Klasická trať má v Česku jasného vládce. Člen Enervit Teamu Miloš Nykodým ji ovládl na mistrovství republiky potřetí za sebou, což se v historii podařilo jen třem orientačním běžcům před ním. Navíc může být spokojený i se svým vystoupením na mistrovství světa, kde dvakrát doběhl se štafetou na pátém místě a vyrovnal své osobní maximum v individuálním závodě.„Musím přiznat, že 12. místo ve sprintu bylo překvapení, protože sprintům se ve své přípravě věnuji ze všech disciplín nejméně,“ říká člen Enervit Teamu v rozhovoru.
Potřetí v řadě jste mistrem ČR na klasické trati. Co pro vás tenhle zlatý hattrick znamená a jaká byl cesta ke třetímu triumfu?
Od loňské první obhajoby titulu to byl můj velký sen a v podstatě můj letošní třetí nejvyšší cíl po světovém a evropském šampionátu. Je to známka určité kvality a oddanosti k našemu sportu, kterou od doby vzniku orientačního běhu v Česku v roce 1952 dokázali jen tři závodníci. Teď už vlastně čtyři (úsměv).
Jaká byla letošní mistrovská trať a jaké největší nástrahy na ní pro vás byly?
Mně se moc líbila, protože nabízela spoustu voleb postupu a umožňovala i velmi rychlý běh a strmé výběhy kopců, kterých tam nebylo málo. Já naběhl 930 výškových metrů na 17 kilometrech. Největší nástrahy se skrývaly za již zmíněnými kopci, kterým se mohl závodník snažit vyhnout delší cestou, nebo se do nich pustit pěkně napřímo. Jelikož jsem přes léto trénoval hodně v kopcích, v Ramsau a Hrubém Jeseníku, tak jsem se toho nebál a chodil spíše napřímo. Párkrát to nebyla nejrychlejší volba, ale věděl jsem, že na přímé variantě nemůžu ztratit moc. Moje taktika tedy byla běžet rovně, co to šlo.
Jak se pro vás vyvíjel závod?
Hned první dvě kontroly jsem našel nejrychleji, takže jsem už od startu vedl a svůj náskok jsem nejen udržoval, ale navyšoval – až na konečných 4:27 na druhého. Zvolil jsem sice pár horších voleb a udělal jednu či dvě chybky na zhruba půl minuty, ale běžecky jsem na tom byl nejlépe. Musím říct, že jsem si před startem hodně věřil. Předešlý víkend jsem na celostátních závodech vyhrál klasickou trať dokonce o 6:18, takže asi docela oprávněně. Navíc jsem ke konci závodu doběhl o osm minut Jana Procházku a následně mu utekl, to mi dodalo síly na posledních pár kilometrů. Těsně před cílem jsem dokonce doběhl týmového kolegu z Brna Dana Hájka o dvanáct minut, takže jsem si dovolil oslavu již na doběhu.
Pomáhal vám na cestě ke třetímu zlatu i Enervit?
Bezpochyby! Už v letní přípravě se o mé doplňování energie staral Enervit a v den závodu tomu není jinak. Už od snídaně jsem pil ionťák Isotonic Drink a dvě hodiny před startem jsem si dal první PRE Sport, druhý pak hodinu před. Na takto dlouhé tratě s sebou nosím vždy energetický gel i koncentrát Liquid Gel, které si v tomto pořadí dávám zhruba po 35-40 a 70 minutách závodu. Zvláště ten koncentrát mě dokáže perfektně nakopnout do posledních minut. Po závodě se pak nejvíc těším na regenerační nápoj Enervit R2 Sport.
Máte už za sebou i mistrovství světa. Jak hodnotíte vrchol sezony s odstupem času?
Nemůžu být nespokojený. Obsadili jsme dvě pátá místa ve štafetách a vyrovnal jsem si osobní výsledkové maximum na mistrovství světa 12. místem. Tentokrát však překvapivě ve své „nejslabší“ disciplíně, sprintu. Musím ale říct, že jsem si po sprintu, který byl prvním individuálním závodem, věřil do lesa na ještě lepší výsledky, které však bohužel nepřišly. Takže jsou moje pocity i s odstupem času pořád dost rozpačité.
Na světovém šampionátu jste absolvoval všech pět závodů. Jak náročný to pro vás byl program, a jak zvládáte na podobných akcích regenerovat mezi jednotlivými starty?
Program to je opravdu hodně nabitý, šest závodů v osmi dnech, z toho dva sprintové v jednom dni – dopolední kvalifikace a odpolední finále. Po zvládnutí velmi podobného programu na mistrovství Evropy ve Švýcarsku jsem ale nepochyboval, že by se to nedalo zvládnout. Základem dobré regenerace je nevypadnout z procesu. Podobně jako cyklisté na Tour de France jezdí i ve volných dnech, tak já jsem chodil běhat. Pak je to samozřejmě o kvalitní stravě, protahování, kvalitním a dlouhém spánku, se kterým často bojuji, a v neposlední řadě o výživových doplňcích. Tam spoléhám na Enervit.
Co je pro vás na regeneraci nejnáročnější?
Určitě sprint, který se skládá z dopolední kvalifikace a odpoledního finále. Nejhorší na tom všem jsou předzávodní karantény, které jsou nezbytné kvůli televiznímu přímému přenosu a online GPS sledování závodníků – abychom dopředu nevěděli, co nás čeká, a nemohli čerpat informace od závodníků, kteří jsou buď na trati, nebo už svůj závod dokončili. To ale znamená, že na regeneraci mezi kvalifikací a finále byly asi tři hodiny. Člověk se jen stihne osprchovat, najíst a už v podstatě zase jede do karantény, takže regenerace je hodně obtížná.
Dvakrát jste byl pátý se štafetou, jak či naopak daleko byla medaile?
U sprintových štafet byla daleko relativně hodně. Sice naše finišmenka startovala druhá, ale v balíku dalších běžkyň. Navíc kousek za ní startovala dánská raketa Maja Alm, u které se předpokládalo, že to na medaili pro Dánsko zase dotáhne, a tak se taky stalo. V lesních štafetách to bylo naopak opravdu o chlup. Byl to nejtěsnější třetí úsek, který kdy světový šampionát viděl. Devět týmu až do posledního stoupání bojovalo o zlatou medaili, nakonec se v cíli vešlo prvních osm týmů do 58 sekund. Náš Vojtěch Král dofinišoval 36 sekund za zlatem a 26 za bronzem. Já běžel v obou štafetách druhý úsek.