Když měl sám zhodnotit své jarní závodní období, prohodil, že bylo jako na houpačce. V posledním měsíci Miloš Nykodým absolvoval první letošní závod Světového poháru ve Finsku, pak reprezentační soustředění v Estonsku, mistrovství republiky na Vysočině, prestižní týmový štafetový závod Jukola ve Finsku a nyní míří na mistrovství světa, kde by se rád popral o TOP 10. O všech svých startech vypráví člen Enervit Teamu v našem rozhovoru.
Jukola je ve světě orientačního běhu velký pojem a byl to váš poslední start před odjezdem na šampionát. V čem je tento závod tak výjimečný a jak porbíhá?
Jukola je největší štafetový závod v orientačním běhu na světě, který se běhá každoročně v červnu ve Finsku. Účastní se ho na 1600 sedmičlenných mužských týmů. Spolu s ženami, které mají vlastní závod (Venlu), dětmi a diváky je v prostoru tohoto závodu na 40 000 lidí. Startuje se ve 23:00 a běží se přes celou noc. Jednotlivé úseky jsou různě dlouhé a noc ve Finsku není tou dobou moc dlouhá, takže některé jsou za světla, jiné za tmy. Celkový čas vítězné štafety bývá kolem osmi hodin. Jukola se běhá už sedmdesát let a je velikou klubovou prestiží uspět v tomto závodě.
Předloni jste slavil vítězství, jak se vám a týmu dařilo letos?
Letos jsem běžel Jukolu poprvé za švédský tým OK Linné a připadl na mě druhý úsek. Bohužel se nám na prvním úseku moc nezadařilo a můj týmový kolega doběhl skoro osm minut za prvními, kolem stého průběžného místa. Já jsem úplně zapomněl na předzávodní taktiku a snažil se ztrátu co nejdříve sám dohnat. Cestou na první kontrolu (cca 3km) se mi podařilo úplně si odvařit hlavu i nohy. Prostě jsem to přepálil. Už první kontrolu jsem hledal déle, než bych chtěl, a navštívil jsem i dvě cizí kontroly. Bohužel jsem se nezvládl vrátit do závodu a kupil chybu za chybou… Na posledních třech kilometrech mého nejdelšího úseku (14,3 km) jsem poprvé v životě dostal křeče. Sice se mi podařilo stáhnout zhruba 30 míst, ale ztrátu na čelo jsem prohloubil o neuvěřitelných dvanáct minut.
Jak probíhal závod dál?
Dalším pěti členům naší štafety se podařilo podat dobré výkony, takže se ztráta dále neprohlubovala a průběžná pozice týmu se výrazně zlepšovala. Na posledním úseku jsme sice prohráli na doběhu souboj o desáté místo, ale i jedenáctá příčka byla po tak nevydařeném začátku štafety víc než solidní.
Před startem v Jukole jste absolvoval mistrovství republiky na krátké trati a připsal si další mistrovský titul. Jak se vám na Vysočině běželo?
V kvalifikaci jsem předvedl solidní výkon, který stačil na vítězství v mém rozběhu, ve finále jsem tak měl mít velmi dobrou startovní pozici. Jenže Tomáš Dlabaja, který měl startovat dvě minuty přede mnou, se v neděli místo startu chopil mikrofonu a stal se spolukomentátorem přímého přenosu pro Českou televizi. Tím pádem jsem měl před sebou čtyřminutovou díru, což byla nevýhoda. Hned na začátku závodu jsem lehce zaváhal na čtvrté a desáté kontrole a Vojtěch Král startující dvě minuty za mnou už mě měl skoro na dohled. Naštěstí mě ale neviděl a já druhou polovinu závodu zvládl velmi dobře. Nakonec jsem mohl v cíli oslavit svůj druhý titul v mužích na této trati, i když jsem byl hodně překvapený.
Před měsícem jste poprvé v sezoně startoval také v závodě Světového poháru. Jak se vám dařilo?
Bohužel nijak zvlášť. Krom toho, že jsem se tou dobou ještě nepotkal s formou, jsem si přivodil zkaženým vajíčkem problémy s žaludkem, které mě trápily v průběhu krátké trati. Až 33. místo mě nepotěšilo. Při longu jsem pak po sobotních problémech neměl dost energie na to, abych závod vůbec dokončil. S vědomím toho, že z těchto závodů jedeme rovnou do Estonska na závěrečné soustředění před světovým šampionátem, jsem závod ukončil dříve.
Mistrovství světa vás čeká právě v nadcházejících dnech. Jaké jsou vaše ambice?
Běžím sprint, long a možná štafetu. Na sprintu bych byl velmi spokojený s průstřelem do top 20, jelikož sprinty téměř netrénuji. Na longu bych byl stejně spokojený s umístěním v top 10. Věřím, že když se mi podaří podat bezchybné výkony, nejsou to nereálné cíle. Natrénováno mám.
Prozradíte, jakou sportovní výživu si s sebou vezete?
Základem je regenerační nápoj Enervit R2 Sport, na který prostě nedám dopustit. Další nezbytnou součástí pro všechny disciplíny jsou předstartovní želé Enervit PRE Sport. Co se týče klasiky, tak na té se neobejdu bez dvou gelů Enervitene Sport a koncentrátu Enervitene Sport Competition. Pitný režim doplňuji iontovým nápojem Enervit G Endurance Sports. Takže je toho celkem dost…