Máš za sebou dva letní triumfy v terénním triatlonu – ovládla jsi závody Valachy Man a Krušnoman. Který z nich ti sednul víc?

Určitě mi víc sednul pohárový závod v Mostě. Hodně jsem se tam těšila, protože trať je nádherná, technická, stoupání nejsou tak těžká, i když ve druhém kole už jsou podstatně delší (smích). Části trati znám i z bikového maratonu, který se jezdí o pár týdnů dřív. Je to asi nejhezčí xterácká trať v poháru.  Valachy Man je od nás pěkně daleko a já jsem tam cestovala až ráno před závodem, takže cesta ani vstávání ve 4 ráno závodění moc nepřidá. Na druhou stranu tam bylo parádní bláto, krásně to klouzalo, a to mám docela ráda. Navíc se tam startuje intervalově, což je v triatlonu docela rarita.

Bylo to pro tebe zpestření? Jak máš ráda tenhle typ startu?

Mně se docela líbí, připomíná mi to intervalové závody na lyžích. Je to jen jednou za sezonu a určitě jde o hezké zpestření. Najednou je z toho trochu jiný adrenalin. Já jsem intervalové starty měla vždycky ráda – člověk má pak víc prostoru. I když musím říct, že tady byla některá místa na blátivé trati parádně ucpaná i s intervalovými starty.

Jak to tedy pro tebe na Valachy Manu vypadalo na trati při předjíždění a předbíhání soupeřů?

Na kole to bylo v některých místech složité. Kvůli blátu spousta lidí v šestikilometrovém stoupání tlačilo a překvapilo mě, že některé holky i z kopce. To mi jen tak hlavou blesklo, že je snad bezpečnější to sjet na kole, než jít pěšky... Na běhu je to vždycky jednoduší, člověk si nějakou tu skulinku pro předběhnutí najde skoro vždycky.

Bylo náročné počasí – vlhko a vedro. Jak ti takové podmínky vyhovují?

Já to mám ráda, ale také vím, že se na to musím připravit už dopředu. Samozřejmostí je magnezium, a když je pak velké vedro, tak i Enervit Salt Caps a dodržovat důsledně pitný režim už pár dní dopředu. Den předem se to už moc dohnat nedá.

Jaká atmosféra panovala na srpnovém Krušnomanovi v Mostě a jak se pro tebe závod vyvíjel?

Mně se moc nepovedlo plavání. Sice to mělo být 1200 metrů, ale byla to poctivá patnáctistovka. Pořádně jsem se ve vodě potrápila, ale na biku to šlo od prvního šlápnutí parádně. Myslím, že už na pátém kilometru jsem byla ve vedení a měla štěstí na spolupráci s klukama. Musím říct, že se mi to hrozně líbilo – střídali jsme se, a to byla paráda! Běhu jsem se bála, ale nakonec se mi také běželo dobře. Nikam jsem se nehnala, ale běželo to samo – to je pak krásný pocit!

Kromě terénního triatlonu jsi zvládla i bikové závody a na tom poslední, Českém poháru na Zadově, jsi měla nepříjemný pád. Co se stalo?

Já jsem se na ten závod hodně těšila, trať jsem měla krásně najetou. Sice tam nejezdím tak rychle jako většina holek, ale jsem schopná to sjet a všechno přejet. Taky jsem tam trénovala už od středy a myslím, že i nohy byly dobrý. Dokonce se mi z poslední řady podařilo dobře odstartovat. Už na prvním kilometru jsem se ale nechala vytlačit z trati a sjela skalku, která se moc sjet nedá… V první chvíli jsem si říkala, že konec přišel dřív, než jsem začala. Pak jsem se ale posbírala, kolo fungovalo, tak jsem jela dál. I když jako úplně poslední – i juniorky a kadetky, co startovaly po nás, už byly přede mnou. Bylo mi jasný, že musím pořádně zabrat, aby mě nestáhli ze závodu.

Závod jsi ale navzdory pádu dokončila…

Musím říct, že v prvním kole jsem si pořádně uvařila nohy a měla pocit, že už žádný další nedám. Nakonec to ale vyšlo a dala jsem plný počet kol. Fakt je, že při posledním okruhu, kousek před cílem, jsou dvě technické pasáže po kamenech, které už jsem nebyla schopná přejet, jak jsem byla unavená a nohy měla vyždímané. Chybou určitě bylo, že už jsem si nevzala na posledních pár minut závodu rychlý Enervit Liquid Gel, který používám. Bylo z toho nakonec umístění kolem 30. místa, ale myslím, že 6. místo z Češek, což bylo potěšující. Jen mě pak hrozně mrzelo, že jsem si mohla zazávodit daleko víc vepředu. A taky to, že jsem si po závodě nemohla sednou na louku a sledovat závod eliťáků, ale místo toho jsem frčela sanitkou do Budějovic.

Jak jsi dopadla?

Nakonec mi museli sešít část dásně, protože tam byla díra jako po granátu, a dostala jsem na pár dní krční límec. No, nadšená jsem z toho nebyla… Musela jsem překopat plány a návrat do bazénu jsem musela o pár dní odložit.

Na začátku července jsi absolvovala i MČR horských kol v Peci Pod Sněžkou. Jaká to pro tebe byla premiéra?

Já jsem se toho závodu hodně bála. Vím, jaká tam je trať – za sucha možná pro mě sjízdná, ale určitě ne za mokra. Hodně jsem tam s kolem běhala. Tentokrát jsem neměla moc dobré nohy a v pátek před závodem, při projíždění trati, jsem bojovala sama se sebou, jestli vůbec pojedu. Nakonec to bolelo od prvního šlápnutí. Po startu jsem byla bezkonkurenčně poslední, ale pomalu jsem se prokousávala na lepší pozice. Je ještě hodně na čem pracovat a nejsou to jen starty…

Jak se pro tebe liší výživa na triatlon a právě na bikovém závodě? Využíváš de facto to samé, nebo je v tom pro tebe výrazný rozdíl?

Při samotném závodě je to rozdíl. Jak jsou ty bikové pořád nahoru-dolů, je to víc intenzivní a občerstvuju Enervit Gely každý okruh. Takže ve finále za hodinu a půl závodu sním 5-6 gelů, kdežto při Xteře za 3 hodiny tak 4-5. Jinak samozřejmě piju ionťák a po závodě Enervit Recovery Drink pro kvalitní regeneraci.