Jak jste si užil atmosféru mistrovského závodu v Praze? Je i na ní znát, že je Česko dlouhá léta kajakářskou velmocí?

Posledních pár let si do Troje cestu nachází ohromné množství fanoušků, kteří přispívají k úžasné atmosféře, kterou si pochvalují i zahraniční závodníci. Určitě k tomu pomohly i naše výsledky, protože lidé se rádi chodí podívat na sporty, ve kterých mají Češi šanci na úspěch. My se jim to snažíme dopřát, což se nám poslední roky v Troji opravdu daří. Sešla se velice silná generace, a navíc všichni spolu trénujeme v jednom klubu. Vidíme se každý den na tréninku, navzájem se hecujeme a snažíme se být lepší než ostatní. Tahle zdravá rivalita dostala český kajak na vrchol.

Vy sám máte ve sbírce celou řadu cenných kovů z vrcholných akcí. Kam řadíte letošní stříbro z domácího evropského šampionátu?

Pro mě to byl největší závod, na kterém jsem měl možnost v Troji kdy startovat a jsem za své výkony a medaili neuvěřitelně moc rád. Celkově to stříbro řadím hodně vysoko, téměř na úroveň medaile z mistrovství světa, protože jsem se dokázal vypořádat s tlakem a nenechal jsem se strhnout elektrizující atmosférou, která v Troji panovala.

Před startem šampionátu jste přitom řešil nepříjemné zdravotní komplikace se zády. Limitovaly vás ve finální přípravě a v samotných závodech?

Bohužel jsem opravdu týden před šampionátem skončil na kapačkách kvůli akutní bolesti zad, která se objevila při strečinku v posilovně a nedovolovala mi se pořádně hýbat. Naštěstí se otok, který se u páteře objevil, poměrně rychle rozpustil a já se tak do závodu mohl pustit naplno. Při jízdě jsem žádné limitace nevnímal, ale vyšetření, která jsem podstoupil, odhalila posunuté dvě bederní ploténky. Takže mě čeká ještě hodně práce…

Jak se vám vydařila finálová jízda a co chybělo k titulu mistra Evropy, který z individuálního závodu ještě ve sbírce nemáte?

Z jízdy ve finále mám celkově dobrý pocit, ale vždy je co zlepšovat. První půlka mi vyšla téměř dle představ, ale v té druhé jsem nějakou časovou ztrátu nabral. Zejména při průjezdu posledních dvou válců mě voda zastavila víc, než bych chtěl, a to možná rozhodlo o konečném pořadí. Alespoň mám další motivaci do příštího závodu a mám se kam posouvat.

V hlídkách jste se svými parťáky vybojoval už čtvrtý titul evropských šampionů. Čím to, že se v téhle týmové disciplíně Česku tolik daří?

Celkově se sešla hodně silná generace kajakářů, kteří jsou schopni zajíždět výborné individuální výsledky a všechny nás společné týmové závody baví, takže se na ně i těšíme. To je podle mě základní kámen úspěchu. Prostě si jdeme společnou jízdu užít a ukázat všem, že jezdíme opravdu dobře. Mně osobně se nejvíc líbí souhra všech tří lodí v protivodných brankách, kde se často míjíme pouze o centimetry a spoléháme se na schopnosti toho druhého. Já navíc jezdím jako poslední, takže když vše klape, mohu jízdu jet na půl plynu a až na konci to pořádně rozbalit, a to mě opravdu baví.

Mistrovství Evropy máte za sebou, co vás naopak čeká, a které další závody budou pro vás těmi nejdůležitějšími?

Pojedu na první tři letošní závody světového poháru. Budu se v nich snažit obhájit alespoň některá umístění z loňského roku, kdy jsem celý seriál vyhrál. Úplný vrchol roku a druhá hlavní akce, na kterou letos směřuji všechny síly, je mistrovsví světa. To se bude konat na konci září v brazilském Riu.

A s sebou si určitě přibalíte i sportovní výživu Enervit, že? Které produkty vám nejvíc pomáhají?

Nejvíce využívám regenerační nápoje Enervit R1 a R2 Sport, a to z jednoduchého důvodu – abych se i z toho nejtěžšího tréninku dostal co nejdřív zpátky na nohy. Při vytrvalostí přípravě na běžkách či na kole se u sebe snažím mít vždy gely Enervitene a iontový nápoj G Sport, abych se nedostal do krize.