Challenge Rimini patří mezi oblíbené závody českého triatlonisty – loni na něm zaznamenal vítězství i traťový rekord a v Itálii už vybojoval dva tituly evropského šampiona. Letos ale Filipu Ospalému situaci ztížilo svalové zranění. „Start v Rimini jsem zvažoval až do posledního dne před plánovaným odletem. Nakonec jsem to ale risknul a třetí místo je s přihlédnutím k mému stavu perfektní výsledek!“ radoval se český reprezentant z prvního umístění na bedně v letošní sezoně.
Challenge Rimini patří mezi oblíbené závody českého triatlonisty – loni na něm zaznamenal vítězství i traťový rekord a v Itálii už vybojoval dva tituly evropského šampiona. Letos ale Filipu Ospalému situaci ztížilo svalové zranění. „Start v Rimini jsem zvažoval až do posledního dne před plánovaným odletem. Protože jsem ale moc chtěl startovat a na závod jsem se těšil, nakonec jsem to risknul. Třetí místo je s přihlédnutím k mému stavu perfektní výsledek!“ radoval se český reprezentant z prvního umístění na bedně v letošní sezoně.
K boji o bednu jste se přihlásil hned v úvodu závodu. Jak hodnotíte svůj výkon v plavecké části?
Po přechodu ke středním tratím v roce 2010 už pro mě plavání nepředstavuje žádný problém a prakticky vždy vylézám po 1900 metrech ve vedoucí skupině. Tak to bylo i v Itálii, kde vepředu plavala šestičlenná skupina. Takže v plavání spokojenost s odvedeným výkonem.
Pak přišla na řadu náročná cyklistická trať…
93 kilometrů s převýšením 1000 metrů a úzké silnice plné zatáček dělají z tohoto závodu celkem výzvu. Na jednu stranu jsem rád, že se mi bez problémů podařilo jet ve skupině pěti závodníků, na druhou stranu jsem byl nespokojený s tím, že nám domácí favorit a jeden z nejlepších cyklistů mezi triatlonisty, Giulio Molinari, nadělil osm minut. S tím už se na běhu moc dělat nedá…
Běžel se půlmaraton. Jaký byl jeho průběh a jak jste se při něm vzhledem ke zranění cítil?
Půlmaraton byl pro mě jedním velkým otazníkem. Kvůli svalovému zranění jsem před závodem tři týdny neběhal a sám jsem čekal, co předvedu. V hlavě jsem si nastavil, že mi nic není, a to mi vydrželo do šestého kilometru - posunul jsem se ze 4. místa po cyklistice na 2. pozici. Pak se ale projevil tréninkový výpadek a ve zbývající části jsem si už jen mohl hlídat bronzovou pozici.
To je přece výborný výsledek. Panuje s ním spokojenost?
S výsledkem nakonec ano, s výkonem už moc ne. Bohužel jsem do závodu neodstartoval stoprocentně zdravý a v běžecké části se to projevilo. Již pár týdnů před závodem jsem měl jisté svalové problémy a start v Rimini jsem zvažoval až do posledního dne před plánovaným odletem. Protože jsem ale moc chtěl startovat a na závod jsem se těšil, nakonec jsem to risknul. Třetí místo je s přihlédnutím k mému stavu perfektní výsledek!
Čím je pro vás právě triatlon v Rimini specifický?
Na Rimini mám jen ty nejlepší vzpomínky, získal jsem tam dva tituly mistra Evropy - v roce 2006 v duatlonu a loni ve středním triatlonu. Proto jsem se na tento závod těšil a chtěl tam jet. Vše na místě znám, start, cíl i ubytování jsou blízko u sebe, cesta tam nezabere moc času a organizátoři vědí, co je pro závodníky důležité. Vše je, jak mám být, takže mohu jen doporučit (úsměv).
Kvůli zranění jste potom vynechal závod Ironman 70.3 v St.Pőltenu, kde jste v minulosti třikrát vyhrál. Kde plánujete další start?
Mým druhým startem v sezóně bude 12. června Challenge Billund-Herning v Dánsku. Na závod se těším, protože zranění postupně odeznívá a už můžu v běhu trošku víc trénovat. Úplně stoprocentně připravený ještě asi nebudu, ale pevně věřím, že můj běžecký výkon už bude mnohem lepší než v Rimini. A ambice jsou jako vždy vysoké – bojovat o první místo!