Na tři zlaté medaile z posledního mistrovství Evropy navázal letos člen Enervit Teamu dalším nejcennějším kovem v závodu hlídek. To vybojoval hned na úvod šampionátu a do finále se probojoval i v individuálním klání, kde ho jedna chybička připravila o další medaili. O svém působení na květnovém mistrovství Evropy vypráví Vít Přindiš v našem rozhovoru.
Hned na úvod mistrovství se vám podařilo obhájit zlato v závodu hlídek. Lepší start jste si asi nemohl přát, že? Jaký pro vás byl tenhle týmový závod?
Celkově to byl povedený den i přes velice nepříznivé povětrnostní podmínky, které panovaly. Podařilo se mi postoupit do individuálního semifinále hned první jízdou a odpoledne jsme s klukama sjeli parádní jízdu a v tomto složení obhájili titul, který jsme spolu získali v roce 2018. Myslím, že šlo i historicky o první titul, který si spolu vyjela jedna tréninková skupina.
Titul mistra Evropy jste obhajoval i v individuálním závodě, který přišel na řadu jako druhý v pořadí. I v něm jste měl k medaili velmi blízko, pak jste ale jednu bránu minul. Co se tam stalo a jak těžké pro vás bylo se s touhle chybkou smířit?
Ve finálové jízdě jsem se cítil dobře a moc doteď nechápu, proč jsem tu bránu minul. Při nájezdu do ní jsem viděl, že jedu do středu, dal jsem asi moc silný točivý závěr a do toho se mi do lodě opřel proud od břehu. Na poslední chvíli jsem si všimnul, že jsem tam málo, ale už nebyl čas na nápravu. Medaile byla opravdu blízko, tak mě to mrzí.
Zlato jste obhajoval také v extrémním slalomu, který je velmi specifickou disciplínou, kdy jedou čtyři kajakáři proti sobě. Do finále jste se tentokrát neprobojoval – co chybělo v tomto divácky atraktivním klání? A jsou už i v této relativně mladé disciplíně specialisté?
Ano, letos bylo vidět, že se na to někteří kajakáři připravovali výrazně více. Šlo především o ty, kteří nejsou tak dobří v klasickém slalomu nebo v něm za svoji zemi startovat nemohou. Konkurence se opravdu zvedla. Já jsem v semifinále doplatil na nová pravidla, která mi ani jako třetímu z kvalifikace nedovolila vybrat si startovní pozici a zbyla na mne ta nejhorší. Musel jsem tedy útočit, ale do finále to nestačilo.
Využil jste v průběhu šampionátu Enervit? Jak vám na takové vrcholné akci pomáhá? Ať už před závody, v jejich průběhu nebo po?
Jedu si takovou svoji klasiku. Na závody si s sebou vždy beru iontový nápoj Enervit Isotonic Drink a regenerační R2 Recovery Drink. V tréninku pak používám ještě energetické gely od Enervitu.
Na mistrovství Evropy jste zamířil prakticky hned po nominačních závodech, které v české konkurenci bývají neuvěřitelně vyrovnané a pro závodníky musí být velmi stresující. Jak velký tlak to pro vás bývá a jak se situace vyvíjela letos?
Letos to bylo hodně specifické. Na samotné nominaci jsem se cítil dobře, ale nedokázal jsem se uvolnit a předvést jízdy, které umím. Možná za tím stála i dvě nachlazení, která jsem před závody prodělal a musel drobně omezit přípravu. Jsem rád, že i přes nepříznivý vývoj jsem si znovu vybojoval místo v reprezentaci a čeká mne ještě hromada velkých akcí.
Za chvíli vás čeká další – Světový pohár doma, v pražské Troji. Jak se těšíte na atmosféru a závody?
Těším se moc. Už teď mistrovství Evropy bylo téměř bez všech covidových omezení, přišlo spoustu diváků a po dvou letech jsme si znovu mohli užít tu správnou atmosféru. Věřím, že v Troji za týden bude atmosféra ještě výrazně lepší.