Ve formě glykogenu je v těle uložena sacharidová zásoba energie. Podle místa uložení glykogenu v těle se bavíme o jaterním nebo o svalovém glykogenu, přičemž každý slouží k trochu jiné potřebě organizmu. Mít glykogenu co nejvíc a zároveň ho během sportu šetřit, to jsou dva hlavní úkoly pro každého vytrvalce.
Jaterní glykogen slouží především k udržování hladiny krevního cukru, což je velmi přínosná funkce hlavně v době hladovění. Jeho hladina je proto nejnižší během sportování nebo ráno po probuzení. Svalový glykogen naopak představuje rychle dostupnou sacharidovou zásobu energie přímo ve svalech, přičemž je využívaný výhradně svalový glykogen v právě pracujícím svalu.
Energetické systémy
Sacharidová forma energie (glykogen) je zhruba 10x pomalejší než základní forma energie využitelná svaly – ATP (adenosintrifosfát). Toho ale máme v těle jen pohotovostní zásobu na několik málo sekund výkonu, proto se současně rozjíždí i další energetické systémy, které čerpají energii především ze sacharidů, tedy hlavně z glykogenu (jde o anaerobní glykolýzu a při aerobním výkonu i oxidativní fosforylaci). Při pokračujícím aerobním výkonu se postupně zapojuje i čerpání energie z tuků, která se postupně stává dominantním zdrojem energie.
Pravidlem je, že při aerobním výkonu se na celkové energizaci organizmu podílejí především tuky a sacharidy. Jakmile se dostaneme do anaerobního výkonu, je hlavním zdrojem energie glykogen. Tedy za předpokladu, že ještě nějaký zbyl, protože svalového glykogenu máme v těle jen omezené množství.
Sacharidy jsou klíčové
Sacharidy jsou strategická energie, 2x rychlejší než z tuků. Díky nim se vyhrávají závody, protože rozhodující fáze se většinou odehrávají v anaerobní zóně, tedy za využití sacharidů. O jejich významné úloze svědčí i fakt, že jsou jediným zdrojem energie, jehož zásoby si organizmus dokáže řídit výhradně za účelem zlepšení výkonu. Pravidelný trénink (tedy pravidelné čerpání sacharidů jako zdroje energie) vede k postupnému navyšování zásob svalového glykogenu v těle až na cca 800 gramů, zatímco u nesportovců je to zhruba 250-350 gramů.
Současně s pravidelným tréninkem se ale organizmus učí lépe využívat tuky, umí je pálit i při vyšší tepové frekvenci než u nesportovce a tím tak více chrání zásoby strategických sacharidů. Na příkladu svalového glykogenu se tak dá asi nejnázorněji prezentovat fyziologická adaptace vycházející z pravidelného sportování, jejímž výsledkem je potenciální růst výkonnosti:
- šetření svalového glykogenu
- efektivnější využívání zásob energie z tuků
- růst zásob svalového glykogenu
Tyto fyziologické adaptační mechanismy ale vyžadují i adekvátní podporu z naší strany. Nejen pravidelným tréninkem, ale i podporou v efektivnějším naplňování a šetření glykogenových zásob.
Naplnění glykogenové nádrže je otázka regenerace, tedy fáze po sportu, kdy je třeba doplnit veškeré živiny vyčerpané během předcházejícího sportování. Co se týče šetření čerpání glykogenu během výkonu, tam je žádoucí přijímat energii ze sacharidů externě. Například formou energetických tablet (Enervit Carbo Tablets) nebo gelů (Enervit Gel, Enervit Liquid Gel). Právě liquid gely jsou schopné doplňovat energii bleskově a po celou dobu výkonu – tak aby vám svalový glykogen zbyl na klíčové pasáže tréninku či závodu. Díky tomu pak bude vaše pohotovostní sacharidová zásoba dokonce i výrazně vyšší než ono glykogenové 800gramové maximum dobře trénovaných vytrvalců.