Zkušená závodnice z Jablonce nad Nisou startuje ve světovém poháru od roku 1999. Za tu dobu zvládla získat úctyhodných 23 umístění na stupních vítězů s bilancí 2-9-12. Krom toho má za sebou také čtyři olympiády a 7 účastí na MS. Z šampionátů si domů přivezla stříbrnou a bronzovou medaili. Kdo by ji neznal – Nikola Sudová, nová posila Enervit Teamu. První část obsáhlejšího rozhovoru na pokračování si přečtěte zde. 

1) Nikolo, spousta lidí si myslí, že jezdit na sjezdovkách (tedy z kopce) nemůže být tolik energicky náročné, protože se člověk jen „veze“. V Tvé disciplíně se k jízdě ještě přidávají boule a skoky. V čem je jízda fyzicky nejnáročnější?

Samozřejmě to není vytrvalostní sport, jako například běžecké lyžování, ale určitě bych neřekla, že to není fyzicky náročné. Jízda v boulích je silově-dynamická disciplína, která by se například v atletice, dala výkonnostně přirovnat ke 300m překážek. Jízda trvá cca 30-40 vteřin a do toho jsou právě ještě skoky, při kterých se člověk musí dostatečně zkoncentrovat, a uklidnit. Fyzicky nejtěžší je samotná jízda, ale skoky jsou zase velmi náročné technicky. 

2) Jak se tedy připravuješ na zimní sezonu v létě? Jak často se vydáš za sněhem do zahraničí, než napadne v Čechách? A jsou vůbec v Čechách podmínky pro trénink jízdy v boulích?

V létě začínám trénovat fyzičku začátkem května. Kolo, běhání, posilovny, brusle.. Následuje speciálnější příprava, kterou absolvuji v Praze s atletickou skupinou Rychlých holek, pod taktovkou Martiny Blažkové. V červnu začínám jezdit do Štítů do akrobatického parku, kde skáču do vody a současně s tím je ještě fyzický trénink. V tomto období trénuji i čtyřfázově, takže je to nejnáročnější období. Na podzim odjíždíme za sněhem, trávíme hodně času v Zermattu a s blížící se zimou se přesouváme do nižších nadmořských výšek, do Rakouska. Od prosince jsem už na závodech, které trvají zhruba do konce března. V Čechách bohužel napadne sníh nejdříve v prosinci a roztává kolem března, takže moc času zalyžovat si na něm opravdu nemám. Navíc je v Čechách s boulemi problém. Od té doby, co je trendem v českých střediscích všechny sjezdovky urolbovat na „manžester“, tak boulím odzvonilo. Lidé ani děti si nemají tento sport kde vyzkoušet a proto se do něj dále nepouštějí. Oddíly ale v Čechách fungují, například my v Jablonci máme teď skupinku zhruba deseti dětí, které chtějí být profesionálními boulaři.

3) Teď už k samotné jízdě. Stane se Ti někdy, že na skoku musíš provést jiný prvek, než jsi měla v plánu? 

Nestává. U mužů se to občas stane, ale pouze v dualových závodech. To když už je člověk opravdu moc rozjetý a oni vědí, že ten obtížný skok by byl moc velké riziko, tak skočí „jen“ salto třeba, což je pro ně už naprosto jednoduchý prvek. My holky to máme složitější, to salto je pro většinu nejobtížnější skok, takže se třeba u těch dualových závodů stává, že když se dostaneme do stejné situace jako ti muži, tak my skočíme jen roznožku nebo rovně a jsme rádi že žijeme. Jinak se skoky skáčou tak jak jsou naplánované. V boulích se myslí zhruba tři boule dopředu, což platí i u skoků. Ve chvíli kdy je člověk na odrazu, myslí na skok, ve skoku už na dopad, takže během skoku si to rozmyslet už nemůže. Bylo by to strašně nebezpečné.  

4) Jsi profesionálka se vším všudy, krom trenéra máš v týmu fyzioterapeutku, v létě se připravuješ pod atletickou trenérkou. Zaměřuješ se také na výživu?

V nejužším týmů mám trenéra Radka Herota a  fyzioterapeutku Zuzku Biborovou. Ti se mnou objíždí soustředění a závody. Tým se ale jinak skládá ze spousty dalších profesionálů. Spolupracuji s doktorem Vláďou Hospodárem, biochemikem Emilem Bolkem, nebo i výživovým poradcem Petrem Havlíčkem. Petr mi pomáhá sestavit jak jídelníček na soustředění a závody, tak i vhodné doplňky stravy a vitamíny. Od letoška jsou to především výrobky Enervit. Ať už iontové nápoje, tak nápoje pro rychlejší regeneraci po závodě i tréninku. Gely, magnesiové tablety, aminokyseliny BCAA, vitamíny, omega mastné kyseliny, antioxidanty a další. Z toho všeho se skládá můj rozpis.

5) V Soči jsi byla už na svojí čtvrté olympiádě. Chystáš se ještě na celý olympijský cyklus zakončený za čtyři roky v Pchjongčchangu? 

To opravdu nevím. V této chvíli vím, že se chystám na Mistrovství světa, které se koná v lednu 2015 v rakouském středisku Kreischberg. Co bude dál zatím netuším. Nemám peníze na další světové poháry v této sezóně, takže nemám představu, co bude další sezónu. Doteď jsem se připravovala na olympijský čtyřletý cyklus. Teď už se připravuji vždy pouze na následující rok. Třeba to nakonec dojde až do té Olympiády, ale já si teď troufám říci, že si to nemyslím. 

Dvě krátké otázky na závěr:

6) Kolik máš párů lyží?

Během zimní sezony otočím tři až čtyři páry boulových lyží od společnosti Lusti. Nikdy jsem žádné nezlomila, ale přeci jen se po nějaké době v boulích lyže „vypráskají“ a jsou měkčí víc než je potřeba. V té chvíli pár vyměním. Lyže ale nekončí v koši, zužitkuji je zase další rok při skákání do vody, kdy zase zhruba tři až čtyři páry spotřebuji. 

7) Rituál před závodem dodržuje leckdo, máš nějaký po závodě?

Před závodem rituály nemám. Po závodě nemám žádné své, ale rituálů je spousta. Z těch příjemnějších je to například rituál kdy člověk musí jít na pódium po závodě a přebírat ceny. Z těch nepříjemných rituálů je to například dopingová kontrola. Nakonec se vždycky nějaký najde. 

Nikolo děkujeme za odpovědi a do nadcházejících závodů přejeme hodně štěstí v boulích i při skocích.