Jaké plány jste měl před letošním startem? S jakým cílem, taktikou a předpokládaným tempem jste vybíhal?

Chtěl jsem začít v rozvážnějším tempu a zároveň se držet v boji o titul. Sám vím, jak je posledních 10 km těžkých a že ani více než minutová ztráta nemusí nic znamenat. Vybíhal jsem v tempu 3:15/km, výsledný čas odpovídá tempu 3:19/km. Výrazněji jsem začal zpomalovat až za 30. kilometru, když jsem doběhl Jirku Homoláče.

Jak se pro vás závod vyvíjel?

Začal jsem opatrněji s odpadlíky za skupinkou s pacemakery belgických závodníků, kteří měli za cíl běžet na výsledný čas 2:14. Belgičané ale od začátku naplánované tempo nedrželi, takže jsme příliš velkou ztrátu nenabrali. Od 15. kilometru už jsem viděl, že ztráta nenarůstá, od 20. se začala výrazněji zmenšovat. To už jsem pokračoval sám a snažil se dotáhnout na Belgičany, v jejichž skupině běžel i první český muž Jirka Homoláč.

Právě s ním jste bojoval o český titul v rámci mistrovství republiky. Jak váš souboj vypadal?

Jirku se mi podařilo dotáhnout před 30. km a několik dalších kilometrů jsme pokračovali spolu. Jirka v tu chvíli měl trochu krizi a mezi 30. a 40. kilometrem jsem se od něho na pár desítek metrů dokonce odpoutal. Posbíral jsem odpadlé Belgičany, ale bohužel už nebylo s kým běžet a nakonec jsem dojel na stejnou chybu, jako už několikrát při pražském maratonu – z útoku na místa před sebou jsem přešel do defenzívy vedoucí pozice. Kolem 38. km na mě přišla krize, párkrát jsem se otočil, abych zkontroloval, jak je na tom Jiří a ten moji slabost vycítil a na 40. km se vrátil do vedení, které už udržel do cíle. V závěru maratonu rozhoduje hlavně psychická odolnost, fyzicky už nemůže nikdo, a pro psychiku je samozřejmě lepší být lovcem než štvanou zvěří.

Jaká byla atmosféra u trati a jak jste ji vnímal? Je pro vás tenhle závod výjimečný právě i díky jeho kulisám?

V Praze je atmosféra vždycky fantastická a žene mě hodně dopředu. I kvůli ní se na start vždycky postavím, i když každý rok po závodě si říkám, že už maraton nechci nikdy běžet (smích).

Jak během závodu občerstvujete a jíte? Jak jste řešil výživu před, během a po závodě?

Poslední dny před maratonem jsem se snažil jíst převážně na sacharidy bohatá jídla, ale žádnou speciální dietu jsem nedržel. V den závodu jsem vsadil na klasiku v podobě Enervit PRE Sportu před závodem a energetických koncentrátů Enervitene během závodu. Kromě nich jsem pil už jen čistou vodu z kelímků a houbiček na občerstvovačkách. Ty mi zároveň sloužily i k osvěžení těla, protože od poloviny závodu už bylo docela slušné vedro.

Předpokládám, že šlo o jeden z vrcholů sezony. Jaké další máte v plánu? Na kterých závodech vás ještě uvidíme?

Chci si teď trochu odpočinout od silnice a závodit na dráze a v běhu do vrchu. Do prázdnin se ale ještě určitě objevím na půlmaratonech v Budějovicích a v Olomouci. Přes léto se pak vrhnu zase na nabíhání kilometrů na podzimní část sezóny.

Kdy a jak často trénujete, když zároveň musíte chodit každý den do práce? Jak náročné to pro vás je?

Náročné to je, ale baví mě to. To je myslím to nejdůležitější, co mi dává sílu. V nabíhacím období běhám ráno před prací, stačí mi být v práci kolem půl osmé, a pak odpoledne po práci. Letos jsem dostal možnost od svého zaměstnavatele pracovat částečně z domova. Díky tomu můžu svoje pracovní povinnosti lépe proložit tréninkem. Někdy se po odpolední fázi vracím do práce, jindy si k práci sednu ještě doma. Zkrátka mám teď 2 plnohodnotná pracoviště a více volnosti. Pokud mi tyto podmínky vydrží, třeba se mi podaří časem předvést ještě nějaký solidní výsledek.

V české běžecké špičce se držíte řadu let. Jaký je váš recept?

Každý rok těžím především ze zimní přípravy, kdy vůbec nezávodím a koncentruji se tak jen na trénink. Zároveň se mi, jako bývalému lyžaři, v chladnějších teplotách lépe běhá. Odběhané kilometry mě směrem k jarním závodům motivují a často se tak na jaře cítím z celé sezóny nejlépe.