Skvělé jaro s perfektní formou a olympijské myšlenky vystřídaly chmury a léčení. Vít Pavlišta ve slibně rozjeté sezoně prodělal zánět achillovky, který ho připravil o start na Pražském maratonu, kde chtěl usilovat o účast v Riu, a na šest týdnů ho úplně připravil o běh. Následovaly další týdny rozbíhání a stále ještě bolestí, během minulého víkendu už se ale člen Enervit Teamu cítil dobře a na RunTour Liberec vybojoval druhé místo!

Liberecký závod RunTour startuje prakticky před vaším domem. Je pro vás proto specifický?

Libereckou RunTour mám rád. Vede po lesních cestách, po kterých chodím velmi často klusat a znám tam každý kamínek. To je moje velká výhoda co se taktiky i psychiky týče. Přesně vím, co mě ještě čeká, dokážu si dobře rozvrhnout síly a kopec od zoo k vodárně se mi nezdá tak nekonečný (smích). I letos jsem ze znalosti trati těžil.

Doběhl jste druhý, jak jste s výsledkem a výkonem spokojený?

Předchozí dva ročníky liberecké RunTour jsem vyhrál, ale letos byla v Liberci podstatně větší konkurence. Porazil mě Milan Kocourek, český dlouhodobě nejlepší krosař a běžec na 10 km, naopak se mi podařilo porazit marockého běžce Abdelkabira Sajiho, který letos běhá ve výborné formě. I když jsem běžel o půl minuty pomaleji než v roce 2014, beru tento závod jako úspěšný a byl to pro mě zase po dlouhé době trochu světlejší běžecký okamžik.

Tím se dostáváme k vašim zdravotním peripetiím, které vás dlouho limitovaly. O co šlo a jak jste na tom aktuálně?

Jednalo se o zánět v oblasti achillovy šlachy, který se dlouho a špatně hojí. V dubnu po půlmaratonu v Pardubicích mě achillovka rozbolela, musel jsem odvolat start na Pražském maratonu, kde jsem se chtěl pokusit o zaběhnutí olympijského limitu, a přišel jsem o slibně rozjetou jarní část sezóny. Asi šest týdnů jsem neběhal vůbec, jezdil jsem na koloběžce a chodil plavat, dalších několik týdnů jsem se rozbíhal, ale achilovka mě stále limitovala. Teď už jsem snad v pořádku a nějakou dobu to tak doufám vydrží. Jen tu ztracenou formu budu muset zase najít (smích).

Před RunTour jste se objevil na mistrovství Evropy v Amsterdamu. Jak se vám na šampionátu líbilo a jak ho hodnotíte?

V Amsterdamu se mi líbilo, byla to dobrá zkušenost.  Mohl jsem chodit fandit na stadion, na masáže, do bazénu, v běžeckém týmu vládla dobrá nálada a dobře jsme si spolu v tom týdnu zatrénovali. Zklamaný jsem byl pochopitelně ze svého výkonu, zaběhl jsem tam svůj nejpomalejší půlmaraton v životě… S odstupem času se mi ale už trochu lépe hledají nějaká pozitiva. Především to, že se nám tam podařilo kvalifikovat jako tým. O Pražském půlmaratonu, kde se nám podařilo splnit limit, smýšlím jako o malém zázraku, kdy se vše sešlo. Všichni tři jsme měli štěstí, byly dobré podmínky, měli jsme dobrou formu, vodiče i dost sil po vydařené zimní přípravě. Je super, že to vyšlo. Chtěl bych říct, že běžci si svoji účast na evropském šampionátu poctivě vyběhli na certifikované trati, Milan Kocourek a Jirka Homoláč se připravovali na tento závod tři měsíce v Africe a pobyt si platili z vlastních prostředků. Proto mě mrzela kritika nás běžců, kdy jsme už před závodem byli odepsaní, a měl jsem pocit, že to, že jsme se do Amsterdamu kvalifikovali, je spíš na obtíž…

Kvalifikovat jste se původně chtěl i na blížící se olympiádu v Riu. Ještě ve vás přetrvává zklamání, že jste se o to kvůli zranění ani nemohl pokusit?

To už je za mnou a na olympiádu se podívám v televizi. Takový je holt sport. Na jaře jsem měl zatím svoji nejlepší formu v životě a pak přišel propad, aby ho mohl vystřídat zase další vzestup (úsměv).

Jaké další závody ještě letos plánujete?

Letos už žádné velké plány nemám. Chtěl bych přes léto naběhat zase nějaký objemový základ a třeba mi ještě na podzim nějaký závod sedne. Z těch větších startů bych se rád ještě objevil na Birell Grand Prix v Praze, na půlmaratonu v Ústí a na Běchovicích. Snad vydrží zdraví a budu moci rozjet letos zimní přípravu trochu dřív, abych na jaře 2017 byl zase v top formě.

Při tréninku i v závodech spoléháte na sportovní výživu Enervit. Na které produkty konkrétně?

Před závodem používám sacharidové želé PRE Sport, které zažene hlad před startem a nastartuje závodní metabolismus. Během dlouhých závodů se mi osvědčily energetické koncentráty Enervitine, které při maratonu střídám po pěti kilometrech v kofeinové a bezkofeinové variantě. Oddalují vyčerpání glykogenových zásob a dodávají rychlou energii. Po těžkých trénincích používám regenerační nápoj Enervit R2 a aminokyseliny BCAA k obnovení zásob glykogenu, doplnění minerálů a tekutin a k rychlejšímu nastartování regeneračních procesů.