První půlmaratonský titul mistryně republiky jste vybojovala stylově – ve svém dosavadním maximu. Čekala jste od sebe tak dobrý čas a šlo během závodu vše podle vašich představ?

Ano, s trenérem jsme cílili na čas pod 1:14, samozřejmě s tím, že se uvidí i podle podmínek. Kdyby nebyly otočky, tak by mě možná tlačil třeba pod 13:30, ale takhle jsme to zkusili nějak rozběhnout a že se uvidí dle pocitů.

Čas 1:13:46 je dokonce druhým nejlepším v historii šampionátu. Cítíte, že i ten byste mohla jednou překonat?

Já upřímně nevím, jaký je ten nejlepší, ale soustředím se na sebe a na postupné zlepšování se směrem k cíli největšímu – olympijským hrám. Takže jestli čas někdy překonám, budu samozřejmě šťastná, ale není to priorita.

Vychází váš výkon ze zamýšlené přípravy na start na olympijských hrách, které byly přesunuty na příští rok, a jsou tak dobrou známkou toho, že se váš trénink ubírá správným směrem?

Přesně tak. Odložením ze mně spadl tlak, že mám jen jeden pokus, a mohli jsme trošku zvolnit, netlačit tak na pilu. Tím můžeme předcházet případnému zranění. Ne každý závod se povede, ne do každého závodu jdu se soutěžními ambicemi, ale vše směřuje k hlavnímu cíli, a to je splnění limitu na olympijské hry. Půlmaraton byl ukazatelem, že směr máme správný.

Jak se pro vás závod vyvíjel?

Musím říct, že od začátku tak nějak podle plánu. Samozřejmě by bylo lepší tempo ještě vystupňovat, ale tím, že byla trasa mírně nahoru a zpět mírně dolů, tak třetí kolo už bylo v nohách znát. Naopak jsem tam zpomalila, ale věděla jsem, že pak je to lehce dolů k poslední otočce a tam se musím absolutně vydat. Po celou dobu jsem navíc měla na svých zádech nalepenou Vendulu Frintovou. Ani mě tak nezaskočilo, že zrovna ji, jako spíš že tak blízko – to vídám spíš v cyklistice (smích). V tu chvíli jsem nadšená nebyla, ale ve finále mi víceméně pomohla k dobrému času, takže jsem za to ráda. Nedovolila mi povolit.  

Takže to byl souboj tělo na tělo až do konce?

Zkusila jsem ucuknout, když jsme běžely dolů k poslední otočce, ale zuby nehty se mě držela. Tak jsem si řekla, že to musím zkusit hned za zatáčkou a uvidíme. Nastoupila jsem tedy zhruba 2 kilometry před cílem a viděla, že už se nechytá a pomalu se jí vzdaluji. To mi samozřejmě nedovolilo povolit, přestože už mě to vážně bolelo. Díky mnoha fanouškům a známým se mi podařilo se opravdu kousnout a během nekonečně dlouhého finiše nepovolit a doběhnout si pro zlato.

Jak jste zvyklá řešit výživu na půlmaratonské trati?

Půlmaraton neřeším tolik jako maraton, ale přesto den, dva před závodem jím hodně rýži či těstoviny a hodně piju. Co se týká samotného závodu, tak určitě musím mít opravdu velký rozestup od posledního jídla před startem. Pak už to řeším spíše nějakou tyčinkou nebo banánem, záleží i na čase startu. Pravidelně si ale dávám želé Enervit PRE Sport a nově jsem zkusila i Enervit Carboflow. Piju vodu, střídavě s ionťákem a pro jistotu si dávám i magnesium.

A během závodu?

Konkrétně na republice jsem měla dva gely – raději si dám jeden navíc, než aby mi došlo, protože zpětně už to nezachráním. Takže jsem měla Enervit Gel a zhruba 5 kilometrů před cílem Enervit Liquid Gel Competition s kofeinem. Po závodě samozřejmě následuje regenerační Enervit Recovery Drink.

Zvládla jste už letos i jiné závody?

Před republikovým šampionátem v půlmaratonu jsem běžela i mistrovství ČR na 10 000 m na dráze ve Slavkově. Tam jsem cítila, že bych si také mohla zaběhnout dobrý čas a vyšlo to na výrazný osobák. Jsem si ale jistá, že nohy v tu dobu měly na víc a já selhala po taktické stránce. Zkrátka první závod a první dráha asi po 10 letech. Byla to zkušenost.

Je už jasno u některých velkých závodů, které byste ráda běžela, nebo je vše zatím nejisté?

Už jsem si myslela, že to máme celkem naplánované, ale korona opět vystrkuje růžky a tak není nic jisté… Nejbližší závod teď plánuji v Ústí nad Labem v rámci běžeckého seriálu od RunCzechu, poté by mělo být mistrovství světa v půlmaratonu v Polsku a eventuálně Valencie. Pořád ale zvažujeme i jiné maratony, protože situace se stále mění.