Sezona mu skončila, vzpomínky na ni ho ale budou hřát dlouho – stal se totiž mistrem světa v OCR neboli extrémním překážkovém běhu, a to v kategorii štafet. I když svůj sportovní život musí každý den skloubit s tím pracovním. Jak vypadá jeho trénink nebo jídelníček? A jak trénuje na náročné překážky, které jsou součástí závodů? To Petr Vinický prozrazuje v první části našeho rozhovoru…

OCR neboli extrémní překážkový běh je specifické odvětví, kde je třeba poradit si s řadou překážek. Jak se na ně připravujete? Trénujete s během dohromady, nebo každé zvlášť?

Je to poměrně specifické. Dobrý běžec bez síly v rukou nemá šanci na překážkách a prohraje tam závod. Na druhou stranu dobrý závodník na překážkách se špatným během toho taky moc nesvede, protože běh je 75 procent úspěchu. Já většinou trénuji tyto dvě věci odděleně, ale mám i tréninky, kdy se snažím nějaký prvek překážek zapracovat do běhu, ať už silový, nebo balanční. Tělo si musí zvyknout na změnu tempa a tento specifický druh zatížení. Na trati je pak různé spektrum překážek: můžete nosit do sjezdovky závaží, kde vám budou hořet nohy, nebo ručkovat. Výjimkou není ani balance, kde musíte přejít třeba kladinu, kůly v zemi a podobně. A to vše s tepovkou vyhnanou k maximálním hodnotám. Právě to sladění různorodosti je kouzlo celého OCR a alfa a omega úspěchu.

Jak tedy vypadá vaše příprava po stránce tréninkových prvků?

Z velké části je to běh. Když z nějakého důvodu nejde běh, tak je to kolo, plavání nebo třeba veslování. Jakákoliv aktivita, která zatíží tělo, tak jak zrovna potřebuji. Běh je však hlavní prvek tréninku. V posilovně mě asi nikdo jen tak neuvidí, nenávidím ty naleštěné stroje. Na druhou stranu posilování je nutnou součástí, v mém případě je to funkční trénink s vlastní vahou a na posílení středu těla, rukou, nohou, plus mnoho kompenzačních cvičení. K tomu využívám TRX, bossu nebo jiné pomůcky. Velký prostor dostává trénink na překážkách. Doma na zahradě jsem si udělal vlastní konstrukci, kde mám asi 10 druhů překážek a můžu si je kombinovat, jak je potřeba. V rámci přípravy na mistrovství světa se tohle ukázalo jako klíčové. Mohl jsem se každý večer mučit při ručkování, shybech, visu na rukou a pak jsem na šampionátu dvakrát visel jen na dvou prstech, a přesto jsem se udržel a nespadl.

Jak vypadá váš trénink po stránce časové – kdy a jak dlouho trénujete?

Mám to trochu složitější než ostatní, nebo vlastně úplně stejně jako každý amatér, co útočí na nejvyšší příčky. Ráno vstávám okolo páté hodiny a jdu na svou první fázi, kterou tvoří z největší části běh. Ráno stíhám maximálně dvě hodiny tréninku, pak přejedu do práce.  Po práci rodina, práce doma a všechno okolo toho. Pak večer přichází druhá fáze, která je kratší, a vše uzavřu regenerací – ať už strečinkem, nebo nějakou jinou formou. Trénuji 4-6x týdně, mnohdy právě v několika fázích denně. Víkendy jsou na tom podobně jako dny v týdnu. Při dobrém počasí si tam šoupnu ještě odpoledne kolo a vyrážím po Českém ráji na kole s vozíkem, ve kterém mám kluka. Pak ty kopečky chutnají trochu jinak…

Doma máte rodinu, sportu se věnujete při práci. Jak těžké je to všechno skloubit?

Skloubit to není jednoduché, trénink zabere dost času. Do toho pak práce doma na baráku nebo prostě jen pomáhat a být s rodinou. Mám tolerantní manželku, ale vždycky někdo trpí a odnáší to… Můj oblíbený trik je trénink na kole s nabídkou, že si vezmu kluka ven. Naložím ho do vozíku na kolo a vyrazím s ním trénovat. Snažím se co nejméně omezovat rodinu, ale moc to nejde, proto nemám téměř žádný volný čas. Stejné je to na závodech, když jsem nervózní před stratem. To už ví, že nemá cenu se mnou mluvit nebo tak něco, že normální budu opět až v cíli. Někdy si říkám, že by bylo fajn se tím živit a mít více času…

Důležitá pro vás určitě bude i výživa. Podle čeho se řídíte ve vašem jídelníčku?

Jídelníček jsem začal řešit zhruba před rokem, kdy jsem obrátil všechny své zvyky vzhůru nohama. Téměř nejím vepřové maso, naopak ryby, kuřecí či krůtí je teď moje oblíbené. Velké zastoupení mají luštěniny a těstoviny či rýže. Ráno začínám banánem nebo jablkem, po tréninku pak ovesná kaše, jogurt, tvaroh. Po svačině oběd a večer už jen lehčí jídla nebo saláty. Hodně si hlídám pitný režim a množství doplněných kalorií. Jídlo je velmi důležitou součástí regenerace a doplnění energie, nejde jen hodně trénovat a málo jíst. Tělo na to doplatí a dá vám to brzy vědět. Strava musí být hlavně pestrá, což vám potvrdí každý sportovec.

Jakou roli pro vás hraje sportovní výživa?

Samozřejmě velikou. Už skoro třetím rokem spoléhám na Enervit. Vyzkoušel jsem toho více, ale tyhle produkty mi nejvíce sedí a hlavně fungují. Na trénink si míchám hypotonický iontový nápoj Enervit G Sport a po tréninku určitě regenerační drink. Jedním z mých nejoblíbenějších je Enervit R2 nebo R1 Sport. Zvláště R2 dokáže oživit i mrtvolu! Dobré zkušenosti mám i s magnesiem, které jsem testoval právě před a během mistrovství světa a neměl jsem problémy s křečemi, na které trpím. Do závodu pak nejčastěji zařazuji energetický gel Enervitene Sport Gel. Od středních vzdáleností, to znamená od 10 kilometrů výše, si závod bez gelu moc nedovedu představit. A pokud je potřeba, tak mám poslední záchranu v podobě energetického koncentrátu Enervitene Sport Competition.