Novou sezonu začala členka Enervit Teamu nejlépe, jak mohla, když se svým parťákem Martinem Flintou ovládla úvodní podnik světové série swimrunu. Pak navázala stříbrnou medailí v evropské tour terénního triatlonu Xterra a do nejlepší desítky se vešla také na mistrovství světa. Helena Karásková se v rozhovoru ohlíží za všemi úvodními závody a chystá se na další náročnou sérii…
Tvoje závodní sezona začala v dubnu prvním závodem světové série ve swimrunu a hned jsi slavila vítězství. Bylo to povzbuzení do nového ročníku? Jaký byl závod v Chorvatsku?
Povzbuzení určitě ano, ale musím přiznat, že jsem si běžecky závod moc neužila. Hodnotila bych to s odstupem času jako průměrný výkon, hlavně při běhu jsem se necítila nijak zvlášť dobře. V plavání to bylo dobré, i studenou vodu jsem zvládala mnohem lépe než vloni.
.jpg)
S Martinem Flintou jste nejlepším možným způsobem vykročili za obhajobou loňské vítězné série, kdy jste nenašli přemožitele. Je reálné něco podobného zopakovat i letos? Jaká je konkurence ve srovnání s loňskem?
Vykročili jsme skvěle, což je povzbuzující, je ale pravda, že konkurence je větší než vloni. Týmy se neustále mění, před každým závodem jsou na startovce nové silné dvojice, a člověk moc neví, co od nich čekat – jestli budou silní ve vodě, při běhu nebo ve všem (smích). My se musíme soustředit na sebe a závod od závodu se snažit vždycky o co nejlepší výkon.
Dva týdny po swimrunu jsi poprvé naskočila i do seriálu evropské Xterry a v Athénách brala stříbro. Jsi spokojená se svým prvním startem? Jak se pro tebe závod vyvíjel?
Druhé místo bylo super, ale s výkonem jsem moc spokojená nebyla. Sice jsem odplavala docela slušně, ale tomu nahrávaly i podmínky – sice se plavalo v moři, ale bylo úplné bezvětří a voda byla jako zrcadlo, plavalo se skoro jako v bazénu. Pak se mi nepodařilo v depu dobře zapnout tretru a za jízdy to moc nešlo spravit, musela jsem zastavit a napravit to. Trať na biku je v Řecku s několika delšími stoupáními a několika singltreky, libí se mi, ale i přes nejrychlejší čas jsem z toho neměla moc dobrý pocit. V běhu jsem také žádnou krizi neměla a běžela jsem celkem slušně, ale něco tomu pocitově prostě chybělo...
V předsezonním rozhovoru jsi přiznala, že během zimní přípravy šlo trochu stranou kolo, v popředí bylo naopak plavání. Projevilo se to nějak v prvních závodech? Po Athénách následovalo ještě mistrovství světa v terénním triatlonu ve Španělsku…
Kromě plavání jsem se hodně věnovala i lyžování a trochu běhání. Na konci března jsme odjeli najíždět objem na Mallorku a myslím, že toho tam na mě bylo opravdu hodně. Přijela jsem domů hodně unavená a moc se mi nepovedlo přejít do rychlosti. Myslím, že právě z toho pořád pramení moje únava.
Na mistrovství světa jsi skončila osmá – jak hodnotíš svůj výsledek a předvedený výkon? Jak ses cítila před startem a na trati?
Plavání v řece bylo hodně těžké, první polovina proti proudu a druhá sice po proudu, ale zase proti větru. Snad při každém nádechu jsem se napila a nemohla jsem se dostat do tempa. Na biku jsem vyjela rychle, ale hned v prvním kopci jsem věděla, že to moc nepůjde. Bohužel jsem si moc nafoukala gumy a všechny zatáčky a jakákoliv technika byly utrpením. Když se k tomu přidaly špatný nohy, výsledek nic moc byl na světě. Třetí čas na biku určitě nebylo to, co jsem si představovala. Navíc jsem v prvním delším sjezdu lehla a pořádně si sedřela loket a kyčel. Kolo bylo naštěstí v pořádku a z 22. pozice po plavání jsem se posunula na 10. místo. V závěrečné části se mi zdálo, že běžím jako vítr, ale na 7kilometrvé trati jsem toho moc nestáhla – z 10. místa jsem se posunula na 8. pozici.
Jakou trať si pro vás ve Španělsku připravili, a která část ti vyhovovala nejvíc?
Těžké bylo plavání v řece. Biková část byla hezká, ale se spoustou „hluchých“ míst po širokých cestách a po rovinách. To samé běh – ten měl oproti Xteře jen 7 kilometrů a z toho 5 bylo po rovině a po asfaltu. Běžecký čas jsem měla třetí nejrychlejší, jen pár vteřin od nejlepšího, takže ten bych asi hodnotila jako nejpovedenější. I přes to běhání po asfaltu, které opravdu nemám ráda.
Závody šly rychle za sebou, jak ses vypořádala s regenerací a jak jí pomáháš?
Bylo to náročné. Už cesta z Chorvatska trvala den a půl, do Řecka a zpět jsme jeli autem, 24 hodin cesty. Poslední návrat ze Španělska znamenal zase dva dny strávené na cestě… Při regeneraci hodně spoléhám na Enervit, především na regenerační nápoje Enervit Recovery Drink a R1 Sport. Snažím se brát také magnezium a vitamíny od Vitaru, když cestuju, tak vždycky zvýším příjem vitamínu C.
Když je řeč o pomoci sportovní výživy, na co jsi odjela první tři závody sezony?
Příprava před závody z hlediska výživy je už skoro rituálem: dva až tři dny před startem je to Enervit Betaina Endurance Sports a Magnesium. V případě závodu ve Španělsku, kdy byl start odpoledne, je úžasný Enervit PRE Sport, těsně před startem použiju ještě energetické tablety Enervit GT Sport. Při závodě piju ionťák Enervit Isotonic Drink smíchaný s Enervit Maltodextrin Fructose, který má výbornou chuť, a „pomalými“ Enervit Gely s kofeinem. Po závodě vždycky následuje Enervit Recovery Drink.