Talentovaná kanoistka Sofie Kinclová má za sebou velmi povedenou sezonu. Nejdřív vybojovala dvě stříbrné medaile na juniorském mistrovství Evropy v rychlostní kanoistice a pak se stala mistryní světa ve své věkové kategorii. Jako bonus na závěr sezony přišla nominace na domácí světový šampionát dospělých konaný v Račicích, kde se dvakrát probojovala do semifinále. „Bylo to úžasné, takovou atmosféru jsem nikdy nezažila!“ říká členka Enervit Teamu v posezonním rozhovoru.
Pojďme se nejdřív vrátit k vašim úspěchům mezi juniory. Jak jste s odstupem času spokojená se svými medailovými starty na mistrovství Evropy v Srbsku a světovém šampionátu v Rumunsku?
Byla jsem nadšená tam a jsem i teď. Předvedla jsem dobré výkony a doteď, když někam přijedu, tak mi trenéři a závodníci z celé republiky gratulují. Jediné, co je mi líto, je to, že jsem závod na 500 metrů na mistrovství světa nezajela tak, jak jsem chtěla. Foukal vítr do zad a s tím můj silovější styl moc nefunguje, takže neodjedu 100% závod. Ale i tak z toho bylo skvělé 7. místo.
A titul juniorské mistryně světa v závodě na 1000 metrů. Jaké pocity jste zažívala? 
V cíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě, něco takového jsem nečekala! Byla jsem hrozně ráda, že to mám za sebou, protože závod byl velice dlouhý. Normálně mi kilometr trvá 4 minuty, ale na MS jsem jela skoro 5 minut. Byl hodně silný protivítr a bylo těžké se vůbec udržet na startu v blocích… Porazila jsem mistryni Evropy z Maďarska, z toho jsem měla velkou radost. Vítězství je úžasné, ale nejlepší zážitek mám ze stupňů vítězů, protože pocit, který jsem měla, když mi hrála česká hymna, je nezapomenutelný.
Přitom na mistrovství Evropy vám titul těsně unikl a měla jste poté i zdravotní komplikace…
Po mistrovství Evropy mi bylo trochu líto, že jsem kilometr nevyhrála. Když jsme přijeli domů, tak jsem všem říkala, že to ještě trošku potrénuji a na mistrovství světa zvítězím (smích). No a povedlo se! I když jsem během celé přípravy měla zánět šlach v nártu, takže příprava byla trochu komplikovaná. Chodila jsem o berlích až do odletu do Rumunska, ale rozchodila jsem se rychle.
Pak přišla další výzva – první start na seniorském MS v rychlostní kanoistice a hned v domácím prostředí. Jak se v Račicích závodilo?
Bylo to úžasné! Takovou atmosféru jsem nikdy nezažila. Tolik lidí, kteří se sešli na jednom místě právě kvůli račickému mistrovství, jsem nikdy neviděla. Bylo skvělé si tohle prožít. Byl to můj úplně první závod v dospělé kategorii, který jsem si užila o to víc, že to bylo po 59 letech právě u nás. Atmosféra byla naprosto úžasná! Sama jsem se byla na pár závodech podívat a třeba při dojezdu a vyhlašování Pepy Dostála a Martina Fuksy, kteří jezdili vždy po sobě, bylo z celé tribuny cítit tolik energie, jako nikde jinde.
Jak vy osobně máte ráda račický areál? Vyskytujete se tam často, třeba i v rámci tréninků?
Račice mám hrozně ráda. Letošní tok jsem tam netrénovala tolik jako předešlé roky, ale i tak jsem vždy před závody přijela dřív, abych si tam mohla zatrénovat.
Jak jste spokojena se svými výsledky, tedy postupem do semifinále K1 a K2?
Mým cílem bylo kvalitně odjet každý závod a předvést co nejlepší výkony. Už nominace pro mě byla překvapením, takže to, že jsem se probojovala až do semifinále, byl úspěch.
Při sportu spoléháte na Enervit. S čím vám pomáhá během závodů?
Když jsem byla mladší, tak jsem žádné doplňky nepoužívala, ale s mým novým trenérem Michalem Pfoffem jsme začali hledat a zkoušet různé přípravky od různých značek a zjistili jsme, že mi nejvíce vyhovují právě výrobky Enervitu, které nechybí na žádném mém tréninku a závodě. Při závodech používám především energetické doplňky s kofeinem, například koncentráty Enervitene Sport Competition a gely Enervitene Sport, které jsou zase v malém praktickém balení. Na každém tréninku popíjím Enervit Magnesium a hodinku před ním si dávám Enervit PRE Sport. Po těžkém tréninku zase spoléhám na regeneraci v podobě Enervit R1 nebo R2 Sport.