Loni na domácí půdě opět patřil mezi absolutní špičku: na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů (bronz) a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu. Kromě toho zvládl Jan Šneberger i řadu zahraničních startů pod hlavičkou Ironmana. Letos se člen Enervit Teamu na zahraniční starty zatím nechystá, zato by rád rozložil síly mezi silniční a terénní triatlon. Samozřejmě i s podporou Enervitu, který neodmyslitelně patří k jeho závodům i tréninkům.
V loňském posezonním rozhovoru jste prozradil, že vás v tréninku čekají změny. Došlo na ně během přípravy na letošní ročník?
Motivy a strukturu mi momentálně plánuje manželka Lucka a je to pozitivní změna, protože každý nový impuls je přínosný. Předchozích pár let jsem zkrátka trénoval, co mě napadlo, ale o nějakých zajímavých motivech nebo moderních přístupech to opravdu nebylo. Momentálně jdu ovšem s dobou! Cílem je zůstat zdravý, výkonný a na každém závodu být odpočatý a v rámci možností připravený.
Co naopak zůstává, to je sportovní výživa Enervit. Které doplňky hrály prim během vaší přípravy?
Přesně tak, ENERVIT mi nová trenérka naštěstí nezakázala, takže k mé spokojenosti není potřeba nic nového testovat nebo vymýšlet. V tréninku mi energii doplňuje ENERVIT Isotonic Drink a náročné běžecké nebo cyklistické tréninky občas přiživuji i energetickými gely. V letošní přípravě převládal ENERVIT Carbo Gel C2:1. Dříve jsem více doplňoval energii až po tréninku, ale teď už výživu vedle závodů nepodceňuji ani při tréninkovém výkonu.
Jak vypadala vaše příprava na letošní sezonu – dařilo se vše podle plánu?
Už v loňském listopadu jela běžecká příprava naplno, ale v zimě se nám progres docela významně zadrhl. Ke konci prosince jsme si domů přivezli nějakou zákeřnou a vleklou virovou nákazu, kterou jsme si s Luckou úspěšně mezi sebou předali. Oba jsme pak museli na téměř celý leden zásadně omezit trénink, samozřejmě i plánované přípravné závody, a tím vzaly všechny velké jarní plány za své… Něco málo se udržet podařilo, ale výkonnost se nedostala tam, kde jsme si ji společně s Luckou na podzim vysnili.
Start sezony jste ohlásil v dubnu, kdy jste absolvoval první běžecké závody. Jaké tedy máte za sebou a s jakými úspěchy?
Na začátku dubna mě čekal start na maratonu v Bratislavě, kde byl původně cílem útok na hranici 2:30. Cíl to byl ambiciózní, ale reálný. Musely by se ovšem sejít všechny podmínky a faktory. Lednový výpadek to víceméně zazdil, proto přišel na řadu plán B, což byl alespoň osobák – co nejhlouběji pod 2:40. To už byl komfortní a více než reálný cíl. Podmínky byly v den závodu poměrně špatné, hodně se ochladilo a ve větru pocitová teplota klesala pod nulu. S cílovým časem 2:39 jsem byl v celku spokojený – žádná sláva, ale žádný propadák. Přes odpor trenérky jsem si pak prosadil další závody hned v následujících dvou víkendech a tam už se forma postupně se zkracující se vzdáleností zlepšovala. Plzeňský krajský půlmaraton i následující silniční rychlá desítka (32:56) z Rožmitálu do Březnice mi udělaly radost. Dobrý ukazatel do blížící se triatlonové sezóny.
Co se týče triatlonu, tak tam vás čeká ostrý start kdy a kde?
Klasickým otvírákem bývá v Čechách ke konci května Poděbradský triatlon, kde jsem letos sezónu také otevřel. Celkem nepříznivé počasí neodradilo vysoký počet účastníků, na startu se nás překvapivě objevilo snad skoro pět stovek. Chladný vzduch udržel teplotu vody hluboko pod příjemnou úrovní, ale po výlezu už se závodilo parádně. Letos nedorazil žádný z hrstky našich nejlepších bezhákových „profíků“ a role papírového favorita tak nějak zbyla na mě.
Jak se vám tedy premiéra vyvedla?
Po ztrátě z celkem nevydařeného plavání jsem se na čelo závodu prokousal asi ve dvou třetinách cyklistiky. Pak jsem si začal sebevědomě hlídat pozici a připravoval se na běh, což se později ukázalo jako chyba. Měl jsem raději zkusit závod rozhodnout už na kole… Ale nestalo se, z depa jsme na běh vybíhali tuším ve třech s poměrně malými rozestupy. Myslel jsem si, že mám nad kluky běžeckou převahu, ale Tomáš Pivrnec měl dobrý den. Dokázal udržet moje stupňované tempo a asi 200 metrů před cílem mi nastoupil. Rychle mi došlo, že na něj ve spurtu nemám, takže z toho v cíli bylo opět druhé místo, kterých mám z Poděbrad už opravdu požehnaně. Ale krásný, napínavý závod, žádná tragédie. Nové tváře se objevují a staří musí zákonitě postupně vyklízet pozice. Je to spravedlivý sport!
Jak vypadá váš závodní program pro letošní rok? Které starty budou pro vás nejdůležitější?
Kdo jezdí české bezhákové závody, nemůže chybět na Czechmanu. To bude i naše druhá triatlonová zastávka. Letošní rok nebudu startovat na dlouhém triatlonu a k absolvování poháru tak plánuji start ještě na polovičních tratích v Mostě v půlce července a ke konci srpna u Pilské nádrže ve Žďáře nad Sázavou. No a rád bych polovinu sil tento rok věnoval také terénnímu triatlonu. V plánu jsou menší i větší akce. Nechci chybět na mistrovství republiky v červenci v Šindelové a po letech budu startovat i na mistrovství Evropy v Prachaticích. Ovšem jako čerstvý veterán už jen jako amatér. „Profesionální“ kariéra je minulostí.
Jaké máte cíle? Ať už na domácí půdě nebo v zahraničí.
Na domácí půdě bych stále rád útočil na celkové TOP 3 ve všech pohárových závodech. Jakékoli případné vítězství už závisí spíše na soupeřích. Máme tu několik zrychlujících jedinců, se kterými mohu svést rovnocenný souboj jen velmi těžko. Bude to chtít využít každého zaváhání! Ambice budou samozřejmě i v terénu na mistrovství Evropy v Prachaticích, v AG kategorii bych rád zaútočil na evropský titul. Zahraniční závod letos zatím v termínovce nemám. V úvahu přichází leda nějaký případný podnik ke konci září nebo začátkem října, ale k tomu bude potřeba být nedozávoděný, motivovaný a s formou.