O víkendu vybojoval bronz na mistrovství republiky v silničním běhu v rámci jubilejního 120. ročníku slavného závodu Běchovice-Praha. O týden dříve zvládl zaběhnout druhý nejrychlejší čas z Čechů na Mattoni 1/2maratonu v Ústí nad Labem a stejného výsledku dosáhl i na pražské Birell Grand Prix o týden dříve. Do toho zvládl zvítězit v přespolním běhu Desenské kopce i v závodě Agrofert Run na 10 km v Lovosicích. A ve finále atletické extraligy skončil těsně pod stupni vítězů v závodě na 3 km překážek. Vítek Pavlišta měl závodně nabité a úspěšné září, o kterém vypráví v aktuálním rozhovoru.

Pojďme nejdřív k tomu nejčerstvějšímu. Jak jste spokojený se svým výkonem a umístěním v rámci tradičních Běchovic?

Před startem jsem se cítil dobře, ale nakonec byl můj výkon trochu za očekáváním. S odstupem času ale třetí místo beru. Běchovice jsem ještě nikdy rychleji nezaběhl, moc mi profil závodu nesedí… Dlouho jsme běželi v pětičlenné skupince docela svižným tempem a možná jsem v ní byl až zbytečně aktivní. Před pátým kilometrem se začala skupinka trhat a s Jirkou Homoláčem se nám podařilo odpoutat se od v tu chvíli třetího Kuby Zemaníka. V seběhu pod Hrdlořezák mě ale Kuba doběhl a na rovině nad kopcem už mi chyběly síly na boj s ním.  

Na konci července jste doběhl druhý v závodě RunTour Liberec (více zde), což jste po zdravotních peripetiích označil za „po dlouhé době trochu světlejší běžecký okamžik“. Jaké je vaše rozpoložení teď, po zářijových výkonech, kdy jste opět dokázal být na špici a bojovat o nejvyšší příčky?

Rozhodně jsem nečekal, že se mi tak dobře poběží. Výkonově pozitivnější dvojzávod jsem běžel hned první zářijový víkend, kdy jsem se zúčastnil desítky v Lovosicích a druhý den finále atletické extraligy v běhu na 3 km překážek. Výkony to byly ucházející, ale žádný zázrak. Od té doby se to nějak zlomilo a zase se mi běhá dobře. Především mě přestala bolet achilovka. To je u mě základ všeho.                                   

Takže jste byl schopný zaběhnout druhý nejlepší český čas na Birell Grand Prix. Jak se pro vás závod vyvíjel?

Začal jsem první dva kilometry možná až moc rychle s Jirkou Homoláčem a Milanem Kocourkem. Když i po druhém kilometru drželi tempo kolem 2:50/km, vystoupil jsem si ze skupiny a běžel sám. Jejich skupina se v průběhu závodu také rozpadla a někde za pátým kilometrem jsem doběhl Jirku, později jsme se dotáhli i na Milana. Dál jsem se snažil běžet aktivně, čímž jsme postupně utrhli Jirku. Milan tempo uvisel a ve finiši byl rychlejší.

Další dva starty, Mattoni 1/2maraton v Ústí nad Labem a Desenské kopce, jste absolvoval opět ve dvou dnech – jak náročné to pro vás bylo?

Plánoval jsem především zaběhnout slušně v Ústí, přítelkyně chtěla běžet v Desné. Po sobotě jsem se necítil příliš unavený, tak jsem se v neděli postavil na start s ní. Do Desné jsme s bráchou jako děti jezdili skákat na skokanské můstky. Trasa propojovala pro mě neznámou cestou známá místa, a tak mě lákalo si ji proběhnout. Ať už závodně, nebo tréninkově. Na místě jsem se rozhodl pro závodní variantu, čekal jsem ale, že to budu mít jednodušší. Sešla se tam dobrá konkurence.

Na půlmaratonu v Ústí jste bojoval o prvenství mezi Čechy. Co chybělo k triumfu a jak se vám závod líbil?

Na závod jsem tak trochu „promazal“ a nezvolil jsem vhodné boty. Silnici před startem skropil prudký déšť po dlouhém období sucha a klouzal jsem tam jak na sněhu. Snažil jsem se různě přebíhat, abych běžel po krajnici, nebo alespoň středové plné čáře, kde jsem se jakž takž chytil, ale stálo mě to dost sil. Nepamatuji si, že bych něco podobného na silničním závodě v relativně teplém dni zažil. Možná byla silnice nějak mastná, možná prostě složení podrážky nebylo vhodné na mokrý, teplý asfalt. Každopádně Petr Lajtkep, který měl stejné boty, hledal jako já neklouzavou stopu a přes most jsme přebíhali stromečkem (smích).

Původně jste přemýšlel o brzkém konci letošní sezony, zdá se ale, že jste se rozzávodil. Kdy přišlo rozhodnutí přidat ještě nějaké závody, a chystáte se ještě na nějaké starty?

Moc se mi nechtělo běžet už žádný půlmaraton, ale výsledek z Birell Grand Prix mě přesvědčil, že by to v Ústí nemuselo být zlé. Přihlášený jsem už stejně byl, tak jsem to zkusil. Bylo příjemné počasí a nakonec z toho byl i docela solidní čas. Z větších závodů se chystám ještě na českolipský a pražský Citycross, možná do Hradce na půlmaraton, na Janovskou 19... Budu se rozhodovat podle chuti a volného času.

Běhání je také o spoustě energie. Kde ji berete při závodech a trénincích vy?

Spoléhám na sportovní výživu Enervit. Před závodem vždy používám sacharidové želé PRE Sport, které zažene hlad před startem a nastartuje závodní metabolismus. Během dlouhých závodů se mi osvědčily energetické koncentráty Enervitine. Oddalují vyčerpání glykogenových zásob a dodávají rychlou energii. Po těžkých trénincích používám regenerační nápoj Enervit R2 Sport a aminokyseliny BCAA k obnovení zásob glykogenu, doplnění minerálů a tekutin a k rychlejšímu nastartování regeneračních procesů.