Už je to sice týden od startu 49. ročníku Jizerské 50, ale i tak se ohlédněme zpět na tetno netradiční ročník. Dálková lyžařka Klára Moravcová se s námi podělila o své dojmy. Byly negativní nebo pozitivní? Její názor se dozvíte v článku.

Jizerská 50 očima Kláry

 Měla jsem čísla na Bedřichovských 30km skate a Jizerskou 25kmm klasicky, což znamenalo 3 okruhy v pátek ve 13h klasicky a 3 okruhy v sobotu v 8h ráno také klasicky. Okruh, který měl být dle pořadatelů nejprve 10km, pak 6km a 4km měl nakonec 3,3km.
Oba dva závody jsem vyhrála. Dále jsem jela firemní štafetu za Enervit, kde jsme jeli dva krátké okruhy kolem stadionu (závod mi trval asi 3 min a 50 sekund) Celý závod byla rovina a jela jsem ho soupaží. V závodě jsme obsadili 3.místo.
Nevěřila jsem, že se závody uskuteční, takže jsem v sobotu brzo ráno 2.1. odjela trénovat a závodit na Slovensko na Štrbské pleso. Předtím jsem 2 týdny nelyžovala a jeden z důvodů bylo teplé počasí a druhý byla má nemoc na přelomu roku.
Z Tater jsem se tedy náhle vracela ve čtvrtek 6.1. a to rovnou na Bedřichov. Okruh mě nezaujal ani malinko. Špinavý sníh, bez stopy, kamínky, úzká a křivá trať. Nevěřila jsem, že na tomto okruhu bude tři dny závodit několik tisíc lidí a elitní závoďáci pojedou kol 15.
V pátek bylo kolem nula stupňů a ve stopě mýdlo. Přemýšlela jsem, zda-li si namažu či to dám soupaží na hladko. Vyhrála klasika, protože mám odpor k závodění soupaží místo klasiky. Závod to byl těžký, protože stopy za chvíli byly rozdupané a umydlené. Jet tu mojí klasiku bylo celkem problém.
V sobotu to byla jiná pohádka. Ráno na Bedřichově -8 °C a krásně vyřízlé stopy. Pecka lyžování! Závod jsem si celkem užila až na to, že už ve druhém kole jsem potkávala lidi o kolo dojeté. Ve třetím kole už sem se jen prodírala davy nahoru a dolu plužila, a čekala kdo mi spadne pod lyže. Trochu mě mrzelo, že všude bylo psáno, že pravé stopy jsou pro „pohodáře“ a levé pro závodníky. I přesto levá stopa byla zacpaná „pohodáři“.
Firemní štafeta byla taky celkem maso, protože na tak krátkém kole (59 štafet) bylo celkem dobrodrůžo. Všichni ale přežili ve zdraví a my dobře reprezentovali Enervit.
Co se týče občerstvování na letošní Jizerce, tak to jsem letos ani nepotřebovala. Závody mi vždy trvaly jen 34min. i tak ale Magnesium od Enervitu den předem nechybělo. Dále i R2 či R1 po závodech také nesmělo chybět kvůli regeneraci na další závody. A další různé doplňky, které stabilně používám.
Letošní Jizerka byla prostě jiná. Pro některé to bylo lepší, hlavně když letošní zima začala tak bídně a kupa lidí stála až na Jizerce poprvé na lyžích v teto sezoně. Zkrácený závod jim tak přišel vhod. Na druhou stranu to mělo své negativa. Chyběly krásy Jizerských hor, které mohou lidé obdivovat během klasického závodu. Celkem pozitivní též bylo, že nebyly všude davy lidí a vše bylo tak nějak v poklidu. Velký plus bylo, že mnoho lidí vidělo na vlastní oči závod Elity a elita zas ocenila jejich fandění. Pro Elitu byl závod dle jejich názorů o kus těžší, protože každý kdo jel, ví jaký je stoupání k Buku. Jet ho 15x za sebou, no nic moc. Další malé plus pro mě bylo, že už i na Jizerce není občerstvení po závodě jen typický guláš, ale i pro nás závoďáky přeci jenom lepší rizoto.
Co říct závěrem? Bylo to prostě jiné. V něčem lepší v něčem horší, ale třeba pro mě je typická Jizerka úplně o ničem jiném. Jeden z důvodů, proč jsem začala jezdit laufy bylo i to, že mě nebavilo kroužit na jednom a samém kole, ale láká mě příroda a poznávání různých tratí atd. Budu doufat, že příští rok bude lepší zima  a zase se projedeme po krásných zasněžených a zmrzlých Jizerkách jako třeba v roce 2014.