Letos vyzkoušela tuhle disciplínu střídající plavání a běh poprvé a hned se v ní se svým týmovým parťákem Martinem Flintou stala obávanou soupeřkou s myšlenkami na nejvyšší příčky v každém závodě. To potvrdil i její premiérový start na mistrovství světa ve swimrunu, který proměnila v titul mistryně světa. Členka Enervit Teamu tak rozšířila sbírku svých titulů ze světových šampionátů už na pět ze čtyř různých discplín.
Swimrun sis letos vyzkoušela poprvé, ještě nikdy jsi ale neabsolvovala trať dlouhou 75 km skládající se ze 65 km běhu a 10 km plavání, což byla porce na šampionátu. Jaká to pro tebe byla zkušenost a jak velká výzva?
Asi bych řekla, že ta největší v životě. Absolvovala jsem několik závodů v Číně, které trvaly přes 10 hodin, ale nikdy to nebyly jen 2 disciplíny. Že uběhnu maraton, jsem už věděla, ale 65 kilometrů je ještě víc než další půlka. Oproti běhu je plavání s tím vybavením, co máme, a podmínkami, jaké letos při závodě panovaly, procházka růžovým sadem.
Šampionát ve swimrunu jsi označovala za jeden z vrcholů sezony. Jak dlouho ses na něj připravovala a byla potřeba i nějaká jiná příprava od té, na kterou jsi zvyklá v rámci Xterry?
Určitě to byl jeden z nejdůležitějších závodů, společně s mistrovstvím Evropy v Xteře. Na přípravu moc času nebylo, vlastně jen týden, a to hned po té Evropě v Německu. Rozhodli jsme se ho strávit ve Švýcarsku v Engadinu v krásné vesničce Maloja, kde před 2 měsíci startoval právě jeden ze závodů Ötillo Swimrun. Jsou tam skvělé podmínky pro dlouhé běhy a úžasný bazén. Nebyla jsem si jistá, co se mnou nadmořská výška udělá, ale riskla jsem to a vyplatilo se. Příprava byla o dlouhých bězích, hodně plavání a skoro žádném kolu. Musím říct, že se mi po něm stýskalo! Týden před závodem už jsem toho moc nedělala, spíš se snažila z té únavy rozhýbat.
Jaké pocity v tobě převládaly během závodu a bezprostředně po proběhnutí cílem?
Před startem jsem se bála, jestli mi nohy vydrží běžet a nebudu ve vodě velkou zátěží pro mého týmového parťáka. Ale natrénovat se povedlo dobře, i přesně načasovat formu. Takže lano mezi námi sice bylo, ale musela jsem ho při běhu skoro pořád držet, aby se mu nezamotalo o nohy. Na nejdelší běžecké části jsem dokonce udávala tempo já (smích). Poslední kilometry už sice hodně bolely, ale byla jsem nesmírně šťastná, že jsem tenhle závod s příběhem zvládla! Navíc jsem byla moc ráda, že ho celý může sledovat manžel, který dával zprávy na můj facebookový profil.
Byl pro tebe tenhle závod výjimečný? Atmosférou, délkou, vývojem nebo specifickým příběhem…
Vším! Ten příběh je moc hezký – dva páry se vsadí, že se z místa, kde bydlí, musí dostat na místo, kde pracují, jen vlastními silami a na určených místech vždy pomalejší platí útratu v hospodě (smích). Ta délka sama o sobě je šílená. Sice převýšení je jen kolem 800 metrů, ale výlezy z vody po kluzkých kamenech byly hodně obtížné. Já jsem při druhém výlezu uklouzla, praštila se zezadu do hlavy a ztratila plavecké brýle. Od té doby si toho moc nepamatuju, ale možná to bylo lepší (smích).
Jak jsi spokojená se svým výkonem a průběhem závodu? Co říkáš tomu, že se vám s Martinem Flintou podařilo výrazně překonat dosavadní rekord?
Průběh závodu byl pro nás v podstatě hladký, až na ten pád a ztrátu brejliček, Martin měl ale naštěstí náhradní. Hned po druhém běhu jsme byli ve vedení a pomalu jsme navyšovaly náskok. Kolem čtvrté hodiny najednou narostl přes 10 minut, ale na takové vzdálenosti ani půl hodina nemusí někdy vůbec nic znamenat. Za námi se to zezačátku celkem přesýpalo, ale my jsme si drželi svoje tempo, dobře občerstvovali a pili. Pak už to bylo jen o vůli… Výsledný čas je úžasný, ale pravda je, že jsme také měli úžasné podmínky. Relativně teplá voda, bez vln, sluníčko. Vloni když padl rekord závodu, byla během něj skoro bouře a pršelo.
Jaké podmínky čekaly na vás, co se plaveckých a běžeckých částí týče?
Startuje se na Ostrově Sandham, celkem bylo 23 běžeckých a 21 plaveckých úseků. Výlezy a nálezy do vody byly místy hodně složité a kolikrát se ani nepovedlo vylézt napoprvé, pomoc parťáka byla nevyhnutelná. Krásné měkoučké traily střídaly skály porostlé lišejníkem, sama zatáčka, výběh a seběh a najednou se běželo po široké cestě, ze které se zase odbočilo do terénu, kterým snad ani žádná cestička nikdy nevedla. Běželo se často po útesech a kamenech, přesně to, co mám ráda. Voda tentokrát nebyla ledová, ale příjemná. Dokonce jsem zvažovala, že u neoprénu ustřihnu rukávy, ale pak jsem byla ráda, že jsem to neudělala. Při všech dlouhých plaváních (1700, 1000 a 1400 metrů) mi stejně byla zima.
Přišla někde krize, nebo jsi zvládla závod bez problémů?
Krize jako taková ne, jídlo a pití jsem naplánovala skvěle a plánu se držela. Jen mě od 30. kilometru začaly bolet svaly kolem kyčlí a bylo to s každým milimetrem horší a horší. Ke konci jsem se už těšila na plavání a snažila se nohy co nejvíc uvolnit.
Na Facebooku jsi psala, že jsi měla gely nacpané pod neoprenem. Jak vypadalo doplňování energie během závodu? Co a kde jsi měla „poschovávané“ a jak ses během závodu stravovala?
Nejlepší je mít speciální tričko nebo tílko s kapsami vepředu. Dá se tam pak strčit cokoliv, a když je neopren zapnutý, tak se to ani nehne. Na rozdíl od normálního neoprenu má totiž ten swimrunový zip i vepředu. Já používám lahvičky, do kterých si vymačkám gely Enervit, protože se nesmí odhadovat žádné odpadky do přírody, leda do odpadkových košů, když jsou při cestě. V jedné lahvičce mám gely a v druhé ionťák Enervit G Sport. Také s sebou všichni neseme svůj vlastní kelímek na pití na oficiálních občerstvovačkách. Kromě gelů a pití jsem měla pro jistotu solné tablety Enervit Salt Caps a jednu energetickou tyčinku, kdyby přišla na nejdelším běhu krize. Naštěstí na ni nedošlo a donesla jsem ji do cíle. Na oficiálních občerstvovačkách jsem jen pila a jedla banány.
Proběhla i nějaká speciální příprava po stránce výživy před závodem?
Spíš to byla taková klasika. Snažila jsem se trochu víc jist, ale ne zas o moc. Nerada něco měním. Takže pár dní dopředu Enervit Magnesium a Enervit Betaina Endurance Sports. Snídani jsem ráno v půl čtvrté dala překvapivě dobře a chvíli před startem jsem zvládla ještě Enervit PRE Sport. Za to jsem byla moc ráda.
Počítala jsi, kolik titulů světové šampionky už máš vlastně na kontě, respektive v kolika sportech?
Taky mě napadlo, že to spočítám (smích). Nejdříve se mi podařilo získat titul v zimním triatlonu, a to hned dvakrát za sebou. Jednou v cross triatlonu, jednou ve Stage Adventure Racing a teď swimrun. Takže disciplíny 4, ale titulů 5. Teď už s jistotou můžu říct, že jsem multisportovec (smích).
Ještě než jsi vyrazila do Švédska, zvládla jsi navíc vybojovat titul vicemistryně Evropy v terénním triatlonu. Jak se rodilo tohle stříbro a co pro tebe znamená?
Hodně, protože z evropského šampionátu v Xteře jsem žádnou medaili za těch 8 let závodění nezískala. Vždycky se mi tam nedařilo, a nebo jsem závod z nějakého důvodu vynechala. Takže takhle je na rozdíl od těch z crossové Evropy první.
Dá se teď označit tvoje letošní sezona za ukončenou, nebo se ještě někam chystáš?
Na konci září mě čeká poslední ze série závodů Ötillö Swimrun kousek od Berlína a pak ještě na konci října dva závody v rámci mistrovství Evropy v cross triatlonu a duatlonu, kam chci jet.