Máš za sebou oba letošní vrcholy – MS a ME v rychlostní kanoistice. Jak jsi s nimi spokojený?

Letošní sezónu bych rozdělil na dvě části – na čyřkajak a deblkajak. S tou první bohužel spokojený nejsem, protože jsme v žádném z letošních závodů nedokázali prodat to, na co jsme výkonnostně měli. Deblkajak tuhle sezonu ale pozvedl výš, protože se nám dařilo ukazovat, že patříme v nové olympijské disciplíně mezi světovou špičku. Ukázali jsme to hned na Světovém poháru v Račicích, kde jsme se v tvrdé konkurenci probojovali do finále a tam ve velice vyrovnaném závodě obsadili 7. příčku. Na mistrovství světa jsme pak dojeli čtvrtí v těsném kontaktu s medailovými příčkami.
 

Na MS jste byli na deblu opravdu kousek od medaile, od bronzu vás dělilo jen 14 setin sekundy. Mrzela tahle maličká ztráta hodně?

Na jednu stranu nás to mrzelo, ale na druhou stranu jsme měli radost, že se nám závod povedl a mohli jsme z mistrovství nakonec odjíždět s tím, že alespoň v jedné disciplíně jsme předvedli, na co máme. Většinu času se soustředíme na čtyřkajak a na deblkajaku proběhla změna olympijské disciplíny z kilometru na 500 metrů, takže to pro nás byla trochu neznámá, jak si v této našlapané disciplíně povedeme. Pětistovka se nám v minulosti několikrát povedla zajet rychle na domácích závodech, takže jsme byli rádi, že se nám takhle povedla i v té nejnabitější světové konkurenci.
 

Šlo o závod na 500 metrů, který je nově součástí i olympijských her. Ubírají se už tvé myšlenky i tímto směrem? Je účast na příští olympiádě tvým cílem?

Určitě to v hlavě někde je, v našem sportu jsou olympijské hry to nejdůležitější. Na 500 m se soustředím už delší dobu, protože na čtyřkajaku se tato trať jezdí už od roku 2017. Navíc by se časově mělo zvládnout startovat na olympiádě v obou disciplínách… Ale to se bude řešit až v momentě, kdy budeme mít místenky na olympiádu. Teď se všechno moje snažení bude ubírat směrem k příštímu mistrovství světa, které se koná příští srpen v německém Duisburgu a kde se právě budou rozdělovat místenky pro olympijské hry v Paříži. V jaké disciplíně tam budu startovat a snažit se vyjet místa, to ještě teď nevím, napoví až první domácí nominační závod. Máme tu teď spoustu mladých a šikovných kluků, kteří se přirozeně tlačí na místa nás starších, takže uvidíme, jak se mi bude dařit. Věřím, že do starého železa ještě nepatřím a nějaký rok ty „mladý pušky“ udržím za svými zády. (smích)
 

Kromě deblu jsi na obou šampionátech startoval i v závodě čtyřkajaků. Jak hodnotíš vaše výkony v této disciplíně? Pokaždé jste jeli v trochu jiné sestavě…

Na čtyřkajaku jsme měli lepší i horší jízdy a bohužel jsme si ty horší vždy vybrali spíš v těch důležitějších okamžicích. Na mistrovství světa to bylo ve finále, kde jsme skončili devátí a po vyhraném semifinále jsme rozhodně pomýšleli výš. Na evropském šampionátu se nám jízdy vůbec nevydařily a skončili jsme bohužel už v semifinále na 8. místě. Takže jsme se neprobojovali do finále a celkově obsadili 17. příčku, se kterou jsme rozhodně nemohli být spokojení. Na druhou stranu jsme každý závod jeli v jiné sestavě, což byl samozřejmě risk, ale zase jsme získali nějaké výstupy a data, co funguje a co ne. Byla to prostě taková testovací sezóna, abychom věděli, s čím můžeme pracovat v příštím roce, kde už půjde o místa na olympiádu a nebude čas zkoušet nějaké novinky.
 

Které z produktů sportovní výživy zařazuješ do tréninků a závodů?

Nejvíce používám Enervit Isotonic Gely, které mi rychle doplní energii, a samozřejmě ionťák Enervit Isotonic Drink, který piji během každého tréninku. Nikdy pak nedám dopustit na regenerační nápoj Enervit Recovery Drink, který po náročných trénincích rychle doplní vše, co mé tělo potřebuje.
 

V červenci se jelo i mistrovství České republiky v Račicích, kde jsi ale tentokrát chyběl. Proč?

Na mistrovství republiky jsme se letos rozhodli nestartovat, protože už to bylo hodně blízko mistrovství světa. Republika končila v neděli a my v pondělí odlétali, proto jsme letos start doma vynechali.
 

Jaké máš teď plány? Je sezona u konce, nebo se ještě na nějaké závody chystáš?

Sezóna je u konce a mě čeká odpočinek a čas s rodinou. Už jsme stihli dovolenou a užili si i s dětmi nějaké výlety po rakouských Alpách a italském Lago di Garda. Po návratu jsem ještě stihl jeden závod v Sezemicích, kde bydlím. Letos to pro mě bylo hodně speciální, protože jsem usedl do lodi se svojí 6letou dcerou Lili a odjeli jsme spolu závod rodinných mixů. Byl to její první závod v životě. Sice jsme nevybojovali medaili, ale šlo hlavně o radost a společný zážitek, který pro mě byl opravdu hodně emotivní. Lili po závodě dostala pohár pro nejmladší startující závodnici a vidět tu radost a nadšení v jejích očích bylo prostě úžasné!