Přišla, zkusila a zvítězila. Helena Karásková se vrhla na další sportovní disciplínu s názvem swimrun a jak je vidět, i v té dokáže být velmi úspěšná. Se svým týmovým kolegou Martinem Flintou vyhráli první závod World Tour ve sportu, který kombinuje plavání a běh. Teď už je ale členka Enervit Teamu zase připravená bojovat o úspěchy v seriálu terénního triatlonu Xterra, kterému v Evropě mezi ženami vládne. „První závod bude už tento víkend na Maltě. Svaly jsou ještě trochu unavené, ale to bude myslím do závodu v pořádku. Horší jsou odřeniny od neoprenu, kterých mám po celém těle poměrně dost,“ hlásila z cesty, během které jsme se s ní spojili, abychom vám nabídli rozhovor.
Co tě přivedlo k nové disciplíně swimrun?
Já už jsem o těchto závodech věděla dlouho. Poprvé jsem se s lidmi, kteří na něj trénovali, setkala ve Švédsku na Xteře asi před 4 lety. Můj týmový kolega z adventure race se těmto závodům občas věnoval.
Tvé tři triatlonové disciplíny se scvrkly na dvě, takže polovinu tvoří plavání, tvá nejméně oblíbená disciplína. Zvažovala jsi kvůli tomu svou účast dlouho?
Naštěstí to není polovina kilometrů (smích). Plavání tvoří zhruba 20 % a dlouho se mi do toho nechtělo. Přece jen uplavat 5 až 10 kilometrů a k tomu uběhnout 30 až 40 kilometrů, to vyžaduje trochu jiný trénink, než jaký jsem byla zvyklá.
Jak probíhala tvoje premiéra ve swimrunu?
Přijela jsem do Chorvatska dva dny předem, tak byl trochu času si to vyzkoušet. Hned od začátku jsem věděla, že se mi to bude líbit! Jen jsem měla strach ze studené vody, a jak se ukázalo, tak oprávněně. Hlavu jsem měla naprosto zaměstnanou tím, jak a kdy už se budu moct zahřát.
Jak vypadal samotný závod?
Měřil 41 kilometrů, které byly rozloženy na 11 běžeckých a 9 plaveckých úseků. Největší strach jsem měla z tříkilometrového plavání. Bojovala jsem se zimou hned od začátku a po půl hodině už jsem byla zmrzlá. Bylo to holé přežití a moc si z toho nepamatuju. Když jsem se dostala z vody ven, strčili mi horký čaj. Jeden jsem vypila a druhý nalila na sebe. Pak byla krásná část se 4 kratšími plaveckými úseky proloženými nádhernými traily.
Co vaše pozice, jak se vyvíjela?
Brzy jsme se s mým týmovým kolegou dostali na druhé místo v mixech, ale na vedoucí dvojici jsme ztráceli 3 a půl minuty. Oni předvedli neskutečný výkon na těch 3 kilometrech plavání a vylézali z vody jako úplně první, nechali za sebou i všechny ryze mužské týmy! Já se těšila na 13kilometrový běh se dvěma dlouhými výběhy. V polovině běhu už jsme byli ve vedení a snažili se udělat náskok na závěrečné dva úseky plavání. Hlavně z toho posledního v délce 1400 metrů jsem měla strach. Jednak z té délky na konci závodu a samozřejmě zase z teploty vody. Vychází to na pobyt ve vodě kolem 20minut, a když má kolem 13 stupňů, není to nic moc…
Takže závěr byl pro tebe těžký?
Za poslední 3 kilometry běhu už jsem nerozmrzla, to přišlo až po půl hodině ve sprše (smích). Cílovou pásku jsme ale protnuli jako první. Moc se mi tomu nechtělo věřit. Běhání ve speciálním neoprenu, s plaveckou čepicí, brejličkami a piškotem je celkem legrační, takže mě samotnou překvapilo, jak jsem si to užila i přes tu příšernou zimu, jaká mi byla.
Dá se i během swimrunu doplňovat energie?
Ano, je potřeba ji neustále doplňovat. Neopren má na bocích kapsičky, kam jsem nacpala 6 gelů od Enervitu a doufala, že zbytek energie doplním na oficiálních občerstvovačkách. Také jsem sebou nesla trochu pití, abych mohla gely něčím zapít. Po závodě samozřejmě byla první volba Enervit R2 Sport.
Jaké jsou tvé další plány v této disciplíně?
Já se budu zatím účastnit pouze závodu světové série World Tour v týmu právě s Martinem Flintou. Další nás čeká za měsíc ve Stockholmu. Vítězstvím v Chorvatsku jsme se zároveň kvalifikovali na mistrovství světa.