není, ale věřte mi, že na té trati nechám všechno. Kus vlastního života.
Jak vypadala vaše příprava na letošní ročník? Jak dlouho trvala?
Cílená příprava začala od července, šlo tedy o tříměsíční souvislý tréninkový blok. Pokusil jsem se zanalyzovat všechny svoje předchozí závody a přípravu, která jim předcházela. Objevil jsem hodně různých návazností, co na mě tréninkově platilo a co naopak nemělo žádný efekt. A tohle všechno jsem použil v tréninku. Vím, že jsem pro přípravu udělal maximum, nic jsem neošidil. Držel jsem se toho, co řekl jednou Mark Spitz, držitel 11 olympijských medailí v plavání: „Podcenili jste přípravu? Pak jste trénovali na to, abyste prohráli!“
Jaké byly vaše tréninky?
Do přípravy jsem zařadil dvou i třífázové tréninky, dlouhé volné běhy, tempové běhy, kopce, střídavé běhy… Odběhal jsem mezi 800-900 kilometry za měsíc. Každý týden za mnou přijel výborný masér Karel Kuchynka a postaral se o mě jak po stránce svalů, tak i po stránce pozitivní energie. Se spartathlonským parťákem Petrem Válkem jsme chodili každé pondělí do sauny. Daleko pečlivěji jsem protahoval, uvolňoval. Nebylo to tedy vše jen o běhání. Poslední 4 týdny před závodem kopíruju přesně loňské tréninky. A vypadá to na lepší formu. Myslím, že moje tréninková cesta byla správná.
Po zdravotní stránce jste v pořádku a bylo tomu tak i během přípravy na Spartathlon?
Já věřím, že jsem si svoje zdravotní trable už letos vybral. Letní příprava byla naprosto parádní. Nenastal žádný zdravotní výpadek, nemusel jsem vynechat jediný naplánovaný trénink. Prasklý meniskus vydržel celou letní přípravu, jen 3 týdny před startem trochu pozlobil a musel jsem k ortopedovi na vytažení vody z kolene. Ale teď je to v pořádku, a tak to i zůstane. Vím to.
Jak bude vypadat vaše výživa během téměř 250km závodu? Jakou sportovní výživu přibalíte s sebou na cestu?
Beru si to, co jsem už vyzkoušel. To znamená sportovní výživu od Enervitu, konkrétně energetický nápoj Enervitene Sport namíchaný s Enervit R2 Sport, dále energetické koncentráty Enervitene a energetické tyčinky Enervit Power Sport Competition. Na doplnění dalších kalorií mám pak agávový sirup. Na několika místech bude k dispozici i nějaká polévka, trocha rýže, brambor. To určitě taky využiju. No a posledních 14 dní užívám Enervit Carbo Flow. Ten jsem pil i loni a běželo se mi fajn, tak proč to nezopakovat.
Máte spočítáno, kolik toho během závodu sníte a vypijete?
Loni jsem měl svoje pití jen na 12 místech, letos jsem si obstaral krabičky od filmů do foťáku, klasické „filmovky“. Naplním je osvědčeným ionťákem a pošlu si je na občerstvovačky. Filmovka má obsah přesně pro lahvičku 330 ml, mám jich naplánováno po cestě 62. To je zhruba 19 litrů tekutin na závod. Mám spočteno, že z toho dostanu přibližně 6500 kcal. Dalších cca 2000 kcal dostanu z tyčinek, koncentrátů a agávového sirupu. No a to mi bude muset stačit. Bude to mnohem víc, než jsem do sebe dostal loni, takže další plus.
Loni jste dlouhou dobu vedl. Chtěl byste podobně běžet i letos? Jaký je váš plán po taktické stránce?
Taktika je jasná, vyběhnu a uteču (smích). Ale teď vážně… Poběžím asi jako loni, tak aby se mi běželo v pohodě, setrvačností, bez námahy. Tedy někde okolo 4:50 - 5:00/km. Jestli to bude stačit na průběžné vedení nebo ne, to se uvidí. Stejně je to v tu chvíli jedno. Cíl je až po 246 km a to, že budu třeba první v Korintu, ještě nic neznamená. Já závod vždy rozbíhám na svoje cílové maximum a stejně to bude i v pátek. Na startu je letos hodně špičkových běžců, budou tam medailisté z nedávného mistrovství světa v běhu na 24 hodin, několikanásobný vítěz Spartathlonu Ivan Cudin a dost dalších, co už mají medaile ze Spartathlonu nebo světových šampionátů.
Věříte, že můžete zopakovat medailový úspěch z loňska, kdy jste bral bronz? Jaké jsou vaše cíle pro letošní ročník?
Bude rozhodovat aktuální stav v den závodu. U každého. Můj loňský čas by stačil v podstatě vždy v historii na medailové umístění, jak to ale bude letos, to je otázka. Vím, že třeba stříbrný medailista z Belfastu Bialobrzeski ohlásil, že poběží pod 22 hodin. To je hodně smělý plán, vzhledem k tomu, že to dokázal v historii Spartathlonu jen legendární Yannis Kouros. Pod 23 hodin se na té trati dostali jen 3 běžci - Kouros, Scott Jurek a Ivan Cudin, který běží i letos. Čas 22 hodin znamená průměrné tempo 5:20/km. Když uvážíme, že převýšení trati je zhruba 3000 m, při stoupání na nejvyšší vrchol trasy kozí stezkou se ztratí tak 20-25 minut na celkový průměr, je to hodně ostrý tempo. Rozeběhnu to prostě jako loni, a pokud vše bude klapat, tak v druhé polovině bych na Brunnera 2016 mohl něco získat.
Jde i letos v případě Spartathlonu o jednoznačný vrchol vaší sezony, ke kterému vše směřovalo?
Moje plány se letos měnily průběžně vzhledem ke zdraví. Na začátku roku pro mě byl hlavním cílem světový šampionát na 24 hodin v Belfastu. Vzhledem k patáliím, kdy jsem celý duben nemohl běhat a následně koncem května praskl meniskus, jsem přípravu na Belfast musel hodně zredukovat, bylo to v podstatě jen pár rozumných týdnů. S ohledem na to jsem vše přehodnotil a nasměroval opět na Spartathlon. Takže ano, je to letošní vrchol.
Často hovoříte o hlavě jako důležité části výkonu. Jak ji budete nastavovat letos?
Mluvím o tom, protože je to pravda. Jeden človíček, který pro mě hodně znamená, mi řekl: “Neříkej, co nechceš, aby se stalo, říkej to, co chceš a na to mysli. A ono se to stane.” Stejně jako loni, ani letos nemám v hlavě žádné záložní plány. Mám jen jeden cíl. Vím, že obhájit to, co se mi povedlo loni, bude hodně těžké. Ale bylo by ode mě hodně alibistické, kdybych teď říkal, že si to tam jedu užít, že už jsem si svoje splnil a že to nějak dopadne. Ne, nebyla by to pravda. Trénoval jsem každý den na to, abych dokázal tu trasu proběhnout ještě rychleji než loni. A pokud mi neupadnou nohy, tak to tak taky bude. Pokud se bojíte selhání, nezasloužíte si být úspěšní!