Poslední zářijový den se ultramaratonec Radek Brunner vydá na téměř 250 km dlouhou běžeckou pouť, která je jednoznačným vrcholem jeho letošní sezony. Legendární Spartathlon už absolvoval loni, sám ale říká, že loňský závod prožil v takovém napětí, že si z něho moc nepamatuje. Jak vypadala příprava na letošní ročník? To prozrazuje člen Enervit Teamu v první části rozhovoru…

Co všechno má v nohách běžec před startem 246 km dlouhého Spartathlonu? Jak vypadala vaše příprava na vrchol sezony?

Specifická příprava na tento závod trvala od poloviny června. V červenci jsem ještě odběhl pár závodů – Jizerský Ultratrail, Zátopkův Zlatý týden a Miřejovický půlmaraton. Srpen a září už ale byly bez závodů a příprava byla postavená směrem k 30. 9., kdy startuje Spartathlon. Běžel jsem akorát Baroko maraton, ale ten jsem bral jen jako testovací běh v rámci tréninku. Příprava posledních dvou měsíců byla složená z objemu okolo 180-220 km týdně. Každý týden obsahoval většinou 2-3 tréninky v tempu těsně pod 4minuty na kilometr a délkách 20-30 kilometrů, o víkendu pak dva dlouhé běhy 40-50 km. První zářijový víkend to byl zmíněný Baroko maraton a v neděli 30 km, další víkend pak 70 km v sobotu a v neděli 42 km. Tempo dlouhých běhů se pohybuje okolo 4:40-5:10 na km.

V rámci přípravy jste běhal i o dovolené…

Dovolenou si neberu kvůli tréninku, když už na ní ale jsem, tak proč jí nevyužít, že? Na dovolenku jsem odjel hned po týdnu, ve kterém byl jak Zátopkův maraton, tak Miřejovický půlmaraton. Byl jsem v Krušných horách a naťapal jsem okolo 240 km, byl to povedený týden.

Co je klíčové z hlediska přípravy na tak extrémní závod, jakým Spartathlon je?

Nevím, co přesně je klíčové, ale doufám, že je to přesně to, co si myslím já (smích). Tedy v přípravě odvést maximum. Tak, abych byl sám se sebou spokojený a mohl si říct, že jsem udělal pro dobrý výsledek všechno. Jsem rád, že se mi podařilo odtrénovat vše, co jsem si na začátku léta naplánoval. To mi mentálně pomáhá hodně. Největší respekt jsem měl právě z poslední víkendové kombinace 70/42 km, které jsem ale odběhl v takové pohodě, že pokud bych se takhle cítil na Spartathlonu, bude to dobré.

Je velkou výhodou, že jste Spartathlon již absolvoval, takže víte, do čeho člověk jde?

Nevím, jestli je to výhodou, loňský závod jsem prožil v takovém napětí, že si z něho moc nepamatuju… Je fajn, že už vím, jak probíhají věci okolo, registrace, ubytování, s čím se dá počítat k jídlu a tak. Taky si můžu efektivněji rozplánovat doplňování energie. Vím třeba, že banán na občerstvení nenajdu, polévku dělají jen z pytlíku a kafe jim trvá uvařit věčnost.

Kdy do Řecka odjíždíte a jak budou vypadat poslední dny před startem?

Odlétáme 28. září, start je 30. 9. v 7 ráno. Poslední dny už budou o tom, přepnout hlavu z pracovního stresu do módu závodu, třikrát zkontrolovat všechny věci s sebou, abych na nic nezapomněl, dát pozor, aby si člověk nic neudělal a nepokazil přípravu. Jediný volný den bez běhání mám naplánovaný na 28. 9., nicméně ten poslední týden už bude jen takové lechtání. Prostě aby nohy byly tak moc natěšené, že se radostí zblázní, až je vypustím od Akropole směrem ke Spartě (smích).

Co všechno se dá ve finální fázi ještě doladit?

Doladit se toho už moc nedá, spíš se dá pokazit. Můj největší problém je většinou to, že mám vždy pocit, že bych měl trénovat ještě víc, než trénuju. Že je to pořád málo. A to je právě ta největší chyba, která mnohdy způsobí, že jde člověk do závodu unavený, nenaladěný. Tohle se mi ale letos nestane, dám si na to pozor.

Těšte se na druhou část rozhovoru, ve které Radek Brunner prozradí, jak vypadá jeho výživa při tak extrémní zátěži, co se honí hlavou běžci na startu závodu, ve kterém ho čeká téměř 250 kilometrů, nebo zda radši poběží sám či ve skupině.