Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.
Zatímco české starty byly úspěšné, medailové, tak před nimi jste absolvoval poloviční distance v rámci Ironmana na Mallorce, a závod nedokončil. Co se přihodilo?
Ironman 70.3 na Mallorce měl být prvním vrcholem letošní sezóny. Na závod jsem se vyloženě naprogramoval a finální příprava probíhala vlastně celé týdny přímo ve Španělsku. Před závodem jsem se cítil výborně a všechno hrálo do karet, včetně počasí. Nicméně osudově zasáhly do celého příběhu zdravotní problémy v tu nejhorší možnou chvíli. Zhruba 36 hodin před startem se u mě projevily žaludeční potíže. Zřejmě šlo o otravu z jídla nebo nějakou agresivnější virovou nákazu.
Jaké to mělo následky?
Průběh byl velmi rychlý. Po předposlední večeři před závodem jsem se v pohodě natáhl na postel a během několika málo desítek minut už se mi obracel žaludek na ruby. Celou noc jsem nespal, bojoval se zimnicí a občas si odběhl odlehčit. Následující den byl dost depresivní, protože stejné obtíže postihly ráno i mou manželku. Po poledni jsem se ale přeci jen sebral, popadl kolo a odnesl ho s věcmi na závod do depa. Už jen samotná chůze byla náročná a ranní start jsem neviděl jako reálný. O slušném výkonu už vůbec nemohla být řeč. K večeři jsem jen silou vůle snědl trochu lehčího jídla. Ráno jsem se pak ke startu sice odhodlal, ale bylo to marné. Už při plavání nebyla v rukou žádná síla.
Kdy jste se rozhodl závod ukončit?
Na kole mi došlo hned v prvním stoupání a ve druhém depu jsem ze závodu odstoupil. Byl jsem totálně zesláblý, dehydratovaný a závodní dres na mě při cyklistice vlál. Tlačit do pedálů šlo snad jen silou gravitace. Bylo to smutné načasování, ale stalo se. Dva nebo tři dny po závodě už jsme oba byli docela v pořádku.
Vůbec první start sezony jste zaznamenal také ve Španělsku, konkrétně ve Valencii. Tady jste se opět po nějaké době postavil na start v rámci kategorie profesionálů v sérii Ironman. Jak se vám ve vydatné konkurenci dařilo, a splnil váš první start očekávání?
Ironman 70.3 ve Valencii jsme měli s manželkou Luckou naplánovaný jako můj otvírák sezóny a rozjetí na blížící se Mallorcu. Závodění v prostředí velkoměsta je organizačně náročné, ale pořadatelé to zvládli hned při premiéře velmi dobře. Na závod dorazilo neuvěřitelné množství elitních závodníků a mé ambice byly naprosto minimální. S výkonem jsem byl docela spokojený, ale pohyboval jsem se až ve třetí třetině devadesátihlavého závodního pole profesionálů. Vítězem se stal Leo Bergere, adept na zlato na olympiádě v Paříži, a neměl to zadarmo. Prvních třicet borců v cíli předvedlo naprosto špičkové světové výkony a bylo namačkáno jen v několika málo minutách. Pro mě to tak byl spíš pěkný zážitek vůbec se postavit na startovní molo s tak kvalitními triatlonisty.
Jak vypadá vaše výživa a doplňování energie včetně důležitých látek během polovičních distancí?
Poloviční trať je už pro mě hodně rychlý závod, kde není čas se šetřit. Čas tam není ani na pevnou stravu a energii tak doplňuji jen iontovým nápojem od Enervitu a rozmíchanými Enervit Gely s vodou. Na běh už si neumím představit nic jiného než šroubovací Enervit Liquid Gely. Poslední sezóny ale přeci jen přidávám víc a víc v doplňování minerálů, takže během závodu spořádám velké množství solných tablet Enervit Salt Caps.
Rozhovor o českých startech si můžete přečíst zde.