Letošní sezonu jste odstartoval vítězstvím v Černé Hoře, kde jste ovládl závod Ocean Lava Montenegro na poloviční distanci. Byl to hned na úvod vrchol letošní sezony?

Jednoznačně, netajil sem se ambicemi na celkové vítězství a celý závod pak i probíhal v mé režii. Pokud sám v sebe maximálně věříte a tahle důvěra je reálně podložena vlastní výkonností i úrovní soupeřů, tak se závodí výborně. Mockrát se mi zatím nepodařilo takto do závodu naprogramovat. V Kotoru to byl v cílové rovince nejhezčí zážitek z mé dosavadní triatlonové kariéry. Když se zvedá nad hlavu cílová páska, všechna ta tréninková lopota a litry potu alespoň na těch pár vteřin najednou dávají smysl.

Ve slovenském Šamoríně jste pak bojoval v rámci mistrovství světa. Jak s odstupem závod hodnotíte?

Jako víceméně podařený, přes panující tropické teploty jsem se o přední příčky popral se ctí. Na Slovensko jsem odjížděl jako adept na TOP 3 ve své věkové kategorii. Výsledkově na třetí místo papírově bylo, ale další příčky byly naprosto mimo mé možnosti. Někteří amatérští závodníci předvedli hlavně na kole neskutečné věci. Přestože jsem podal hodně slušný cyklistický výkon, vytvořila se přede mnou „nepřeběhnutelná“ propast. V cíli z toho bylo po očekávaném slabším přehřátém běhu ještě docela pěkné šesté místo. Určité zklamání z nedosaženého pódiového umístění jsem ale potlačit nedokázal.

Po šampionátu světovém jste se vydal na mistrovství ČR, tentokrát na dlouhé trati. Jak se rodilo vaše 4. místo na Moraviamanu?

Moraviaman se stal srdeční záležitostí a v posledních dvou letech to byly jediné dva „plnotučné“ závody, kterých jsem se zúčastnil. Rok co rok se posouvám o stupínek výš a i letos došlo na vylepšení osobního maxima. V roce 2021 tam podle matematické posloupnosti zvítězím, stačí jen vydržet (smích). Letos chybělo na třetí místo jen málo… Dokonalé chladivé podmínky byly pro mě jako dělané, ale maraton se mi přesto nepodařilo zaběhnout podle předpokladů. Připravuji se ale hlavně na poloviční tratě, takže musím být spokojený. Letošní 4. místo beru všemi deseti!

V Česku jste pak absolvoval také Pálava Race, ale nedokončil. Co se přihodilo?

Na Pálavě jsem v loňském roce zazávodil moc hezky, a to byl asi hlavní důvod, proč jsem na startu nechyběl ani v letošním roce. Dva týdny po dlouhém triatlonu je ale málo času na regeneraci. Tělo se nepodařilo dát dohromady a v týdnu před závodem došlo i na pověstnou chlapskou rýmičku. V den závodu to sice už nebylo tak zlé, ale po výlezu z vody a naskočení na kolo bylo brzo jasno. Nešlo to. Nohy byly slabé, wattové údaje házely smutná čísla a čelo závodu ujíždělo raketovou rychlostí. Po dvou okruzích jsem seskočil z kola a závod opustil. Týden na to mě čekal světový pohár v terénním triatlonu a varianta pošetření těla se zdála nejrozumnější. DNF nikdo nevidí u svého jména rád, ale stává se to.

Na trať terénního triatlonu jste se vydal poprvé, když do Prachatic zavítala prestižní série Xterra. Jaký to byl pro vás zážitek?

Po nevydařené sobotní Pálavě jsem hned ve čtvrtek odjel na Šumavu. Těšil jsem se na nové zážitky, krásné prostředí a zpestření sezóny. V opravdovém terénu se zatím rozhodně necítím jako doma, nicméně předem jsem byl domluvený s legendárním Karlem Zadákem, že spolu trať projedeme a já se od něj pokusím v rychlosti naučit všechno, co se do mě vejde. Řekl bych, že se věc podařila víc, než bych očekával. Při závodě jsem všechny kritické úseky projel v tempu, bez pádu a v klidnějších pasážích zpomaloval růst ztráty na čelo. Závodění v terénu je výrazně odlišné od silničních akcí. Všechno je intenzivnější a zejména jízda v terénu vysiluje – alespoň v mém případě – víc psychicky než fyzicky. Důležité jsou zkušenosti, čistá výkonnost se hodí, ale celý výsledek nedělá.

Triatlon je velmi energeticky náročný sport. Jak řešíte výživu?

Před lety, na začátku mé triatlonové kariéry, jsem výživu a stravu jako celek příliš neřešil. Prostě jsem jedl, na co jsem měl chuť. S postupným navyšováním tréninkových hodin se ale celý můj stravovací systém sám od sebe proměnil. Po kachně s knedlíkem nebo s ranní kocovinou se trénuje těžko... Podobně probíhal i vývoj závodního stravování. S dalším a dalším startem začalo být jasné, že bude potřeba řešit i výživu přímo v akci. Nestačí jen „čapnout“, co zrovna přijde na občerstvovací stanici pod ruku. Zejména na delších tratích začne být příjem tekutin i jiné energie zásadní.

Co vyhovuje vám?

Každý jedinec je originál a bohužel neexistuje jednotný návod. Jen jistá rámcová doporučení, která snad i všeobecně fungují, ale nakonec si každý musí s postupem času, metodou pokus-omyl, najít to své. Pomoc a zjednodušení nabízí sportovní výživa pro vytrvalostní sportovce. S manželkou, která také závodí, se dlouhodobě shodujeme na Enervitu a momentálně máme naprosto jasný závodní jídelníček právě od něj. Produkty Enervitu obsáhnou vše, co je třeba. U mě vyhrává v den závodu želé Enervit PRE Sport a Magnesium Sport. Při závodě pak průběžně doplňované solné tablety Enervit Salt Caps, iontový nápoj Enervit G Sport a zejména na běhu energetické gely. Při dlouhém triatlonu jídelníček doplňujeme kromě všemi oblíbeného banánu také například o tortillu se sýrem a pestem nebo jiným běžným jídlem na úpravu přeslazeného „vnitřního klima“. 

Jak to máte s výživou na tréninku?

Tréninkovou výživu příliš neřeším, ale měl bych. Většinou běhám v tréninku jen na vodu nebo rovnou bez vody a ráno plavu na lačno, případně banán. I při dlouhých výjezdech na kole jsem dříve nebyl navyklý průběžně doplňovat živiny. To se doufám mění a začínám být zodpovědnější. Nutno dodat, že jsem začal být zodpovědnější přibližně od té doby, co jsem začal žít s mou nedocenitelnou manželkou. Jak jinak než z jejích rukou jsem prvně ochutnal regenerační nápoj R2 od Enervitu, který ze mě po těžkém dlouhém tréninku dokáže udělat použitelného člověka.

Jak často trénujete a kolik času věnujete jednotlivým disciplínám? Která z nich je vaše neoblíbenější?

U mě je to určitě běh, se kterým jsem jako triatlonista začínal. Ovšem v poslední době se z běhu stala paradoxně má slabina. V předzávodním období je trénink na každodenním pořádku. Prakticky neexistuje den, kdy bychom se ženou nešli alespoň plavat. Od loňského roku máme doma také zařízenou místnost s posilovnou, kde probíhají kompenzační tréninky. V zimním období prakticky nesednu na kolo, ale o to víc běhám a plavu. S jarním počasím se objemy začnou překlápět do cyklisticky a v květnu už se všechno dohromady ladí na sezónu. Mezi závody je to o odpočinku a snaze udržet klesající výkonnost.

V druhé části sezony vás čeká nová výzva – start mezi profesionály. Jak se těšíte?

Pro mě osobně to přináší novou motivaci do závodění a věřím, že se tím i výkony opět o něco posunou. A posunout by se tedy měly, protože výkonnost elitních závodníků bývá až na pár výjimek vysoká. Volba padla na sérii IRONMAN, konkrétně na srpnové poloviční tratě v rakouském Zell am See a stejné distance také v zářijové německé Rujáně.