Na mistrovství světa Xterra v terénním triatlonu startovala už několikrát, poprvé před devíti lety. Letos šlo ale o výjimečný start – byl totiž poslední. A Helena Karásková ho proměnila v bronzovou medaili, tedy stejný úspěch jako na začátku své triatlonové kariéry. „V cíli jsem byla moc vděčná všem, kteří mi pomohli letos na Havaj odjet a kus úspěchu je i jejich, protože v přípravě jsem vůči nim cítila velkou zodpovědnost,“ říká členka Enervit Teamu po veleúspěšné tečce za svou poslední profesionální sezonou.
Podruhé v kariéře jsi dokázala vybojovat stupně vítězů na havajském MS Xterra. Jaké pocity jsi zažívala v cíli?
Byla jsem naprosto vyčerpaná! I když jsem skoro celý běh byla už na 3. místě, zakazovala jsem si v hlavě na to myslet. Když jsem tomu začínala v polovině běhu věřit, tak se zezadu začala přibližovat Francouzka a musela jsem ještě zabrat. Uvěřila jsem až na konci pláže, kde mi manžel dal českou vlajku. Byly to nádherné pocity! Na druhou stranu je člověk strašně unavený a vyčerpaný a jediné, co si přeje, je lehnout si a už nic nemuset (smích).
Jak dlouho ses na Havaji aklimatizovala?
Na Mauii jsme dorazili týden před závodem. První dvě noci jsem nemohla vůbec spát, tak jsem pozorovala hvězdy a říkala si, že když nějaká spadne, budu si něco přát. Na Havaji jich padá strašně moc, takže když člověk chvíli vydrží koukat, může mít spoustu přání (smích).
Jaký byl tvůj předzávodní program na místě?
První dva dny jsem toho ani v tréninku moc neudělali a raději jsem odpočívala, snažila se srovnat s teplem a vlhkem i časovým posunem. Hlavní tréninky přišly na řadu v úterý, ve středu a ve čtvrtek, kdy jsem si projela několikrát cyklistický okruh proběhla ten běžecký. Každý den jsem plavala aspoň dvakrát v moři, abych si zvykla na vlny. Bohužel jich přes týden moc nebylo, zato v sobotu před závodem byly ohromné. Naštěstí se pak moře zase uklidnilo. Mimo tréninky ale byla spousta dalších povinností – vyhlášení evropské tour, tiskovka, natáčení pro Českou televizi i pro Xterru… Místy jsem z toho byla už hodně vyčerpaná a skoro měla pocit, že už mám po závodech.
Proběhly před startem tradiční rituály?
Co se týče výživy, tak přípravy probíhaly už od příjezdu na Havaj. Magneziem jsem se zásobovala každý večer, od půlky týdne přibyl betain a solné kapsle – vše od Enervitu, na který dlouhodobě spoléhám. V den závodu tradiční snídaně, což je pro mě toast s marmeládou a sýrem, káva a pomerančový džus. Půl hodiny před startem se mi podařilo do sebe dostat ještě Enervit PRE Sport a sáček MaxiVita Energy Power od Vitaru, který mě vždycky tak nějak uklidní a naladí na závodní vlnu. Jinak s sebou vždycky na závody vozím plyšové zvířátko, co mi dává dcerka. Kdybych ho neměla, měla bych pocit, že mi něco chybí. A také si chodím povídat s kolem před závodem (smích).
Jak se ti plavalo?
Moře k nám bylo letos hodně milosrdné. Na předpovědi byly poměrně dost velké vlny, ale asi hodinu a půl před startem začalo pršet a moře se uklidnilo. Já chtěla plavat společně s Morgan Riou, která mi sice kousíček v prvním kole uplavala, ale při přeběhu jsem ji viděla a v druhém okruhu se mi povedlo ji doplavat a společně jsme vylézaly z vody ven na 21. a 22. pozici, což bylo asi naše maximum. Myslím, že to bylo dobré plavání.
Jak se ti dařilo v cyklistické části?
Utíkalo mi to hodně rychle. Jely se dva okruhy a na začátku každého z nich byla dvě prudká stoupání po asfaltu, na která jsme trénovali. Kvůli dešti se ale moc nedalo jet ve stoje, poměrně to dost klouzalo. Pak už byla trať hodně technická s kratšími výjezdy i sjezdy a hlavně spousta zatáčkami. Tam mi to vůbec nešlo… V prvním okruhu to bylo hodně mokré a kořeny parádně klouzaly, stejně jako tamní lepkavé bláto. Ve výjezdech jsem ale byla silná a dařilo se mi předjíždět jednu soupeřku za druhou. Do depa jsem přijela na pátém místě a dvě soupeřky přede mnou jsem viděla, jak vybíhají z depa.
Jak se situace vyvíjela v závěrečném běhu? Útočila jsi ještě na vyšší stupínky, nebo jsi naopak hájila bednu?
V podstatě útočila i hájila (smích). Vybíhala jsem se ztrátou asi 25 sekund na bronz a plán byl jednoznačný – začít do kopce volněji a pak zkusit holky seběhnout z kopce. Jenže se mi je podařilo doběhnout už po necelých dvou kilometrech, což mě překvapilo. Snažila jsem se držet svoje tempo a dařilo se mi budovat náskok, navíc jsem začala stahovat Lesley Paterson běžící na druhém místě. Moc se mi těm hlášením od manžela nechtělo věřit, protože Lesley je skvělá běžkyně. Zezadu se pak v půlce běhu začala trochu přibližovat Morgan Riou, tak jsem musela jsem ještě zabrat.
Jaké panovalo při závodě počasí a jak jsi řešila výživu?
Celý týden bylo sucho a bez deště, sluníčko svítilo, i když jsme odjížděli z ubytování na start. Tři kilometry před tratí ale začalo strašně pršet. Takový ten slejvák, po kterém na vás nezůstane nit suchá. Popravdě mi to ale bylo skoro jedno. Spíš jsem si říkala, že když prší, tak by mohly být i menší vlny. Na startu mi byla dokonce zima, to jsem si říkala, že je na Havaji hodně divný, ale ve vodě jsem se potom zahřála a ve druhém okruhu mi bylo už pěkný vedro. První okruh na biku byl ještě hodně mokrý a hodně to klouzalo a trochu se lepilo bláto na pláště, druhý už byl o hodně lepší. Pak přišla ještě jedna sprška na běhu, ale to už bylo opravdu příjemné. Při závodě pak padlo 5 Enervit gelů – 3 na kole a 2 na běhu. Do lahve jsem si namíchala Maltodextrin Fructose a Salt Caps. Naštěstí žádné křeče ani velké krize mě při závodě nepotkaly. Myslím, že to bylo skvělou přípravou.
Neříkala sis třeba bezprostředně po závodě, že bys tohle ještě chtěla absolvovat?
Samozřejmě mě to napadlo, ale taky jsem si vzpomněla, jak byly některé starty těžké. Většinou jsem si říkala, co tam dělám, když neumím moc dobře plavat (smích). Na Havaji mě to před startem nenapadlo – měla jsem pocit, že jsem přesně tam, kde chci být.