Jak hodně „rozbil“ a ovlivnil koronavirus vaši letošní sezonu, plánované vrcholy a tréninkový plán?

V podstatě úplně. Na jaře měla proběhnout nominace do reprezentace a také na olympijské hry do Tokia. V té době bylo docela dlouhé období nejistoty, které nakonec vyústilo ve variantu nominace na přelomu července a srpna. Stejně jsem se ale nedokázal zbavit pocitu, že to není tak, jak by mělo, závody se možná ani nepojedou a že jedeme nominaci o něco, co je teď někde ve vzduchoprázdnu. Tak se asi bohužel odvíjely i nominační závody, které si mi letos vůbec nepovedly.

Na rozdíl od mnoha sportů jste zvládli alespoň evropský šampionát. Ten se jel v Praze, ale bez diváků. Byl to pro vás na trati velký rozdíl? Jak mistrovství hodnotíte?

Bylo skvělé, že se šampionát uskutečnil. Bylo to za pět minut dvanáct, než se zase začalo vše zavírat, takže znovu do poslední chvíle panovala nejistota, zda se závod vůbec uskuteční. Diváci byli do počtu 1000 osob, takže se do Troje dostali opravdu jen ti nejvěrnější fanoušci a rodinní příslušníci, kteří v této mnohem menší kulise vytvořili skvělou atmosféru. Mě šampionát moc mrzí, protože jsem konečně zase cítil skvělou formu a odpovídaly tomu i výkony. Bohužel mě jeden lehký, téměř neznatelný dotek připravil o medaili, a to je škoda.

V Troji jste byl šestý v individuálním závodě, větší radost jste tedy měl v týmech, kde jste brali stříbro?

Myslím, že šesté místo na mistrovství Evropy pořád není špatné, ale i tak mě to umístění zamrzelo, protože medaile byla pár milimetrů daleko. V týmovém závodě jsme znovu obhajovali zlato, navíc na domácí vodě, takže nás i to stříbro trochu zamrzelo, ale každá medaile se počítá.

Koroně navzdory jste zvládli domácí vrcholy – Český pohár i MČR. Jste rád, že se to podařilo? A jak jste spokojený se svými výsledky? V obou případech jste nechyběl na bedně… 

Závodní sezóna byla, co se týká počtu závodů, nakonec vlastně klasická. Jen se dlouho čekalo, kdy se co a jak pojede. Na mistrovství republiky jsem bral stříbro a v celkovém hodnocení Českého poháru bronz. V obou případech mě lepší umístění stály doteky branek, které byly mým letošním prokletím. Celkově jsem samozřejmě moc rád, že jsme mohli přes léto závodit alespoň na domácí scéně. 

I v době mnoha omezení jste v listopadu odcestoval do Francie k závodu Světového poháru. Jak to v Pau vypadalo?

V podstatě stejně jako v Česku. Povinnost všude nosit roušky, nikam extra nevycházet a dodržovat další opatření. Na závod v Pau oproti Praze nemohli žádní diváci a my jako závodníci jsme museli mít roušky i do poslední chvíle před vstupem do lodi, což bylo dost otravné, protože jsme museli řešit, kam tu roušku v lodi schovat.
 

Na medaili jste i přes vydařenou semifinálovou jízdu nedosáhl, ale dopředu jste avizoval, že nejste v úplně top formě – nedalo se tedy úplně naplno trénovat?

Spíš jde o to, že jsme celou letošní sezónu odtrénovali bez alespoň krátké letní pauzy. Takže po mistrovství Evropy v Praze konečně přišel prostor odpočinout si a vyčistit hlavu. Vyrazil jsem s rodinou do hor a znovu trénovat jsem začal až dva týdny před závodem v Pau. Proto jsem ho od začátku bral spíš jako součást přípravy. Ale jezdilo se mi dobře, takže mě mrzí, že finálová jízda nevyšla tak jako třeba ta semifinálová.

Vy v tréninku i při závodech spoléháte na Enervit. Které produkty nechyběly ve vaší letošní výbavě? 

Pro mě je již mnohaletou klasikou kombinace aminokyselin BCAA, regeneračního nápoje Enervit Recovery Drink a iontového nápoje Enervit Isotonic Drink. Na tohle trio nedám dopustit!

Rýsují se ještě nějaké akce v letošní sezoně? 

Závodní akce teď asi dalších pár měsíců nebudou, ale snažíme se urputně vymyslet, kam vyrazit na soustředění v době, kdy se téměř nikam nemůže. Uvidíme, je to zvláštní doba. Hlavní ale je, aby všichni byli v pořádku. Sport je přeci jen pořád pouze zábava.