Jak hodnotíte svou letošní sezonu?

S letošní sezónou jsem hodně spokojený. Podařilo se mi předvádět skvělé výsledky jak při domácí kvalifikaci, tak v mezinárodních závodech. Letos se konalo mistrovství Evropy na domácí půdě v Račicích, což byl můj hlavní cíl a motivace, abych po olympiádě v Paříži ještě pokračoval. Šampionát se vydařil skvěle – získal jsem dvě stříbrné medaile z K2 a K4 500 m, za což děkuji hlavně svým parťákům z lodi Kubovi Špicarovi, Michalu Kulichovi a Radku Šloufovi, se kterými to letos fungovalo jak na vodě, tak i na břehu a byla to radost!
 

Asi naposledy jste měl možnost ukázat se na vrcholné světové akci před domácími fanoušky. Jak jste si to užil a jaká byla na místě atmosféra?

Je to tak, protože další velký závod by se měl v Česku konat až v roce 2029. To už velmi pravděpodobně jako závodník nezažiju, protože tou dobou mi bude 38 let… Evropský šampionát v Račicích jsem si užil náramně! Byla tam rodina, kamarádi a atmosféra byla prostě parádní. Proto jsem to chtěl ještě jednou zažít. Je to vždy neskutečný zážitek závodit na domácí půdě, a když se k tomu povedou dobré výsledky, tak je to nepopsatelné. Ne jednou mě tam dohnaly emoce a společně s rodinou i parťáky z lodi došlo na slzy dojetí, zvlášť po závodě na K4, kde jsme takový výsledek upřímně ani nečekali. Po dojezdu to byla čistá radost a výbuch emocí – asi bych to zařadil mezi nejkrásnější momenty mé kariéry.
 

Hraje u vás roli i znalost kanálu? Jak to může při závodech pomoci?

Ano, vždy je znát, když je člověk v prostředí, které dobře zná a nemusí nikde dlouze cestovat. V takových velkých závodech záleží na detailech. Když víte přesně, kde co na závodišti je – kam si zajdete na jídlo, kde jsou toalety, kde máte místo pro lodě a podobně – tak vám to ušetří celkem dost starostí a můžete se v klidu soustředit na výkon. Navíc na račickém kanálu je výhoda, že je nějaká ubytovací kapacita i přímo na závodišti, což není úplně běžné a na jiných závodištích dojíždíte na kanál klidně 40 minut. A my máme to štěstí, že v Račicích má toto ubytování zarezervované vždy český tým. To také hodně pomůže.
 

Zatímco na deblkajaku jezdíte dlouhé roky se stejným parťákem, Jakubem Špicarem, posádka čtyřkajaku – i vaše pozice – se mění a letos jste měli úplně nového člena. Jak jste se zvládli na lodi sehrát?

Byla to opravdu asi poslední aktuálně možná varianta, která nás mohla posunout vpřed. Byl to celkem velký risk, ale vyšlo to parádně. Já a Radek jsme zůstali na svých pozicích, ale pro Kubu Špicara to byla velká změna – posunout se na třetí pozici po dlouhých letech vepředu. Člověk tam musí pracovat trochu jinak, ale Kuba to zvládl výborně a dokázal tam plně využít, co v něm je. Michal, který k nám naskočil právě na pozici háčka, kde se udává tempo, ukázal, že i přes svůj mladý věk je zkušeným závodníkem a důležité momenty zvládl na výbornou. Souhra pak šla celkem dobře, i když v prvních trénincích to nebylo úplně na 100 procent sjednocené. Bylo cítit, že tam rychlostní potenciál rozhodně je, a to nás asi motivovalo k tomu se sehrát co nejdříve. Každou jízdou nebo úsekem v tréninku bylo cítit zlepšení.
 

Co pomohlo?

Hodně spolu v lodi komunikujeme, po každém úseku si řekneme, jak se komu jelo a co případně bylo špatně. To je pro souhru v posádce důležité – dobře komunikovat, přijmout i kritiku a hned se snažit zapracovat dané poznatky od trenérů nebo kolegů v lodi.
 

Měl jste s sebou i v Račicích Enervit? Na jaké produkty během závodů i při tréninku spoléháte?

Ano, samozřejmě jsem Enervit měl. V podstatě nevyjíždím na závody nebo soustředění bez něj, hlavně bez R2 Recovery Drinku, který je asi mým nejoblíbenějším produktem – je plný potřebných látek, které mi pomůžou dobře zregenerovat nebo mi jen dodají živiny ve vypjatých situacích.

FOTO: instagram - rychlostnikanoistika/kanoe.cz