Jak sis užila poslední závod prakticky za humny? V Žitavě tě podpořila celá rodina, měla jsi to výjimečně kousek…

Vždycky je skvělé závodit kousek od domova, jsou to stejné „hory“, ve kterých bydlím a trénuji celý život. Paradoxně je to ale závod, na kterém se mi dařilo z celého okruhu Xterra nejméně – z devíti pokusů se mi podařilo vyhrát třikrát. Je to každopádně nádherný závod se skvělou organizací. Letos znovu zapracovali na bikové trati a přidali několik krásných singltracků. Také jsme si poprvé zazávodili jako celá rodina – manžel byl součástí štafety jako biker a dcera Mája závodila v dětské kategorii. Navíc byl na startu také můj otec, který si připsal letošní sedmé vítězství ve své kategorii.

V příjemném prostředí jsi závodila i při své předchozím startu – mistrovství Evropy se konalo v Česku. Byl to pro tebe bonus a hnací motor? Jak se ti líbila atmosféra?

V Prachaticích jsem byla hodně nervózní. 14 dní před startem jsem se hned z italské Xterry (Lago di Scanno) přesunula kousek vedle do kopců a po návratu se cítila fantasticky. Ale jak se blížily závody, najednou jsem byla strašně unavená. Vůbec jsem nevěděla, jak na tom budu. Atmosféra v Prachaticích ale byla neskutečná! Lidi fandili úplně všude, a když jsme probíhala náměstím do druhého běžeckého okruhu, začali skandovat moje jméno. I když jsem byla úplně na kaši, musela jsem se usmát. Hnalo mě to dopředu. U trati jsem měla manžela, dcerku, maminku i sestru s rodinou a manželovy rodiče... Prostě jsem měla za zády celou rodinu a já jsem jim chtěla ukázat, že to ještě jde (úsměv).

Vybojovala jsi titul vicemistryně Evropy, takže předpodkládám, že panovala spokojenost?

Určitě ano! Kdyby mi před startem někdo řekl, že budu stříbrná, brala bych to všemi deseti, protože pár dní před startem jsem se opravdu cítila hodně unavená, skoro bych řekla až vyčerpaná. Páteční dětské závody, které se hodně protáhly, mi na pohodě moc nepřidaly. Na druhou stranu strašně moc ráda sleduju, jak dcera Mája závodí, jak se pere až na cílovou čáru. Je to pro mě svým způsobem inspirace.

Jak se ti plavalo?

Plavání pro mě bylo hodně náročné, vůbec jsem vzhledem k počasí nepočítala s tím, že by se mohlo plavat bez neoprenu. Byla mi strašná zima! Po prvním plaveckém okruhu se mi už vůbec nechtělo vlézt znovu do vody. Do depa jsem potom běžela úplně zmrzlá a cvakaly mi zuby. Mít v depu bundu, tak si ji určitě vezmu.

Co cyklistika, jejíž trať jsi už chválila?

Prvních 10-12 kilometrů na biku mi to vůbec nešlo. Jak jsem byla zmrzlá, dělala jsem jednu chybu za druhou, až jsem si v jedné zatáčce ustlala. Po necelé hodině závodu jsem se trochu zahřála a mohla jet, ale ani tak jsem neměla v kopcích moc dobré nohy, zato po rovinách mi to jelo dobře – měla jsem tam tah jaký snad nikdy. Nakonec jsem zajela nejrychlejší čas a do depa přijela na 4. místě se dvěma holkami na dohled. S budoucí vítězkou Morgane Riou jsme pak vybíhaly společně.

A v běžecké části jsi bojovala o pódium…

Většinou se snažím běžet tak, abych první okruh nepřepálila. Běžecká část je v Prachaticích hodně technická a kopcovitá v jedné části, ve druhé je to rychlé, po asfaltu a kočičích hlavách městem. Když jsem se dostala v polovině druhého okruhu na druhé místo, myslela jsem si, že už mám stříbro v kapse, ale pak jsem dostala informaci, že zezadu se blíží Švýcarka Loanne Duvosin. Tak jsem musela ještě zabrat. Když si to promítnu zpátky, běžela jsem trochu v transu, snažila se soustředit jen a jen na běh a sama sobě si poručila se neotáčet a vypnout až za cílovou čárou. Proto mě i mrzí, že jsem si na náměstí nevzala vlajku, kterou mi maminka podávala. Měla jsem pocit, že bych ji snad ani neunesla (smích).

Hned při dalším startu jsi zvítězila v dalším závodu seriálu Xterra, když ses na německé trati prokousala na čelo v cyklistické části. Jak se pro tebe závod během a po plavecké části vyvíjel?

Po plavání jsem měla asi nejmenší letošní ztrátu na čelo a na kolo vyrazila ve skupince. Té jsem ale hned poodjela a nastalo peklo – snad 6 kilometrů jsem nikoho neviděla a jela sama proti větru. Pak mě dva lidi dojeli a já aspoň neměla pocit, že jedu lesem sama. Od 10. kilometru jsem začala předjíždět další holky a musím říct, že mě to bavilo. Nohy jely docela pěkně do kopců i po rovinách, jen z kopců to nebylo úplně ono. Prokousala jsem se startovním polem na druhé místo a do depa přijela jen s pětisekundovou ztrátou na vedoucí Švýcarku. Ale byla to ta samá, co mě v Prachaticích dobíhala... Nejdřív mi utekla, ale asi 2 kilometry před cílem jsem se dostala před ní a zase si poručila neotáčet se a držet tempo, případně i trochu přidat.

Máš nějaký recept na finiš, třeba i v podobě výživy pro „nakopnutí“?

Nad výživou se snažím hodně přemýšlet, aby mě během celého závodu nedohnal pocit hladu. Poslední dobou i po rozhovoru s lyžařkou Katkou Smutnou jsem do předzávodního jídelníčku zapojila kromě Enervit PRE Sportu i datle a ořechy jako náhradu oběda. Často se totiž startuje mezi 11. a 12. hodinou. Během bikové části používám klasické Enervit Gely a iontový nápoj Enervit Isotonic Drink smíchaný s Maltodextrin Fructose. Na běh si pak beru gely dva – jeden klasický, pomalejší Enervit Gel, a jeden rychlý Liquid Gel na posledních 20 minut závodu. Hodně jsem si také před startem oblíbila energii v pytlíčkách od Vitaru – MaxiVita Energy Power. Tahle směs guarany, taurinu a vitaminů mě nádherně uvolní a skoro se mi i chce skočit do studené vody (smích).