Curlingový tým S5 zažívá vydařený podzim. Po první polovině extraligové soutěže drží dělené druhé místo a o víkendu šestého a sedmého prosince vyhrál turnaj v St. Gallen. Jak takový curlingový tým trénuje? A bez čeho se v curlingu neobejdete? Přečtěte si rozhovor s manažerem týmu Martinem Součkem.
Curlingový tým S5 zažívá vydařený podzim. Po první polovině extraligové soutěže drží dělené druhé místo a o víkendu šestého a sedmého prosince vyhrál turnaj v St. Gallen. Jak takový curlingový tým trénuje? A bez čeho se v curlingu neobejdete? Přečtěte si rozhovor s manažerem týmu Martinem Součkem.
1) Martine, jaké jsou v Čechách podmínky pro curling? Začíná být sport populárnější nebo stále patří spíše k okrajovým?
Sport se rozhodně dostává do povědomí velice intenzivně díky úspěchům českých týmů (muži patří dlouhodobě k evropské špičce, máme medaile z juniorských šampionátů, atd.), curling je velice sledovaný na olympiádách. V ČR je okolo šesti set registrovaných hráčů, což už není vizitka úplně okrajového sportu. Ale stejně jako třeba u rychlobruslení scházejí podmínky. Top týmy nemohou trénovat tak, jak by chtěly a potřebovaly, čas pro nové zájemce se hledá jen těžko. Jediná hala na Roztylech "praská ve švech", je plná od rána do večera. Uživili bychom další (provoz je jednoznačně ziskový, jak lze doložit zkušenostmi s provozováním současné haly), ale to je záležitost investic, které se dojednávají velice obtížně.
2) Je curling hrou fyzicky náročnou? Nebo záleží spíše na technice? A kolik čas věnujete kondiční přípravě?
Technika je samozřejmě nutná, nikdy s ní nejste hotovi a pořád je co vylepšovat. Jenže to dělá každý a na vyšší úrovni už se technikou nevyhrává. Ač to tak nevypadá, curling je fyzicky docela náročný. Není to o tom, že by byl člověk po zápase vyčerpaný a sotva pletl nohama. Únava si vybírá daň v menší přesnosti hry, což má zcela fatální důsledky na výsledky. Střelci také neodcházejí ze střelnice zničení, ale potvrdí vám, že fyzičku potřebují. Na turnajích hrajete i čtyři dvouhodinové zápasy za den, permanentně v chladu, docela rychle střídáte poměrně intenzivní anaerobní zátěž (metení) s výkonem založeným na soustředění, zafixování celého těla a maximální preciznosti pohybu (odhoz). Když se podíváte na to, jak vypadá intenzita metení na začátku a na konci hracího dne, rozdíl je jasně patrný; o tom, jak se rapidně množí chyby a nepřesně zahrané kameny, ani nemluvě.
Během sezóny se moc neposiluje, spíše se dělají doplňkové sporty pro fitness. V našem týmu máme tohle nastavené hodně individuálně - fotbálek, kolo, náročná horská turistika, nově třeba golf nebo exotika v podobě canoepola a dalších sportů.
Hlavní kondiční příprava je v létě - standardem je běhání plus speciální posilování (ruce a ramena spíše silově dynamicky, velký důraz na rozvoj core, spodní polovina těla spíš vytrvalostně a silově). Tady naopak fungujeme hodně týmově - každý týden dvakrát až třikrát společný kondiční výběh se specialitkami typu sprintů do schodů, přenášení klád a dalších. Máme týdenní fitness soustředění vždy na začátku srpna s docela pestrým programem - tělocvična, atletické prvky, kolo, běh, bazén, kondiční testy ... Využíváme pokud možno přirozené a nenáročné prostředky - vlastní tělo, balanční pomůcky, zátěžové náramky na zápěstí a kotníky. Specialitou je naše vlastní pomůcka pro simulaci zátěže při metení.
4) Co je klíčové pro vytvoření dobrého (světově konkurenceschopného) curling týmu?
Věřím, že je to asi jako ve všech týmových sportech, ale tady ještě výraznější - zcela základní je mít partu lidí, kteří si navzájem sednou a baví je hrát právě spolu. Profesionalita je dobrá věc, ale v našem sportu přes ni všechno neutáhnete. Je potřeba, aby se všichni navzájem herně hodně dobře znali, věřili si a uměli pracovat s drobnými i většími nestandardy, které každý ve své hře má. Náš tým začínal před devíti lety a časem se dost obměnil, ale dva hráči v něm působí od samého začátku a ostatní vždy přicházeli s tím, že vědí, kam jdou a proč tam jdou. V aktuálním složení hrajeme tři roky a myslím si, že potřebujeme ještě tak rok-dva, abychom byli opravdu tam, kde ve spolupráci chceme být. Na takový mentální základ se pak dá nakládat ostatní - fyzička, technika, taktika. O fyzičce a technice jsem se už zmiňoval výše; taktika je věcí zcela výjimečně důležitou a na nejvyšší úrovni je často právě rozdílovým momentem. Zkušenosti a herní praxe jsou tady nenahraditelné.