Miloš Nykodým patří ke špičce orientačního běhu. Loni dokázal jako teprve třetí Čech v historii vyhrát Jukolu – prestižní štafetový závod ve Finsku. Letos se pak posunul na celkové 18. místo ve Světovém poháru a mezi nejlepší dvacítku orientačních běžců světa se prosazoval i v jednotlivých závodech, kterých bylo dohromady téměř 70. Nahlédněte do sportovního života člověka, který si jde tvrdě za svým cílem, je zvyklý zdolávat překážky a ví, že klíč k úspěchu se skrývá i ve výživě.

Zhruba před 14 dny finišovala vaše letošní sezona. Jak jste s ní spokojený?

Letošní rok hodnotím určitě pozitivně. Podařilo se mi naladit formu na mistrovství světa, a po něm jsem ji ještě podpořil dvěma týdny pořádného tréninku, takže jsem měl perfektní i podzimní sezónu. Výsledkově se mi podařilo zakořenit v polovině druhé desítky na světě. Nejvíc si cením čtrnáctého místa na klasické trati na světovém šampionátu, devátého místa ve finále Světového poháru opět na klasické trati a 18. místa v celkovém pořadí SP.

Oproti loňsku jste právě v celkovém pořadí Světového poháru výrazně poskočil. Co stojí za tímto posunem?

Tvrdá tréninková dřina, odhodlání, změna stravovacích návyků, podpora sponzorů, neslábnoucí podpora rodičů a přítelkyně, rozvolnění studia a tím pádem i méně stresu v závěrečné přípravě.

Bavíme-li se o té tréninkové dřině, dá se nějak vyčíslit? Co všechno máte letos za sebou?

Určitě, tréninkový deník si vedu poctivě. Natrénováno mám 560 hodin, 442 hodin běhu, z toho terénem 48 %, 37 % na mapě, celkově 5250 km plus zhruba 200 km běžecké lyžování a 450 km na kole.

Když se ohlédneme za závody, kolik jich letos bylo?

Za osm měsíců d konce března do konce října jsem absolvoval 67 závodů. Za svůj norský oddíl Kristiansand OK jsem běžel dva klubově nejvýznamnější štafetové závody – švédskou 10milu a finskou Jukolu. Na území České republiky jsem běžel třicet dva závodů, z toho sedm štafetových a pět na mistrovství Evropy v Jeseníku. Neuvěřitelných 33 závodů jsem pak běžel v zahraničí.

Zmínil jste finskou Jukolu, která je jakousi královnou orientačního běhu. V loňském roce jste ji se svým týmem dokázal vyhrát, což je obrovský úspěch. Co pro vás osobně tenhle závod a triumf v něm znamená?

Jukola se běhá každoročně od roku 1949 a za tak dlouho historii se ji podařilo vyhrát jen třem Čechům. Prvním byl Jaromír Švihovský, druhým Jan Procházka a třetím jsem byl loni já. V mé dosavadní kariéře je to určitě vrchol. Několikanásobný mistr světa v orientačním běhu Daniel Hubmann jednou řekl, že vyhrát Jukolu je stejné, ne-li cennější, jak získat medaili na světovém šampionátu. Protože takovou medaili ještě nemám, tak je to pro mě výsledek číslo jedna. A sdílená radost z výsledku s dalšími šesti spoluběžci je nenahraditelným zážitkem!

Při svých triumfech i v tréninku spoléháte na Enervit. Které produkty se vám osvědčily a jak konkrétně vám pomáhají?

Nejraději mám, když si po dlouhém vydatném tréninku mohu udělat regenerační nápoj R2 Sport, který mi moc chutná. Dalším doplňkem, bez kterého si nedovedu představit skoro žádný závod, je Enervit PRE Sport, který dokonale nastartuje můj metabolismus pro spalování tuků. A během závodu do sebe cpu energetické gely a koncentráty. Když běžím krátkou trať, používám jen PRE Sport, a když cítím, že jsem třeba jedl moc brzy, tak si třicet minut před startem loupnu i gel. Po závodě pak regenerační nápoj R1 Sport, který obsahuje o trošku víc BCAA, která jsou lepší právě po kratším intenzivnějším závodě.

Jaký je váš aktuální posezonní plán? Je čas na relax, nebo vás ještě čekají nějaké závody? Případně kdy se začnete připravovat na sezonu novou?

Jelikož mi sezóna skončila až v druhé polovině října finálem Světového poháru a pak jsem ještě odcestoval na závody Park World Tour do Pekingu, které skončily až 30. října, beru začátek tréninkové sozóny volněji. Rozhodl jsem se odpočívat a běhat si jen tak pro radost, jen když se mi bude chtít, až do poloviny listopadu. Pak se do toho znovu opřu. Tréninkový model nijak měnit nebudu, protože směrem k letošní sezóně parádně fungoval. I když mi spousta lidí říkala, že se přetrénuji, nebo rozpadnu. Já si myslím, že když chce být člověk v něčem nejlepší, musí být tak trošku extrémista pohybující se na hraně. Příští doporučený strop tréninkových hodin mi podle systému vyšel na 640 hodin. Tak jsem zvědavý, jestli se mi to podaří…