Dvakrát mu jen těsně unikla medaile ve štafetách, v posledním závodě pak dosáhl na nejlepší individuální umístění v podobě skvělého 7. místa. Tedy druhého nejlepšího českého výsledku v historii evropského šampionátu, co se klasického mužského závodu týče. Miloš Nykodým absolvoval úspěšné mistrovství Evropy, které označil za velkou motivaci do dalších závodů. I při nich bude, stejně jako ve Švýcarsku, spoléhat na Enervit.
Jak hodnotíte své vystoupení na mistrovství Evropy i celkové výsledky českého týmu?
Moje výkony měly stoupající tendeci (50./19./4./4./7.), takže celkový dojem byl nakonec víc než dobrý. Lehce zamrzí, že se nám nepodařilo aspoň v jednom štafetovém závodě urvat medaili, ale i tak jsou naše dvě čtvrtá místa v týmech velmi dobrá. Navíc Vojtěch Král přidal dvě další umístění v TOP10, a to se počítá. Přece jen je na mistrovství Evropy mnohem větší konkurence než na mistrovství světa, protože může z jednoho státu startovat dvakrát tolik závodníků.
Začal jste až 50. místem ve sprintu, tedy pozicí, na kterou nejste zvyklý. Co jste si po prvním závodě říkal a jak se motivoval na další tratě, které vás čekaly?
Po sprintu jsem byl hodně zklamaný. Ale musím říct, že si na ně na velkých akcích typu ME a MS moc nevěřím. Tušil jsem, že můj čas teprve příjde. Podcenil jsem předzávodní přípravu, a taky bylo při závodě neuvěřitelné vedro, které mi úplně odvařilo hlavu. Nezvládl jsem nejdelší volbu závodu a bohužel si to uvědomil už na trati. Pak už se mi neběželo moc dobře – věděl jsem, že je v podstatě po závodě.
Jak se vám běžely úvodní dva krátké závody, tedy sprint a krátká trať? Jaký byl terén a náročnost?
Fyzicky dobře se mi běžely dobře obě kvalifikace, ale finále už byla horší. Po technické stránce jsem zvládl podle představ jen kvalifikaci krátké trati, která byla situována do skalnatého svahu, což mi celkem sedí a bylo to vidět i na výsledcích. Navíc byla v lese dobrá viditelnost. Finále krátké trati bylo v dost zavřeném terénu s množstvím erozníh rýh, prostě úplně něco jiného. Náročnost aspoň pro mě vzrostla výrazně.
Po individuálních startech vás čekaly štafety – jak mužská, tak smíšená. Jaké ambice je provázely a jak se vám v nich vedlo coby týmu?
Český tým má ve štafetách vždy velká očekávání, před závody se ví, že můžeme bojovat o medaile. K získání štafetových vavřínů je ale potřeba, aby se zadařilo všem členům týmu. Jako tým jsme předveli výkony, za které se rozhodně nemusíme stydět. Dvě čtvrtá místa považuji za úspěch bez třešničky na dortu. A znamenají, že naše ambice na medaili jsou oprávněné.
Také jste v mužské štafetě obhajovali bronz z posledního evropského šampionátu. Jak se vám osobně v ní dařilo?
Na svůj úsek jsem vyrážel po Pájovi (Pavel Kubát), který to rozběhl velmi dobře. Startoval jsem minutu a půl za vedoucí skupinou (18.) a rozběhl jsem to celkem rozumně. Nikam jsem se netlačil, přesto jsem už na začátku doskočil do skupinky startující zhruba dvacet sekund přede mnou. V první třetině jsem trošku zrychlil a doběhl další skupinku. V lese bylo dost vidět a bylo to opravdu rychlé. Pak přišel na řadu neskutečný zalamovák, který se spíš musel vyškrábat než vyběhnout. Nohy mi táhly skvěle, a tak jsem se dostal na špici. Na televizní kontrole mi chybělo jen pár sekund na to, abych viděl odbíhat vedoucí skupinku. Do té doby jsem stáhnul polovinu ztráty, se kterou jsem vybíhal.
Takže všechno bylo ideální?
Nebylo, bohužel jsem pak zvolil špatnou volbu na nejdelším postupu, takže se ta mezera zase natáhla na minutu a půl. Ale i tak jsem doběhl do cíle na šestém místě společně s Rusem a Francouzem. Protože byly před námi dvě štafety domácích Švýcarů, tak byla ztráta na průběžně bronzové Brity malá, zhruba 20 sekund. Věřil jsem, že pokud bude mít Vojta Král svůj den, mohl by klidně bronz vyválčit. Ale Vojtovi závod nesednul na sto procent, udělal jednu větší chybu v dohledávce, kde se mu Francouz vzdálil a on už ho nedokázal doběhnout… Ovšem Rusovi a Britovi nedal šanci, a tak jsme mohli slavit další bramboru, druhou ve dvou dnech. Obhajoba sice nedopadla, ale bilance posledních šesti let v podobě 2., 3. a 4. místa ukazuje vysoký standard naší mužské štafety. Tak třeba to opět cinkne na mistrovství světa!
Šampionát jste zakončil na klasické trati, která vám sedla parádně a poprvé jste se v individuálním závodě na mistrovství probojoval do elitní desítky. Jaký to byl závod?
Pokud se bavíme jen o závodech mistrovství Evropy a světa, tak to bylo opravdu poprvé v TOP 10, ale už na podzim roku 2016 se mi podařilo probojovat do desítky v závodě Světového poháru na klasické trati právě ve Švýcarsku. S vědomím, že mi švýcarské závody celkem sedí a že je klasika mojí nejlepší disciplínou, jsem si celkem věřil. Ovšem hned po startu jsem v nohách žádné dynamity necítil, takže jsem začal trošku pomaleji. Na začátku mi ani kontroly úplně nanaskakovaly, takže jsem už na prvním rádiu po dvaceti minutách ztrácel skoro stejný čas, jako nakonec v cíli. Ale sedmé místo je naprosto úžasné!
Takže konec dobrý – všechno dobré?
Určitě, škoda jen ztráty dvou sekund na šestého Martina Hubmanna, diplom by byl parádní záležitostí. I tak to je ale druhý nejlepší výsledek českého muže v historii mistrovství Evropy na klasické trati. A ztráta necelých tří minut na vítěze je neuvěřitelná, zvlášť s vědomím toho, že běžet bez tří zaváhání by znamenalo i medaili. To mi vlilo neuvěřitelně moc motivace do žil do dalších závodů!
Na co běhá Miloš Nykodým?
- Před závodem, nebo těžším tréninkem Enervit PRE Sport (s kofeinem i bez) podle toho, jak je závod nebo trénink dlouhý.
- Iontový nápoj Enervit G Sport
- Při závodě občas gelík Enervitene Sport Gel, nebo koncentrát Enervitene Sport Concentrate.
- Při tréninku občas přihodím energetickou tabletku Enervit GT Sport.
- Po závodě nebo těžším tréninku se neobejdu bez regenerační Enervit R2 Sport.