Prosazuje se v časovce i silničním závodě. V obou disciplínách závodil i na olympijských hrách v Tokiu. Kterou z nich má radši? A kolik času mu zabere cyklistický trénink? O tom všem jsme se bavili se členem nejlepšího evropského kontinentálního týmu ATT Investments, který spoléhá na Enervit. A Michael Kukrle prozrazuje právě i něco ze svých výživových tipů…
Cyklistické etapy bývají dlouhé kilometrově i časově, k tomu odpovídající trénink. Kolik času vám tedy cyklistika v součtu zabere?
Na kole sedím v podstatě denně. Vychází to asi stejně, jako kdybych chodil do práce. Jen je v tom větší variabilita, kdy vyjíždět na trénink – záleží na každém, kdy mu to sedí. Tréninky bývají většinou čtyři až šest hodin, někdy i víc. Většinou trénujeme v třídenních blocích, takže tři dny tréninku po těch čtyř až šesti hodinách a čtvrtý den bývá volno. I během něj je ale dobrý sednout na kolo a protočit nohy, třeba na hodinu, hodinu a půl. Takže času to zabere dost.
Vy jste na mistrovství republiky dokázal v minulosti bojovat o bednu a stát na ní jak v silničním závodě, tak v časovce. Kterou z těch disciplín považujete za svoji silnější, případně oblíbenější?
Určitě silnici. U časovky se mi líbí, že je o tom maximálním výkonu, i když i tam musíte trochu přemýšlet – hlavně abyste nepřepálili tempo ze začátku, a pokud je trať zvlněná, tak jak jet v těch kopcích a sjezdech. Ale časovka je hodně o materiálu. Jezdí se na speciálních časovkářských kolech, která jsou hodně drahá. My navíc letos s týmem jeli akorát nějaké prology na klasických silničních kolech, ta časovkářská byla zakázaná. Takže pro mě je to de facto jen o jednom závodě za rok v rámci mistrovství republiky, na což mi přijde složité se připravit a konkurovat klukům z World Tour týmů, kteří mají nejlepší vybavení, speciálně udělané posedy a jezdí občas i nějaké časovky v sezoně. Proto dávám za sebe přednost silničním závodům.
Pojďme srovnat ta kola – jaké jsou tam hlavní rozdíly?
Hlavně v aerodynamice. Časovkářské kolo je mnohem více aerodynamické, stejně jako pozice na něm – do jeho kokpitu můžete de facto zalehnout, také rám je placatější. Taky máte na zadním kole disk, což na silniční závod není povolené. I přední kola většinou bývají vyšší než ta, co se používají pro silniční závody. Plus máte časovkářskou přilbu, takzvanou kapku, která vás taky udělá rychlejším.
Dá se říct, že aerodynamika hraje prim, ale o to míň komfortní je posed?
Dneska už se i ten posed dá udělat tak, aby byl docela komfortní. Zvlášť pokud máte ty nejnovější kokpity, co dneska už mají všechny top týmy. Takže to už jde docela udělat tak, abyste byli rychlí a přitom se i cítili dobře.
Sedláte kromě silničního a časovkářského kola i nějaké další?
Mám ještě cyklokrosové kolo a poprvé jsem si letos vyzkoušel gravel závod. Takže občas přes zimu jezdím i v terénu, s týmem jsme dokonce měli i soustředění na gravel kolech. U toho gravelu se mi hodně líbí, že se dá jet pěkně bez provozu třeba po nějakých štěrkových nebo i lesních cestách, když ten terén není nijak extrémní.
Kromě samotných kol je v cyklistice extrémně důležitá i výživa – jak ji řešíte vy?
Já mám nejradši řadu Enervit C2:1 a myslím, že to tak mají všichni kluci z týmu. Ta řada je výborná a vyhovuje mi hodně. Používám z ní vlastně všechno – gely, tyčinky, želatinky, želé... Dneska se to závodění trochu změnilo – všichni se snaží jíst kolem 100 gramů sacharidů za hodinu a kolikrát se pak závodí opravdu celý závod. Dřív jsem od začátku ani nedával gely a jel jsem třeba jenom na rýžových koláčcích a až pak před závěrem – nebo předtím, než jsem očekával, že se začne závodit – tak jsem začínal dávat gely. Ale dneska se závodí od startu o únik a kolikrát ani únik neodjede a závodí se třeba celé čtyři hodiny, co je ta etapa.