První letošní start v terénním triatlonu se člence Enervit Teamu vydařil. V hlavním závodě vybojovala stříbrnou příčku a v následném short tracku skončila těsně pod stupni. V domácím prostředí a v tropických teplotách, které minulý víkend v Česku panovaly. I o tom Helena Karásková vypráví v našem rozhovoru.
Máš za sebou závod Xterra Czech, kde jsi absolvovala dva starty a vybojovala druhou a čtvrtou příčku. Jaké jsou pocity a dojmy?
Popravdě ty dvojstarty moc nevyhledávám. Hlavní závod startoval ve 12, trval 3 hodiny a druhý den se startovalo už v 9 ráno, takže moc času na regeneraci nebylo. S výsledkem obou závodů jsem ale spokojená. V tom dlouhém jsem si na bednu netroufala ani pomyslet! Přece jen tři týdny plavání jsou hodně málo a tři čtvrtě roku, kdy si člověk na vodu ani nesáhl, se prostě nedá dohonit.
Nejdřív ses vrhla právě na klasický, tedy „dlouhý“ závod. Jak probíhal?
S plaváním jsem se nakonec poprala na mě docela dobře. Sice to bylo 10. místo, ale nebyla to sekera přes 5 minut, i když se to tomu blížilo (smích). Na kolo jsem se těšila, ale bohužel mě vůbec neposlouchaly nohy. Nejhorší to bylo po rovinách – nejelo mi to, jako bych ty nohy tahala z medu. Aspoň že ze sjezdů to šlo dobře a tam jsem určitě neztrácela. Z běhu jsem měla velký respekt, protože letos jsem toho ani moc nenaběhala, ale nakonec to nebylo vůbec špatné.
Vybojovala jsi stříbro a v závodě ses posouvala neustále dopředu. Takže ve finále panuje spokojenost?
S druhým místem jsem hodně spokojená, vůbec jsem si na to nevěřila. Nějak se mi toho sešlo pár dní před závodem tolik, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli se mi na start chce. Vnitřně samozřejmě ano, ale na druhou stranu jsem věděla, že nemám naplaváno a školení trenérů-lyžařů taky není ideální příprava na závod… Řekla jsem si ale, že je to pro mě výzva, jestli jsem schopná to ještě důstojně zvládnout. Navíc na startu bylo pár lidí z našeho týmu, tak jsem je v tom nechtěla nechat samotné.
Už jsi zmiňovala své trápení na kole – podařilo se ti ho rozjet?
Rozjelo se to až na posledních pár kilometrech, kde je těžké technické stoupání s krásnou kořenovou hřebenovkou a pak parádní sjezd do Prachatic. Tam jsem toho stáhla docela hodně a třetí místo už nebylo daleko. Na začátku běhu jsem se na něj sice dostala, ale druhá pozice se mi vzdalovala a byla už hodně daleko. Po nějakých 3 kilometrech jsem začala lehce stahovat a při náběhu do druhého okruhu jsem si říkala, že by to snad mohlo vyjít. Pak už jsem jen držela tempo a musím říct, že se mi běželo hezky. Navíc jsem měla skvělé informace od táty, běh byl letos natahaný moc hezky, bylo nás vidět na hodně místech.
Druhý den ses vrhla na divácky atraktivní short track. Jak ti tahle krátká trať sedí a jaký byl její průběh v okolí Prachatic?
Naštěstí byl krátký závod až v neděli po tom dlouhém, což byla určitě moje výhoda. Kdyby se jel už v sobotu, tak by mě ty mladé holky určitě převálcovaly, ale z únavy se závodí už zase trochu jinak – jinak to bolí. Zase jsem vylézala z vody na desátém místě a něco ještě poztrácela v depu. To byla škoda, protože ve výsledku to bylo 12 vteřin na nejlepší, což už je v short tracku docela ranec. Trať na bika je hezká, těžká a technická, ale bohužel v technických pasážích není prostor na předjetí. Tady jsem to prostě nezvládla, jak bych si představovala… Z biku jsem přijela na 4. pozici a už se mi na kraťoučkém běhu nepodařilo nikoho předběhnout. Ty da kilometry jsou opravdu krátké, tam už se toho moc vymyslet nedá. Musí se běžet, co to jde, hned od začátku, a ty mladé holky to vydrží.
Během víkendu panovaly tropické teploty. Jak jste měli při závodě a jak se ti podařilo tohle vstřebat?
Bylo to peklo, ale já mám vedro ráda. Navíc jsem vášnivý saunař, tak myslím, že i tohle mi v tom tropickém počasí pomáhá. Samozřejmě ale také vím, že se na závod v takovém počasí musím dobře připravit. Sodné tablety a magnezium jsou samozřejmostí už v týdnu před závodem, stejně tak je důležité se dobře zavodnit a dodržovat pitný režim nejen při závodě, ale právě už i předem.
Předpokládám, že občerstvení bylo důležité. Čím a v jakém množství probíhalo po stránce pitného režimu a co ti pomáhalo doplňovat energii a vypocené minerální látky?
Vzhledem ke startu ve 12 hodin je to vždycky složité, protože nejsem schopná sníst nějaký normální oběd. Mám už vyzkoušené sušené ovoce, ořechy a Enervit PRE Sport těsně před závodem. Při něm si vezu pití – Enervit Maltodextrin Fructose namíchaný s iontovým nápojem. Tentokrát jsem po půlce závodu měnila flašku, protože na jednu bych to určitě neobjela. Samozřejmostí jsou pak gely. Na kole klasické Enervit Gely s kofeinem, na běhu potom dva Isotonic Gely – ty si beru z depa a před oficiální občerstovačkou si je dám. Sice není potřeba je zapíjet, ale v tomhle vedru to bylo určitě lepší.
Už jsi letos absolvovala také závody Českého poháru v MTB. Jak se ti jelo a jak jsi spokojená s výsledky?
Tady je pro mě velkým vítězstvím, že dojedu plný počet kol a nemusím s kolem nikde běhat (smích). Navíc oba závody se jely za docela velké zahraniční účasti. Pohybuji se těsně za hranicí první desítky. Určitě jsem udělala velký pokrok v technice, ale mladé holky jsou prostě rychlé.
Budou teď v létě následovat další závody?
Asi nejbližší start v triatlonu by měl být na závodě v Mostě. V srpnu pak Xterra v Žitavě a v září mistrovství Evropy v cross triatlonu v Itálii.