Nejdřív čtyřdenní extrémní závod týmů v Číně a hned poté přelet do Athén na další podnik seriálu terénního triatlonu Xterra. Helena Erbenová má za sebou obrovsky náročnou závodní porci, kterou ovšem zvládla na jedničku: v prvním případě slavila se svými parťáky stříbro, v Řecku pak vystoupala na stupínek nejvyšší poté, co o svém vítězství rozhodla v závěrečné běžecké části. Jak se oba závody vyvíjely a s jakými pocity je absolvovala? To členka Enervit Teamu prozrazuje v našem rozhovoru.
Co všechno jsi absolvovala během extrémního týmového závodu v Číně?
Byl to čtyřdenní etapový závod, v týmu čtyři muži a jedna žena. Každý den byly na programu disciplíny jako běh - a to jak po asfaltu městem, tak po trailech na kterých by si zlomil nohu i slon - horské kolo, kajak, orientační běh, plavání a lezecké aktivity jako fly fox nebo jumary. Etapy byly dlouhé od 4 do 7 hodin, výsledný čas pak byl těsně pod 19 hodin.
Jak těžká byla čínská anabáze a kdy ti během závodu bylo nejhůř?
Tentokrát to pro mě bylo opravdu hodně těžké. První dvě etapy jsem se cítila velmi dobře, na běhu jsem pomoc nepotřebovala vůbec a na biku minimálně. Akorát jumary byl šílený zážitek, přelézat nejištěná železnou konstrukci ve výšce 20 metrů - už nikdy víc! Druhé dva dny ale byly pro mě noční můrou…
Co se stalo?
Nevím, jestli to bylo špatným jídlem, protože nejsem pořádně schopná jíst tamní jídlo, ale nebyla jsem schopná pořádně běžet. Motala se mi hlava, ruce mě brněly. Nebyl to vůbec hezký zážitek. Popravdě si toho vlastně ani moc nepamatuju. Zato kluci, i když mě táhli, měli spoustu času na sledování krás čínské přírody... O to víc nechápu, že po tomhle běhu jsem pádlovala jako nikdy předtím a etapu jsme dojeli na druhém místě.
Jak probíhal poslední den?
Čtvrtý den se pro mě při běhu na 29 km vyvíjel ještě hůř. Nohy zničené po dvouhodinovém kole, znovu mě brněly ruce, hlava se motala a bylo velmi těžké udržet koncentraci. Možná mě zachránilo moje vnitřní rozhodnutí, že pokud chci závod dokončit, budou prostě kluci muset akceptovat moje tempo, jinak se do cíle nedostanou. Závěrečný orientační běh městem si už opravdu nepamatuji... I tak se nám ale podařilo udržet celkově druhou pozici, což je super výsledek!
Podobně jako v terénním triatlonu jde v případě extrémních týmových závodů o nesmírně energeticky náročnou záležitost. Jak řešíš doplňování energie během závodů?
Hodně spoléhám na sportovní výživu od Enervitu. V oblibě mám energetické tablety Enervit GT Sport, gely Enervitene Sport a tyčinky Enervit Power Sport Competition. Naprostým základem je pro mě regenerační nápoj Enervit R2, který piju hned po doběhu, a nikdy mi nechybí ani Enervit Magnesium, které si beru už ve dnech před závodem. Po zápřahu v Číně a před startem na Xteře v Řecku jsem se zásobovala vitamínem C, železem a béčkem od VITARu, který je také mým partnerem, za což jsem moc ráda. Mé hodně oblíbené produkty jsou Revital Vitamin C se zinkem, echinaceou a šípkem, Revital Ferrodyn, MaxiVita Železo, Koenzym Q10 a B-komplex. Tyhle doplňky stravy beru opravdu pravidelně a úplně nejlepší pocit mám z MaxiVita Bylinných sirup, které výborně chutnají a opravdu fungují.
Závod v Číně skončil v pondělí, dva dny jsi byla na cestě a ve středu večer jsi dorazila do Athén. Na regeneraci, srovnání s časovým posunem a projetí a proběhnutí tratí zbývaly pouhé 3 dny. V jakém rozpoložení ses postavila na start Xterry?
Úplně popravdě jsem se cítila jako totální outsider. Ale byla jsem ráda, že tam jsem, že mohu dýchat svěží vzduch, jíst pro mě normální jídlo, které mi dává energii a hlavně za mnou přijela rodina. Táta, který mě doprovází po všech Xterrách, a přítel. Bylo to pro mě, jako bych se najednou ocitla v ráji!
Po závodě jsi říkala, že jsi na své poměry slušně zaplavala. Jaký byl začátek závodu?
Měla jsem dojem, že se mi plave dobře, a hlavně když jsem vylezla z vody, bylo to, jako bych snad ani neplavala. Byla jsem každopádně na 7. místě a vyrazila na kolo. Trať v Řecku je velmi pěkná - široké cesty, střídá se několik krásných singltracků a je tam i několik delších, i když ne prudkých výjezdů. Když jsem najížděla do druhého ze dvou okruhů, měla jsem zprávy, že Španělka, která vylézala z vody o více než 5 minut přede mnou, je už ode mě jen 15 vteřin. Velmi rychle jsem ji předjela a podařilo se mi na ni ještě nějakou tu minutu najet. Vedoucí Maďarku jsem stáhla na necelé 2 minuty.
Tvůj atak na zlato přišel v závěrečném běhu. Plánovala jsi to a věřila sis? Jaká byla běžecká část?
Neplánovala jsem vůbec nic. Celou dobu jsem si nevěřila, a když jsem vybíhala z depa, bolelo mě břicho a já měla pocit, že nedoběhnu na konec ulice. Ale pak jsem vyběhla první prudké stoupání a všichni mi hlásili, že náskok se zmenšuje. Moc jsem to nevnímala a snažila se najít nějaké tempo. Pak jsem Maďarku najednou uviděla a řekla si, že není daleko. Na prvním kopci druhého okruhu jsem se dostala do vedení a už se neotáčela. Do cíle jsem pak doběhla s víc než minutovým náskokem. Byl to prostě skvělý den, všechno se asi po té dřině v Číně sešlo a s rodinou za zády to bylo úplně skvělé. Musím jim moc poděkovat, protože bez nich bych byla poloviční!
V cíli sis mohla vychutnat triumf, který musel chutnat skvěle. Měla jsi ale vůbec sílu slavit?
Měla, hned za cílem na mě čekal přítel, který měl snad ještě větší radost než já. Celý závod prožíval se mnou, byl snad všude na trati, a kde nebyl on, byl zase táta. Celou dobu jsem prostě byla pod dohledem, tak nebyl prostor si někde povolit (smích).