Před startem světového šampionátu jste měl obavy, jak organizátoři budou pořadatelství zvládat. Jak se jim to nakonec dařilo a jaké mistrovství bylo ve srovnání s jinými?

Naštěstí se nakonec mistrovství uskutečnilo, ale kvalitou to neodpovídalo ani úrovni Českého poháru. Chyběla pořádná obrazovka, live výsledková tabule, zázemí pro závodníky bylo hodně ubohé a pro diváky naprosto žádné…

Vy jste ale začal dobře – ziskem medaile v týmech. Pomohlo vám to do individuálního závodu?

Určitě bylo skvělé začít mistrovství medailí, hned člověk ví, že nepojede domů s prázdnou. Ale taky jsme věděli, že máme na zlato. Jeden z parťáků si bohužel vybral slabší den, ale v tom jsou týmové závody zrádné i kouzelné zároveň. Já osobně jsem se svým výkonem spokojený a s medailí také.

Vaším druhým závodem byl ten individuální, ve kterém jste obhajoval stříbro z loňska. Jaká byla trať a jak se pro vás závod od kvalifikace vyvíjel?

Jak trať na kvalifikaci, tak i semifinále se mi líbila. Kvalifikaci jsem zvládnul první jízdou, což bylo ten den velice důležité, kvůli extrémnímu horku. Semifinále se jelo až za další dva dny v podvečer, což byl netypický termín, ale i tuto nejtěžší část závodu, kdy ze čtyřiceti závodníků postoupí do finále jen deset, jsem zvládnul. Ve finále to bohužel nebyl výkon, který jsem chtěl předvést, ale s odstupem sedmé místo na mistrovství světa beru pozitivně.

V Brazílii jste strávil dost času, absolvoval řadu tréninků a závodních jízd. Jak jste doplňoval energii a regeneroval?

Snažil jsem se primárně vyhýbat pohybu na slunci, které bylo vyloženě spalující a v kombinaci s vlhkostí měl člověk pocit, jako by se vařil. Na vodu jsem si bral i ledové ručníky, kterými jsem si chladil krk. Nezbytnou součástí byl i iontový nápoj Enervit Isotonic Drink, který mi pomáhal vyrovnávat ztráty tekutin a důležitých živin. Měl jsem s sebou i dostatečnou zásobu regeneračního nápoje Enervit R2 Sport, který využívám po každém náročném tréninku, a  také tablety s aminokyselinami Enervit BCAA.

Po skončení šampionátu jste vyrazil do And. Udělal jste si posezonní dovolenou?

Říjen je skoro jediný čas v roce, kdy mají vodní slalomáři volno. Já využil toho, že se mistrovství konalo v Jižní Americe, a vyrazil se svojí přítelkyní do Peru. Naplánovali jsme několik treků a s průvodcem vyrazili i na jeden pětidenní, kde jsme přespávali ve stanech ve výškách okolo čtyř tisíc metrů nad mořem. To byl obrovsky intenzivní zážitek. Vyrazili jsme na přibližně dvacet dní a ihned po návratu jsem začal s přípravou na příští sezónu. Nejdřív v Praze, pak odlétám na soustředění do Francie a Španělska.