Opět sis na krk pověsila zlato ze závodu Xterra – jaké byly pocity po doběhu do cíle a jak sis užila závod v Itálii?

Pocity v cíli byly skvělé! Hrozně moc jsem si užila ten poslední kilometr na trati a cílovou pásku, pak na mě ale padla strašná únava. I když vím, že konkurence tentokrát nebyla nejsilnější, tak si výsledku vážím, protože tratě v Itálii jsou těžké. Počínaje plaváním, které mi v jezeře Garda nikdy nesedlo a nikdy se mi tam neplavalo dobře. Ale kopce mám ráda a s postupujícím věkem nejenom ty nahoru – rozhodující náskok jsem si vybudovala ve sjezdech.

Šlo o tvůj druhý letošní start na Xteře. Kolik jich v letošní sezoně plánuješ?

Teď se chystáme s celou skupinou triatlonistů do Belgie na Xterráckou Evropu, ale pak bude zase chvíli pauza. Uvidím, jestli zvládnu domácí závody, Valachy a Prachatice, ale určitě se nebudu pouštět do short tracků, i když se mi ten formát moc líbí. Jako dvojzávod to už prostě nezvládnu, ta regenerace tam už není. Na konci prázdnin pak plánuji Žitavu a mistrovství světa v Molvenu.

Jaké budeš mít ambice? Ptám se záměrně, protože ses rozloučila s životem profesionálky a závodění se věnuješ při práci. Bylo zlato v Itálii o to větším překvapením?

Určitě ano, ale člověk jde podvědomě do závodu s tím, že by chtěl být vepředu. Na druhou stranu už trénink není mojí stoprocentní náplní. Práce je náročná jak fyzicky, tak někdy i psychicky, a pak není úplně jednoduché vyrazit na trénink. Takže i ten náhled na výsledek se spíš přesunul do roviny, že si přeju, aby se mi závodilo hezky.

Vraťme se ke zlatému závodu v Itálii – jak se ti vydařil start v plavání a následná cyklistika?

Plavání mi přišlo, že nebylo nic moc. Voda v Gardě mi prostě nesedí. Tak nějak divně se to vlní, pokaždé přijde vlnka z jiné strany… Ale podle času jsem zaplavala svůj standart, takže vlastně musím být spokojená. Na biku je první polovina okruhu skoro pořád do kopce. Sice jsem měla pocit, že to nejede, ale po prvním technické sjezdu jsem byla vepředu s náskokem a už jsem ho jen navyšovala. Zadarmo to ale nebylo – dělalo mi problémy předjíždět ve sjezdech a na brodu jsem si i ustlala…

Co závěrečný běh? Byl to boj, nebo hlídání vítězství?

Myslím, že oboje. Já jsem sice měla nějaké informace, jaký mám náskok, ale nevěděla jsem, kdo tam je. Nasadila jsem od začátku nějaké tempo a snažila se ho držet, v kopcích doběhnout co nejdál. Ale dobrý běh to nebyl… Zase mě asi zachránilo běhání z kopce dolů, to mi šlo vždycky dobře. Na druhou stranu jsem při běhu udělala i pár chyb. Třeba z občerstvovačky jsem vyrazila na druhou stranu, než vedla trať, nebo jsme přeběhla odbočku, vracela se pro pití… Bylo toho dost, co jsem zbytečně poztrácela, ale nakonec to nevadilo a ještě jsem si přinesla náskok asi minuty a půl. Takže konec běhu jsem si mohla opravdu užít.

Jak řešíš výživu během závodů?

Mám už vyzkoušené sušené ovoce, ořechy a Enervit PRE Sport těsně před závodem. Při něm si vezu pití – Enervit Maltodextrin Fructose namíchaný s iontovým nápojem Enervit Isotonic Drink. Samozřejmostí jsou pak gely – klasické Enervit Gely s kofeinem, Isotonic Gely nebo Liquid Gely. Používám i energetické tablety Carbo Tablets a po náročných výkonech včetně tréninků si dávám regenerační nápoj Enervit R2 Recovery Drink, po kratších trénincích After Sport Drink.