Zvykli jsme si nevšímat si naší historie. Máme tendenci žít jen aktuálními pocity, předpoklady a myšlenkami. A přitom kolikrát je snazší poučit se právě z minulosti, abychom předešli tvrdému nárazu do zdi současnosti. Týká se to i příjmu vitaminů a minerálních látek, které jsou pro lidský organizmus nezbytné a pro sportovce hodně důležité. Jenže víte, kolik mikroživin přijímali lidé v pravěku a kolik dnes?
Uveďme si příklad – mezi příjmem omega 3 mastných kyselin a lidským zdravím je velmi silná závislost. Proč tomu ale tak je v případě něčeho, co si lidský organizmus neumí sám vytvářet a je odkázán na příjem „zvenčí“? U našich prapředků totiž byla strava bohatá na ryby a díky tomu měli dostatečný a pravidelný příjem omega 3 mastných kyselin. Proto evoluce na omega 3 založila lidské zdraví a současně začala výhradně využívat omega3 z potravy, než aby je nechala vyrábět těla sama. Bylo to efektivnější řešení.
Vitaminy a minerální látky
Ptáte se, jak to souvisí s vitaminy a minerálními látkami? I na nich je založeno lidské zdraví a vitalita. I ty si přitom lidské tělo až na malé výjimky neumí vytvářet samo. Organizmus je tak odkázán na jejich příjem potravou. Stalo se tak proto, že jídelníček našich předků byl stejně jako na omega 3 bohatý i na rozličné vitaminy a minerální látky. A stejně jako s minulostí značně prohráváme v jezení ryb, prohráváme i v příjmu vitaminů a minerálních látek.
Zatímco my se dnes živíme omezeným počtem druhů rostlin, pravěcí lidé jich konzumovali desítky. Složení přijímaných potravin navíc není totožné, stále méně prvků se například vyskytuje v půdě, odkud si je rostliny berou. Obsah dalších látek v živočišné potravě je závislý na způsobu chovu a také se do hry dostává transport potravin, často napříč celým světem. Není tedy divu, že se dnes pohybujeme v otázce příjmu vitaminů a minerálních látek jinde než naši předci.
Ilustrovat to mohou například referenční hodnoty příjmu (RHP, dříve označované jako doporučené denní dávky) vybraných mikroživin. Ty jsou stanoveny státními orgány a jsou na hony vzdáleny od příjmu lovců a sběračů. U draslíku je to například rozdíl 2000 mg (RHP) versus 7000 mg za den, které denně přijali předchůdci dnešních lidí. U vitaminu D je to 5 vs. 100 µg, u vitaminu C 80 vs. 500 mg a podobně.
Význam mikroživin je zásadní i dnes, pro sportovce obzvlášť
I když jsou dnešní jídelníčky složené jen ze zlomku potravin, jimiž se živil tisíce let paleočlověk, vitaminy a minerální látky mají stále velkou moc, kterou jim přiřkla evoluce v době hojnosti. Je na nich postaveno lidské zdraví, mají roli „ovlivňovatelů“ různých chemických reakcí v těle (jsou katalyzátory), bez nichž by se ze sacharidů ani z tuků nevytvořila energie, či z bílkovin stavební látky pro svaly a orgány.
Jednu slabou stránku evoluce má – neměla křišťálovou kouli a neodhadla, že člověk zcela změní svůj zaběhnutý jídelníček a příjem živin, na který si organizmus tisíce let zvykal. Naštěstí si lidé nutnost dostatečného příjmu vitaminů uvědomili a zjistili, že budou-li dodržovat jejich příjem a doplňovat jimi svůj neodborně okleštěný jídelníček, budou zdravější, vitálnější a v případě sportovních výkonů i úspěšnější. Dokonce už v antice zjistili, že s tehdejšími doplňky stravy se jim bude sportovat lépe.