Když se rozhodl pro start mezi profesionály, chtěl především lepší podmínky pro závodění. Ty přišly, byť hned při své premiéře v Zell am See zažil změnu závodu na poslední chvíli, kdy kvůli sněhu byla vypuštěna cyklistická část. Druhý start v německé Rujáně už si mohl člen Enervit Teamu vychutnat naplno a zažít nabitou konkurenci. „Na startu je pocit ze závodu intenzivnější, člověk není ztracen v davu a mě osobně to přináší hodnotnější, tak trochu VIP zážitek,“ říká Jan Šneberger ke svému křestu mezi profesionály.
Jak jste spokojený s dosaženými výsledky a svým výkonem na obou závodech?
Při premiéře v Zell am See došlo na zkrácení tratě a těžko se tak předvedený výkon hodnotí. Druhý závod na začátku září v německé Rujáně už byl kompletní, ale konkurence byla na tak vysoké úrovni, že jsem do bojů o umístění alespoň ve druhé třetině startovního pole profesionálů vůbec nezasáhl. Nicméně s odstupem času jsem s výkony víc a víc smířený a dá se říct s oběma zhruba stejně i spokojený. Musím si přiznat, že na víc nebylo. Ač jsem nepodal ani na jednom ze závodů svůj nejlepší možný výkon, nebyly to ani vyložené propadáky. Takže nabírám zkušenosti a nevzdávám se!
V prvním případě byla zrušena cyklistická část kvůli nepříznivým klimatickým podmínkám. Jak to v Zell am See vypadalo, a jak moc tahle změna zasáhla do vašich plánů a předzávodního rozpoložení?
Do Rakouska jsme několik dní před závodem dorazili za letního počasí, kdy teploty přesahovaly i 30 stupňů. Dva dny před závodem se však objevily mraky a spustil se na nás vytrvalý déšť, který postupně ochlazoval ovzduší i vodu. Ochladit se za další dvě noci dokázalo natolik, že v den závodu napadl na části cyklistické trati sníh a vedení závodu tak muselo přistoupit k radikální úpravě tratí. Cyklistika byla zcela vypuštěna, start byl posunut o dvě hodiny dopředu a závodit se mělo pouze ve vodě a v běhu. Přechod z vody na běh není běžnou součástí tréninku a nedalo se moc předvídat, jak nám netradiční kombinace disciplín sedne. Osobně jsem byl z vypuštění cyklistiky nějakou chvíli zklamaný, ale s blížícím se startem přicházel větší optimismus.
Jak se vám v Rakousku závodilo?
Průběh závodu mě překvapil pozitivně i negativně. Z vody jsem vyběhl poměrně odpočatý, s dobrým časem na hodinkách a hlavně v kontaktu s dalšími soupeři. Očekával jsem větší dřinu, abych dokázal udržet některý z pomalejších plaveckých balíků. Depo bylo na mé poměry také povedené, ale běžecký projev pak naopak nenaplnil očekávání. Plánované realistické tempo, které bych měl být schopný běžet a které by také zaručovalo posun v celkovém pořadí, jsem nedokázal udržet. V cíli jsem se objevil na 19. místě ze 30 v PRO kategorii a na celkovém 29. místě ze zhruba 2000 účastníků, kteří proběhli cílem.
Druhý start už byl kompletní, včetně cyklistiky, takže vlastně proběhla první plnohodnotná triatlonová premiéra v profesionální kategorii. S jakým průběhem a pocity?
Příjemné pozdně letní počasí na Rujáně slibovalo poctivý závodní zážitek. Osazenstvo na předzávodním PRO brífinku pak budilo potřebný respekt. Mimo jiné se na startu objevil také úřadující mistr světa z legendárních Havajských tratí. O favoritovi závodu tak bylo rozhodnuto. Dalších 10 německých borců si však na Patrika Langeho brousilo zuby a v závodní den je také ukázalo. Jako první se v cíli objevil Florian Angert, který nechal všechny soupeře za sebou už na zvlněné trati cyklistiky a prolétl jí neuvěřitelnou rychlostí 45km/h. Ti pomalejších z nejlepších zaostali jen o pár minut a mě samotného nechali napospas prázdné silnici. Okupoval jsem víceméně chvost profesionálního závodního pole a za mnou se nacházeli už jen dva soupeři, které jsem tedy naštěstí při běhu dokázal udržet za sebou. Znamenalo to pro mě 21. místo ze 23 profesionálů a celkové 33. místo ze všech něco přes 1200 doběhnuvších.
Jak vypadala vaše výživová strategie v případě obou závodů?
V Rakousku jsme se o zkrácení trati dozvěděli až bezprostředně před startem závodu, tudíž jsme byli připraveni a výživově také naladěni na celý závod. Nevynechali jsme vedle běžného jídla večerní ani ranní tradiční magnesiové drinky v podobě Enervit Magnesium a došlo i na předzávodní želé Enervit PRE Sport. Trochu problematické bylo odložení startu a bylo potřeba do sebe dostat druhou snídani. Samozřejmě nic ideálního, ale podmínky byly pro všechny stejné. Na rozdíl od plného závodu jsem vynechal solné tablety Enervit Salt Caps, protože pokud nesesednu před během z kola, s křečemi nemívám potíže. V Německu šlo naopak před závodem všechno hladce. Na kolo jsem si kromě solných tablet, ionťáku Enervit Isotonic Drink a tyčinky Enervit Performance Bar vzal prvně v letošním roce trhací Enervit gely přímo do bidonu a zalil je vodou. Při běhu pak došlo jak v Rakousku, tak v Německu už jen na šroubovací energetické koncentráty Enervit Liquid Gel. Osvědčil se mi systém střídání občerstovaček, tedy půlka gelu každou druhou občerstvovací stanici a lehké zapití vodou. Další občerstvovací stanice pak vychází pro změnu na coca-colu, která většinou zázračně porovná klima v „rozbitém“ žaludku.
Jaké hlavní poznatky si ze svých premiérových startů odnášíte?
Hlavním poznatkem je krutá realita vlastní výkonnosti. V domácím prostředí sice běžně větší závody nevyhrávám, nicméně k širší špičce snad v současné době patřím. V porovnání se světovou konkurencí jsou ale moje možnosti minimální. Především na cyklistice je patrný propastný rozdíl mezi mnou a těmi nejlepšími. Je na čem pracovat.
Jaký vás teď čeká další program? Chystáte se ještě na nějaké závody?
Sezonu jsem zakončil na pohárových dlouhých duatlonových tratích v Příbrami, tedy ve městě mého domácího klubu Triatlon Team Příbram. Jak já, tak má drahá polovička Lucka jsme letošní rok uzavřeli se ctí a oba vybojovali v silné konkurenci celková pátá místa. Konec září a měsíc říjen teď bude obětován hodnocení sezóny, zaslouženému odpočinku a přípravám i plánům na sezónu nadcházející. Závodit se bude letos už jen na místních běžeckých, případně i MTB závodech. Tréninková příprava pak naplno odstartuje na začátku listopadu.