Na Havaji už startoval, ale před pěti lety to bylo na dlouhém silničním triatlonu. Tentokrát šlo o terénní Xterru a tím pádem i premiéru. „Od prvního startu uběhlo pět let a už při vystupování z letadla člověka přepadaly silné emoce. Tenkrát jsem ještě ani neznal svou nynější manželku Lucku a letos už jsem si ji vezl s sebou. Kdo by to byl tehdy řekl! Účast na mistrovství světa v terénním triatlonu byla třešničkou na třípatrovém dortu. Možná víc než samotný závod jsem si užíval vynikající společnost české „Xterácké“ výpravy,“ říká člen Enervit Teamu Jan Šneberger.
Jaký byl váš poslední start sezony?
Na ostrovy jsme s Luckou dorazili už tři týdny před závodem a tréninkový režim byl značně uvolněný. Ovšem zuby nehty jsem se snažil částečně udržet morálku a soustředění na blížící se závod. Na poslední týden jsme přeletěli z „Ironmanského“ Big Ilandu na „Xterácký“ ostrov Maui a začala vedle plavecké a běžecké také cyklistická příprava a aklimatizace na místní unikátní podmínky. Příprava už tak byla příliš rozházená a nekoncepční. Sezónu jsem nedotáhl až do úplného konce a při závodě to bylo znát – nedokázal jsem zařadit závodní režim a poměrně hodně jsem zaostal za očekáváním.
Jak se vám závodilo a co jste říkal tratím? Překvapilo vás něco?
V den závodu mě nemile překvapily malé vlny. Z velkých vln jde strach, ale mělo by to jiné grády! Mám rád adrenalin a možná by mě to i lépe nastartovalo do dalšího výkonu. Kdo ví... Cyklistická trať byla překvapením už od prvního projetí pár dní před závodem. Jednalo se zjednodušeně řečeno o jeden dlouhý dvouokruhový singltrek v křoví. Žádné těžké technické pasáže, jen nekonečné kroucení řídítek a občas strmé stoupání nebo krátký jednoduchý sjezd. Běžecká trať se táhla téměř po totožných cestách, ale s podobným běžeckým terénem jsem počítal.
Když rozebereme jednotlivé části závodu, tak jak jste spokojený s disciplínami? Jak se pro vás závod vyvíjel?
Plavání bylo v mém případně klidné jako samotné moře. Jen tempo nebylo tak ostré, jak bych si představoval. Po vyběhnutí z vody jsem sedl na kolo a vydal se do kopců. Tentokrát jsem ale ztrácel tak nějak ve všech částech okruhu – ve stoupáních, sjezdech i pomalých kroutivých pasážích. Ráno trochu napršelo a mazlavé bahýnko s kořeny také není můj šálek kávy. Ve druhém okruhu se navíc přidala nutnost předjíždění později odstartovaných a pomalejších kategorií. Tempo pozvolna samo od sebe uvadalo, a přestože po kole ještě nebyla úplně ztracená šance na vysněné medailové pozice v kategorii, ani v závěrečném běhu jsem nevymáčkl potřebné tempo, které by mohlo být v mých možnostech. Z běžeckého výkonu jsem tak asi nejvíce rozmrzelý.
Jaké je tedy vaše celkové hodnocení výsledku?
Výsledné 11. místo v kategorii je zklamáním, ale s odstupem času jsem spokojený. Snaha tam byla, pot ze mě tekl a v cíli to bylo intenzivní. Těšil jsem se hlavně z výborných výsledků ostatních českých závodníků. Naše výprava byla vidět!
Co všechno jste s sebou vezl ze své výživové výbavy? Jak jste zvládl doplňovat energii během závodu?
Standardně jsem se snažil doplnit energii hlavně v obou depech. Za oběť padaly šroubovací Enervit Liquid Gely a další, pomalejší Enervit Gely jsem měl rozmíchané společně se solnými kapslemi Enervit Salt Caps v bidonu s vodou. Na běh jsem vyrážel už jen s chladnou vodou v jedné a šroubovacím Liquid Gelem v druhé ruce. Na větší gurmánské akce, tuhé jídlo nebo něco podobného, nebyl prostor. Přeci jen šlo na mé poměry o docela krátký závod. Důležité bylo hlavně intenzivní zavodňování.
Co jste říkal atmosféře a organizaci závodu?
Atmosféra je oproti velkým silničním akcím jiná, trochu komorní, ale víc osobní. Zkrátka menší závod, méně lidí a větší klid a pohoda. Po organizační stránce není pořadatelům co vytknout, snad jen volbu cyklistické tratě. Tu bych rád viděl na zajímavějších místech s výhledem do krásné tropické krajiny. Ale to je asi o vkusu a třeba to ani v této části ostrova lépe vymyslet nešlo.
Jaké jsou vaše další plány v terénu?
Terénu se určitě nepřestanu věnovat, ale stále to bude spíše okrajová záležitost. Potenciál a chuť do závodění cítím zejména na silnici a na delších tratích. Pár terénních závodů bych rád pro zpestření objel, ale s největší pravděpodobností jen na našem území v rámci Českého poháru.
Kdy plánujete odstartovat příští sezonu?
V současné době běží příprava na sportovní sezónu 2020, která mi začíná 1. ledna v Rokycanech každoročním tradičním běžecko-cyklistickým vrchařským podnikem na místní Žďárský vrch. Pokud mluvíme jen o triatlonu, první závody očekávám v květnu. Termínovka ale zatím převážně zeje prázdnotou.