Radek Brunner hozenou rukavici o čtvrtém mistrovském titulu (světovém) zvedl s grácií sobě vlastní. V Katarském Dauhá obsadil v závodě na 100 km první místo v kategorii master. V celkovém pořadí skončil na 25. místě. Pár Radkových postřehů si přečtěte v následujícím článku. 

Závod:

Počasí při závodě nebylo špatný, občerstvovaček bylo až až, dokonce pořadatelé postavili i klimatizovanou uličku. Asi 20m řada klimatizací co fučeli proti sobě. Tohle může vymyslet jen Katařan. Energetická náročnost 100%, chlazení pro běžce 10%, možná ani to ne. Jen to tam smrdělo a hučelo.  

Okruh na kterým se běhalo měřil 5km, měl 3 otočky o 180 stupňů a kus po dlažbě. Hlavně ta dlažba byla super, přímo před ní byla občerstvovačka, takže každý na té dlažbě na sebe nalil vodu a hezky nám to klouzalo.

Tempo jsem si zvolil standardní, 3:55-4:00/km. Udržel jsem ho víceméně asi do 45km, kdy přišla první krize. Zhruba okolo 50km jsem ale dostihl Giorgia Calcaterru a to mě nakoplo. O kousek dál jsem doběhl Dana Orálka a měl tak náskok 5km. Bylo vidět, že tohle není jeho den. Těch pár slov, co jsme si vyměnili, říkalo vše. Po dalších 20km už mi Ota hlásil, že Dan to zabalil. Moje druhá polovina byla o dost slabší, jediný kdo mě hnal před sebou byl Michael Wardian, Američan, který umí běhat dost svižně a má osobáček okolo 6:45hod. V jednom úseku trati jsme se pěkně míjeli a člověk tak viděl cca kilometr před sebe a kilometr za sebe. V konci se začal dotahovat nejen Wardian, ale dokonce mě na 96km předběhl i Michael Sommer, další stovkař pod 7 hodin. Jeho styl byl elegantní, což jsem hodlal prostudovat. Pověsil jsem se za něj a chvíli visel. Pak jsem si konečně uvědomil, že do cíle je to jen necelé 4 kilometry. Ty jo, takový kousek. Tak jsem to kopnul jak blázen, Sommer jen civěl.

 Na 97 km jsem u otočky viděl dalšího Itala, jak si to sviští asi 800m přede mnou do cíle. Jak jsem byl rozhicovaný z toho Sommera, tak jsem letěl. Letěl jako šíp. Můj styl musel být jistě prudce elegantní a krásný, běžel jsem v tempu pod 4:00/km a fanaticky předbíhal. 300m před cílem jsem dohnal i Itala, ten jen prohodil cosi jako good race a rezignoval. Cíl za 7:18:07. Židle, voda, konec. Hodně vody, hlava se motala, nohy nechtěli jít. Doběhl Michael Wardian, podává mi ruku, klaní se. Kurňa, to mi měl někdo vyfotit. Bohužel nikdo, takže si to s ním budu muset ještě zopakovat. Někdy. Převlíknout se, dojít si na jídlo, pořádně se napít.

Výsledky hlásí celkové 25. místo. A za mnou dost známých jmen. Dobrý. Ota mi hlásí, že jsem asi na bedně v kategorii. Výsledky nikde. Jdeme na hotel, na pokoji s Jardou diskutujeme, spíme tak hodinu. 

Vyhlášení:

Odpoledne se dozvídám tajným kanálem přímo od rákosníčkova rybníku, že mám zlatou! No ty brďo, to tedy čumím. Plná hala běžců a fakt stupně vítězů a moje triko Czech republic s logem SK Babice na bedně nejvyšší. Protože na vyhlášení jsem z naší výpravy dorazil jen já a Jarda, poprosil jsem nebližšího běžce, co seděl vedle nás a furt něco ťukal do mobilu, aby mi udělal pár fotek. Mám aspoň několik obrázků na památku.

Vyhlášení, Radek Mistrem světa

Zlatá medaile z MS

Radkovi patří obrovská gratulace, těšíme se na jeho příští sezonu.