Letos měla jasný cíl – pokusit se splnit tvrdý olympijský limit na maratonské trati a podívat se do Tokia. Olympijské hry ale byly odložené, stejně jako další závody, na kterých chtěla Marcela Joglová zkusit zaběhnout limit. Členka Enervit Teamu ale bere situaci tak, jak je a zůstává v klidu. Olympiáda je stále hlavní cíl, ať se uskuteční kdykoli. Nejen o tom mluví v našem rozhovoru, který se ohlíží i za její loňsku premiérou na mistrovství světa a rozebírá také úlohu výživy nejen při sportu.
Loni jste absolvovala maraton na mistrovství světa v Dauhá v téměř nelidských podmínkách, kvůli šílenému vedru navíc v noci. Jaké na to máte vzpomínky? Běžela jste někdy v něčem podobném?
To byla stoprocentní premiéra se vším všudy! V noci už jsem běžela v rámci Vltava runu, ve vedru zase při půlmaratonu v Olomouci od RunCzechu. Ale nikdy ne obojí najednou a ještě umocněné zhruba 70% vlhkostí. Už jen za chůze se na vás po 100 metrech lepilo oblečení a běžet v tom celý maraton… Uf! Navíc s minimem diváků. Bylo to skutečně divné, ale zajímavé a nevšední. Pro mě celkově pozitivní zážitek, ale nemám potřebu si to zopakovat. (smích)
Jak jste se nastavovala na noční start a celkově nestandardní podmínky?
Častokrát jsem přemýšlela, jak celou tu přípravu pojmout. Věděla jsem, že někteří sportovci posouvají tréninky do pozdních hodin, další dokonce trénují ve speciálních místnostech s vysokou vlhkostí. Já ale vždy skončila u stejného vyhodnocení - je to jen jeden, i když důležitý závod. Takže to musím brát jako jednorázovou záležitost, na kterou se připravím jen hlavou a tělo si s tím nějak poradí. Zařídit soustředění, abych mohla někde běhat v noci, nebo si pronajímat speciální místnosti, by šlo organizačně i finančně těžko. Navíc představa tréninků v takových podmínkách… Kdo ví, zda by mě to nezničilo už před šampionátem.
Další metou měl být posun maratonského času o 7 minut, splněný olympijský limit a letošní start v Tokiu. Vše ale zhatil koronavirus. Jak jste se s tím vším srovnávala, a jak vypadá situace aktuálně?
Já jsem s tím nijak nebojovala, tak nějak se to dalo postupně předpokládat a já se nepozastavuji nad věcmi, které nezměním. Přijala jsem to jako fakt a přizpůsobila se podmínkám, jaké byly. Víceméně se stále přizpůsobuji, protože ještě stále není nic jisté. To ale neznamená, že se mi mění cíle. Mění se ty malé, které vedou k cíli největšímu, ale ten je pořád stejný - ať to je letos, nebo příští rok. Co se týká plnění limitu, je tady malá naděje, že bych běžela už v prosinci ve Valencii, kde už by se eventuálně čas počítal. Ale nechme se překvapit, co nám letošní sezóna přinese.
Olympiáda je jedním z vašich snů, dalším je pak účast na havajském Ironmanu. Jak se dá obojí skloubit a jak jste na tom aktuálně s triatlonem? Trénujete, nebo se na něj chystáte spíš až v budoucnu?
Teď když už trochu reálněji usilujeme o účast na olympiádě, podřizuji vše běhu. To znamená, že běhám a na kolo jdu jen v rámci zpestření přípravy. Plavat jsem už nebyla dlouho – z důvodu koronaviru. Takže teď skutečně trénuji jen na maraton a až potom přijde na řadu triatlon a můj vysněný Ironman. Triatlon letos možná půjdu, ale jen v rámci štafety s klukama z týmu Here To Win.
Jak důležitou roli hraje podle vás při vytrvalostním sportu správná výživa?
Já myslím, že nejen ve sportu, ale i v životě hrozně velkou. Ke špatné životosprávě se přidružují různé nemoci. K nemocem se přidává nespokojenost a nepříjemné pocity. Pokud se člověk začne stravovat zdravě, pestře, z co nejméně upravených a smažených potravin a naopak z těch bohatých na vitaminy, minerály nebo vlákninu, jsem si jistá, že musí pocítit ohromnou změnu v tom, jak se cítí. Jak je najednou nabitý energií a pozitivní.
Jakých pravidel se snažíte držet vy?
Sportovci mají obecně sklon se stravovat zdravěji, ale pokud nemají před důležitým závodem, tak si určitě dovolí i nějaké ty sladkosti navíc. Naopak s blížícím se vrcholem, a teď mluvím za sebe, se začínám hlídat - už si nemůžu dát před spaním sušenku a sladit bez limitu. Před závodem si vybírám skutečně kvalitní, dalo by se říct dietní jídla plné ovoce a zeleniny. Tak abych se komplexně dostala do top formy v den závodu. Mám ale také štěstí, že mi chutnají celkem zdravá jídla a miluji ryby, rýži, hummus, veškeré ovoce či zeleninu nebo ovesné vločky. Člověk se ale nemusí cítit provinile, když si výjimečně dá u babičky kachnu s knedlíkem a se zelím. Zkrátka když si někde povolím, tak jinde musím ubrat, trochu to vybalancovat. Snažím se prostě držet selského rozumu.
Jak to máte s výživou přímo při sportu? Ať už před, během nebo po něm – co vám vyhovuje a pomáhá?
Tím že jsem se rozhodla jít do sportu naplno a obětovat zaměstnání s jistotou, je potřeba nejen samotný trénink brát na 100 procent. Týká se to i všech věcí okolo včetně regenerace a výživy. Není to jen o tom odtrénovat a mít tak splněno, zvlášť když vám není 20 let. Zkoušela jsem různé značky sportovní výživy a nejvíc se mi osvědčil Enervit. Proto jsem byla moc ráda, když přišel souhlas se spoluprací. Když si jdu jen zaklusat, tak výživu příliš neřeším, ale u zásadních, těžších tréninků a samozřejmě u závodů to smysl rozhodně má. Piju iontový nápoj Enervit Isotonic Drink a Enervit Magnesium, po tréninku užívám regenerační nápoje Enervit Recovery nebo After Sport Drink a aminokyseliny BCAA. Někdy si vezmu i protein, protože mívám problémy s bílkovinou. Když mám dlouhý běh, záměrně si beru alespoň jeden Enervit Gel, abych si zvykla na stejný postup jako při závodě. Na kolo ho beru vždy.