Tiomila je štafetový závod družstev. Jaký úsek letos patřil tobě a jak se ti na něm dařilo?

Já dostal na starosti druhý z deseti úseků a můj výkon byl velmi dobrý. I když tam několik zaváhání bylo, tak jsem spokojený. Na nočních úsecích se málokdy vidí opravdu bezchybný výkon. Předvedl jsem přesně to, co se ode mě očekávalo, tedy dotáhnout to někde na čele. Štafetu jsem převzal na 32. místě a do cíle doběhl na 4. pozici.

Jak pro vás pak závod probíhal?

V podstatě celou dobu jsme se drželi na čele. Opravdu skvěle zaběhl nejdelší úsek Nor Lukas, který doběhl po pátém úseku první. Pak jsem na dalších třech úsecích lehce ztratili, ale pořád to bylo v kontaktu. Na devátém úseku předvedl neuvěřitelnou jízdu Francouz Lucas, který nás vytáhl do vedení s náskokem 2:50 na pronásledovatele. Na posledním úseku pak Švéd Albin udržel vedení před stahujícím týmem OK Ravinen.

Jak sis užil následné oslavy?

Oslavy byly divoké! Rozhodnutí utratit peníze za další letenku, abych mohl oslavy v Uppsale zažít, rozhodně nelituji. Jen jsem se z toho sbíral další tři dny, protože jsem nespal skoro 40 hodin v kuse… Po závodě se jelo dvě hodiny “domů”, pak jsme si dali dvě hodiny na odpočinek a následně jsme se skoro všichni sešli na oslavách v klubovně. Přišlo opravdu hodně lidí – děti, veteráni, prostě skoro všichni z oddílu. Proběhlo několik proslovů a také pověšení naší společné fotky na zeď slávy. Pak se popíjelo a zpívalo. Někteří se dokonce v devět večer rozhodli jít ještě do sauny. Prostě seveřani. (smích).

Tiomila je pro orientační běžce jeden z nejslavnějších závodů. K čemu bys ho přirovnal pro ostatní, a proč je tak velká sláva ho vyhrát?
Pro severské kluby jsou Tiomila a ještě Jukola něco jako pro tenisty grandslam nebo pro Američany Super Bowl. Pro někoho, kdo na těch závodech nikdy nebyl, je těžké atmosféru popsat... Představte si obrovskou arénu o rozloze Velké Pardubické zaplněnou lidmi, stany, s obrovskou velkoplošnou obrazovkou. Největší rozruch vyvolává start mužského závodu, kdy 350 běžců startuje s nažhavenými čelovkami o síle 6000+ lumenů. To je hukot! Všichni jsou jako na drátkách, protože směrem k tomuto vrcholu trénovali celou zimu, předzávodní nervozita ze všech čiší. Není to ale zdaleka jen o závodnících, každý klub s ambicí na dobrý výsledek má za sebou celý tým starající se od předávání informací po zprostředkování jídla. Běží se přes celou noc, to je taky něco, co jinde nezažijete.

Takže pro Seveřany je to absolutní vrchol?

Na švédské klubové scéně je to největší úspěch, kterého můžete dosáhnout. Albin, který běžel poslední úsek naší štafety, vyhrál i mistrovství světa a říkal, že je pro něj naše letošní vítězství víc než právě světový titul se švédskou štafetou. Sdílet radost s dalšími devíti členy a vlastně celým oddílem je opravdu neuvěřitelné. I pro mě je to zatím asi nejvíc, protože mám ke svým spoluběžcům opravdu hodně blízko.

Jaké závody teď považuješ za vrchol letošní sezony?

Letos je to pro mě jiné, protože jsem se kvůli zraněním rozhodl vynechat jarní mezinárodní závody, které jsou sprintové. Vynechal jsem první kolo Světového poháru, nepojedu ani na červnové mistrovství světa. Snažím se teď připravit na mistrovství Evropy, které proběhne na začátku srpna v Estonsku. Pak bude až podzimní sezóna s vrcholem na mistrovství ČR na klasické trati a Světový pohár ve Švýcarsku.

V Česku už první šampionáty proběhly – jak jsi zatím spokojený se svými výkony?

Jelikož jsem do prvního mistrovství naskakoval bez pořádného tréninku, beru stříbro z nočního šampionátu všema deseti! Ani zlato nebylo daleko, kdybych předvedl bezchybný výkon. Na sprintu a sprintových štafetách jsem velké ambice neměl, takže jsem s byl s pátým místem víc než spokojený. Se štafetou se nám dokonce povedlo vybojovat bronzové medaile, což mě velmi těší. Především díky tomu, že jsem běžel v jednom týmu se svou snoubenkou.

Zmiňoval jsi zranění – potkaly tě tedy v rámci přípravy na letošní sezonu zdravotní potíže?

Na přelomu roku jsem dvakrát prodělal docela dlouhé nachlazení. Jen co jsem se z druhého vylízal, tak mě rozbolel úpon na pravém chodidle. S tím jsem bojoval dva týdny v únoru. Při soustředění s reprezentací ve Španělsku se to v průběhu zlepšilo, ale na konci jsem šlápnul na střep skla a rozříznul si chodidlo, což znamenalo dalších pět dní bez běhání. Pak jsem absolvoval jeden týden, kdy jsem neměl žádné problémy, ale na soustředění ve Francii jsem si hned při druhém tréninku udělal výron kotníku. S tím jsem pak bojoval 12 týdnů. Vlastně první den, kdy se dalo říct, že mě kotník nebolí, byl dva dny před Tiomilou.

I letos spoléháš v tréninku a při závodech na Enervit. Je vše při starém, nebo se mezi tvé stálice dostaly i nějaké další produkty?

Rád využívám věci, které mám vyzkoušené a kterým věřím, takže v otázce výživy jede vše při starém. Používám Enervit PRE Sport, na trati pak Enervit Gely a po tréninku nebo závodě regenerační nápoje Enervit R2 Recovery Drink nebo After Sport Drink spolu s aminokyselinami BCAA. K tomu samozřejmě využívám ionťák Enervit Isotonic Drink a nějaké vitaminy a minerální látky.