V souvislosti se sportem mluvíme o mnoha různých formách energie. Ta nejzákladnější, která dokáže rozpohybovat svaly, je ale jen jediná – ATP neboli adenosintrifosfát. Sacharidy, tuky i bílkoviny, tedy takzvané makroživiny, které přijímáme potravou i za účelem příjmu energie, se musí postupnými kroky probíhajícími v řádu několika hodin přeměnit právě na ATP. Jen díky ATP se totiž hluboko ve svalu „vesla“ myozinu zaboří do aktinu a pohnou jím, čímž vyvolají svalový pohyb.
Tento proces přeměny z makroživin až na ATP musí být zatraceně promyšlený systém, protože zásob ATP máme v organizmu zhruba jen 3,5 gramu v 1 kilogramu svalové hmoty. U 70kilového sportovce, jehož tělo je tvořeno zhruba z 28 % svalovou hmotou, je to tedy přibližně 70 gramů ATP. Takové množství nám poskytne o něco více než 1 kcal energie, což pokryje zhruba 5 sekund výkonu. Přesto se svaly na jinou energii než na ATP nehnou.
Proč máme zásob ATP málo?
Mnohé asi napadne logická otázka – proč nemáme této základní formy energie v těle uloženo více? Důvodem je vysoká neefektivita tohoto úložiště. Kdybychom měli v těle uloženou pouze energii ve formě ATP, znamenalo by to, že za účelem pokrytí hodinového běhu vyžadujícího cca 800 kcal bychom museli mít v těle uloženo 47 kg ATP. Pro dvouhodinový výkon dvakrát tolik.
Proto si tělo neukládá energii přímo v ATP, ale v jakémsi mezistupni – ve formě vnitřních tuků a glykogenu (vnitřní zásoba sacharidů). Sice pak nějakou dobu trvá, než se z těchto mezistupňů ATP vytvoří – a kvůli tomu není náš vytrvalostní výkon tak rychlý jako sprint, kdy se čerpá především ATP – ale z výše uvedeného hmotnostního důvodu je to mnohem efektivnější způsob uložení energie.
Rychlost zpracování energie na ATP
Tento systém uložení a zpracování energie je navíc umocněn tím, že pro výkony vyžadující rychlejší pohyb tělo využívá spíše sacharidy uložené ve formě glykogenu. Jednoduše proto, že rychlost zpracování z této formy energie je dvakrát rychlejší než z tuků. Zároveň ale asi 10x pomalejší, než kdyby byl výkon realizován na čistou ATP.
Pro vytrvalostní výkony realizované v klidnějším, a tedy pomalejším tempu, slouží dominantně energie z tuků, jejíž dostupnost je dvakrát pomalejší než z glykogenu a 20x pomalejší než z ATP. Z pohledu množství uložené energie na 1 gram energetických zásob je to ale nejefektivnější způsob – v 1 gramu sacharidů jsou uloženy 4 kcal energie, zatímco v 1 gramu tuků je to 9 kcal.
Co si z toho odnést pro vlastní sportování? Především to, že když nevydržíte kilometr sprintovat stejně jako 200 metrů, není to otázka trénovanosti, ale odraz fyziologické dostupnosti různých druhů energie. A vědět, jak vaše tělo při sportu funguje, je prvním krokem k tomu, abyste byli schopní sportovat lépe.