Máš sedmý titul mistra republiky v půlmaratonu – jsi rekordmanem. Jak ti tohle zní?

Nijak honosně ne. Měl jsem štěstí, že jsem závodil v konkurenčně slabší běžecké generaci a často to bylo tak, že když nepřijel Jirka Homoláč, tak jsem si byl před závodem v podstatě jistý vítězstvím. To se teď už trochu mění a věřím, že za pár let bude na vytrvaleckých tratích závodit a dobíhat v solidních časech silná generace. Dost kluků teď běhá kvalitně na kratších distancích, musí ale vydržet a postupně budovat vytrvalost.
 

Svůj poslední triumf jsi vybojoval v čase 1:06:32. Jak jsi s ním spokojený?

Tak napůl. Samotný čas není špatný, ale pocity z běhu v druhém desetikilometrovém okruhu už jsem neměl nejlepší. Rozhodně nešlo o žádné kontrolované vítězství a v závěru mě stálo celkem dost sil. Velkou roli v tom ale sehrál silný vítr, který jsem si celých 21 km prorážel sám. Na podzim jsem při maratonu ve Valencii probíhal mezičasem na půlce ve stejném čase a cítil se úplně svěží.
 

Běžel jsi sám prakticky od startu až do cíle. Bylo to pro tebe náročné, nebo sis prostě hlídal tempo a nijak nelitoval, že mu nikdo další nestačil?

Začátek byl po větru a mírně z kopce, tak jsem začal v trochu rychlejším tempu, ale v adekvátním úsilí. Překvapilo mě, že to nikdo nezkusil se mnou. Nechtěl jsem za sebou táhnout žádnou velkou skupinu, ale ani jsem neplánoval běžet celou trať sám. Ze skupinky za mnou se odpoutal Viktor Šinágl a na chvíli se kolem desátého kilometr dotáhl na mě. V tu chvíli jsem ale měl ještě dost sil a držel jsem konstantní tempo, respektive spíš úsilí. Rozdíly v tempu v úsecích po větru a proti byly dost zásadní.
 

Jak náročná byla trať? Běželo se jinde než obvykle a navíc foukal poměrně silný vítr, jak už jsi zmiňoval.

Profil trati nebyl špatný. Na začátku okruhu se mírně klesalo a v závěru byl krátký „strmější“ kopec. Jinak byla trať víceméně rovná. Horší to bylo s tím větrem, který byl chvílemi dost silný a nepříjemný.
 

Ani letos se nedalo uspořádat MČR v Pardubicích, jak bývá zvykem. Jak se ti běželo mimo městské kulisy a bez diváků v okolí Ostřešan?

Ani do Pardubic nejezdila žádná kvanta diváků, ale tím, že byl závod pro širokou veřejnost a trať se různě křížila, tak toho povzbuzení podél trati od spoluběžců bylo dost. Na okruhu v Ostřešanech to bylo pár rodinných příslušníků v prostoru startu a cíle a ve zbytku okruhu občas nějaký fanoušek s kolem. V současné situaci ale holt nic velkolepějšího uspořádat nejde a myslím, že všichni, kteří dostali příležitost v Ostřešanech běžet, jsou za ni rádi.
 

Využil jsi během závodu Enervit? Jaké produkty a kdy?

Tradičně jsem si dal dva PRE Sporty asi hodinu před startem, kofeinový Liquid Gel pár minut před startem a bezkofeinovou variantu v půlce trati. To už je takový můj osvědčený půlmaratonský mix. Budu si muset doplnit zásoby (smích).
 

Jaké další vrcholy tě teď čekají – na jaké závody a distance budeš ladit formu?

Nejbližší nejspíš 30. května v podobě mistrovství republiky v maratonu. Rád bych si před ním dal ještě nějaký přípravný závod, pokud bude příležitost se proběhnout. Zbytek sezóny je u mě zatím ve hvězdách.

Jak budeš trénovat? V jakém objemu a intenzitě?

Běhám samozřejmě denně. Můj týdenní objem se pohybuje okolo 150 km, což je takový můj nabíhací standard. Vzhledem tomu, že nejsou žádné závody, ještě minimálně do půlky května budu držet vyšší kilometráž a pak už budu s blížícím se termínem maratonu ubírat. Co se intenzity týče, žádné extrémně náročné tréninky jsem po půlmaratonu neběhal - necítil jsem se moc dobře a měl jsem dost nabitý pracovní a rodinný program. V první půlce května bych ale rád zabral a pak děj se vůle boží!