Během sezony dlouho léčil zánět v koleni, který ho limitoval v tréninku. Přesto zvládl odběhnout více než desítku závodů v extrémním překážkovém běhu a připsal si i největší úspěch své dosavadní kariéry. Společně se Zuzkou Kocumovou a Michalem Rajniakem vybojoval zlato na mistrovství světa v Kanadě. „Byla to obrovská záplata za letošní sezónou. Odměna za čas a úsilí, které tomu věnuji během celého roku,“ říká Petr Vinický, o jehož tréninku a jeho skloubení s prací a rodinou jste se mohli dočíst v první části našeho rozhovoru. V té druhé se člen Enervit Teamu ohlíží za světovým šampionátem i celou soutěžní sezonou.

Je jasné, že největším úspěchem končícího roku je titul mistra světa v OCR běhu. Jaké ve vás převládají pocity s určitým časovým odstupem od triumfu?

V různých rozhovorech sportovců jsem četl, že si úspěch uvědomí až později, a konečně jsem poznal, že to tak skutečně je. Titul mistra světa je největší úspěch mojí dosavadní kariery a obrovská záplata za letošní sezónou. Odměna za čas a úsilí, které tomu věnuji během celého roku. Už jako kluk jsem vzhlížel ke každému, kdo si stoupl na ten nejvyšší stupínek, a někde vzadu jsem o podobném okamžiku snil celý život. Do poslední chvíle si to nepřipouštíte a najednou vám na trati předají štafetu a u toho vám řeknou „makej, jdeš o zlato“. Hodilo mě to do takového transu, že jsem z něho vypadl až v cíli po pár minutách. Po protnutí cílové pásky šla všechna euforie ven. V hlavě se mi promítly okamžiky, kdy mi nebylo úplně nejlépe. S čím vším jsem zápasil a co jsem musel podstoupit, abych to dotáhl až sem. A pak si můžete říct „Jsme nejrychlejší na světě, jsme mistři“. Úžasný pocit, který bych přál každému sportovci.

Jak složitá byla cesta k tomuto triumfu?

Až s odstupem času vidím, co všechno se muselo sejít, aby tohle vyšlo. Celý závod hustě pršelo, trať a překážky hrozně klouzaly. Měli jsme v nohách předchozí dva závodní dny… Michal Rajniak výborně zvládl běh na 5 km a pár lehkých překážek a předával mi na 3. místě se ztrátou asi 30 sekund na první dvě štafety. Pak následoval můj úsek na asi 300 metrů s jednou těžkou překážkou. Tam se mi podařilo předběhnout štafetu Velké Británie, protože její člen spadl z uklouzané překážky. Následně jsem předával Zuzce Kocumové, která měla před sebou 800 metrů nahoru do sjezdovky s 25kilovým pytlem. Pak samozřejmě ještě dolů a deštěm nasáknutý svah byl jak jedna velká skluzavka. Přesto se Zuzce podařilo předběhnout dánskou štafetu a celá sedřená a od krve mi předávala na prvním místě. Můj závěrečný úsek měl asi kilometr, na kterém bylo sedm nejtěžších překážek, až po závěrečnou stěnu, která se šla společně. Snažil jsem se jít nejrychleji, co to šlo, ale s rozumem, protože jsem věděl, že jediná chyba nás může stát zlato. Na předposlední překážce jsem se držel za dva prsty, když mi to uklouzlo na kruhu těsně před koncem. Ale udržel jsem se a po finálové stěně jsme mohli společně protnout pásku jako mistři světa.

Jak dlouho jste se na světový šampionát připravoval?

Plán na celou sezónu byl postaven k tomuhle vrcholu. Plánované mistrovství Evropy jsem musel kvůli zranění vynechat, a tak jsem opravdu vše směřoval sem. Hlavní část přípravy na mistrovství světa začala v létě. Běžecká příprava byla specifičtější, protože se neběželo tolik v kopcích, a bylo potřeba pracovat na běžecké rychlosti. Zhruba dva měsíce jsem pak věnoval přípravě na překážky, které jsou specifické. Pro Evropany prakticky neznámé a je nutné si je buď doma vyrobit, nebo nastudovat z YouTube. 

Předpokládám, že ani na mistrovství světa nechyběla ve vaší výbavě sportovní výživa Enervit. Co používáte nejčastěji?

Na trénink si míchám hypotonický iontový nápoj Enervit G Sport a po tréninku určitě regenerační drink – buď Enervit R2 nebo R1 Sport. Dobré zkušenosti mám i s magnesiem od Enervitu, které jsem testoval právě před a během mistrovství světa a neměl jsem problémy s křečemi, na které trpím. Do závodu pak nejčastěji zařazuji energetický gel Enervitene Sport Gel. A pokud je potřeba, tak mám poslední záchranu v podobě energetického koncentrátu Enervitene Sport Competition.

I s ohledem na titul mistra světa asi budou vzpomínky na letošní sezonu pozitivní, že?

Na sezónu se musím dívat ze dvou úhlů pohledu. Z jedné strany vidím sezónu jako velmi, až nadmíru úspěšnou. Cesta, kterou jsme se s trenérem vydali, nese ovoce. Věci, které jsem zapracoval do tréninku, fungují a výsledky jsou opravdu vidět.  Ve většině závodů, které jsem absolvoval, byl můj výsledek v TOP 10 celkově. A právě to, proč byly většinou výsledky „jen“ v TOP 10, navazuje na druhý úhel pohledu. Přes půl roku jsem léčil zánět v koleni, který mě limitoval v tréninku a nedovoloval mi jít většinu závodů z plného tréninku, nebo se na závodě úmyslně nešetřit. 

Kolik závodů jste letos vlastně absolvoval? A jakých dalších umístění si v roce 2016 ceníte?

Odběhl jsem asi 14 závodů u nás a v Evropě. K nejhodnotnějším patří určitě umístění na Predator Race, což je u nás nejtěžší a nejkomplexnější OCR série. A pak asi třetí místa v Elitě na Spartan Race v Mnichově a Litovli.

Jaké jsou vaše plány na příští rok?

Příští rok nemám ještě úplně naplánovaný, ale jsou tam dva vrcholy, kde bych nechtěl chybět: OCR mistrovství Evropy, které bude v Holandsku, a na závěr sezóny mistrovství světa konané opět v kanadském Blue Mountain. Obhajoba zlaté medaile a vylepšení individuálních výsledků jsou dva stěžejní body sezóny. Z ostatních závodů se chci podívat na severský Toughest, což je asi nejlepší série v Evropě. Když se mi bude dařit a povede se mi sehnat finance, tak proč nezkusit celý jejich seriál… Mám v plánu i pár jiných závodů po Evropě a na českém území pak Predator Race, Gladiator nebo poprvé zkusit Army Run. Ale uvidíme podle toho, jak to bude zapadat do kalendáře.