Hodně nabitý program se závody republikového šampionátu i Světového poháru, legendární Jukola a nominační závody na mistrovství světa. To všechno čekalo na orientačního běžce Miloše Nykodýma v červnu a na začátku července. Člen Enervit Teamu už letos dokázal na závodech MČR vybojovat tři medaile a probojovat se opět na světový šampionát.
Máš za sebou víkendové nominační závody na mistrovství světa. Jak dopadly?
Na nominačky jsem se nijak zvlášť nepřipravoval, přece jen je potřeba ještě něco dotrénovat směrem k šampionátu. Věřil jsem, že i z tréninku budu schopný kluky z týmu porazit, ale to jsem se pekelně zmýlil. Na dlouhé trati jsem bral ještě druhé místo jen minutku za Pavlem Kubátem, takže to jsem potvrdil hezky. Do štafety se se mnou taky počítá. Ale na middlu jsem byl až čtvrtý, což nemusí pro start na mistrovství světa stačit… Definitivní rozhodnutí padne nejpozději do 17. července, ale je jasné, že na šampionát se určitě podívám. Jen jde o to, jestli poběžím všechny závody.
Máš za sebou také závody MČR, naposledy na krátké trati, kde jsi vybojoval stříbro. Jsi spokojený s výsledkem a výkonem?
Doufám, že to nevyzní špatně, ale nejsem spokojený ani s jedním. Druhé místo 5 vteřin za zlatým hattrickem nepotěší, zvlášť když jsem v lese udělal několik zbytečných chyb.
Na stupních jsi byl i v rámci květnového MČR ve sprintu, bral jsi bronz. Jaký pro tebe byl šampionát na trati, které se věnuješ nejméně?
Letos jsem absolvoval dva sprintové kempy, takže jsem byl připravený dobře. Závod to byl ovšem pekelně rychlý a navíc moc jednoduchý. S medailí ze sprintu jsem ale spokojený vždy, ať je jakákoli. Poslední tři roky se mi na krku vždy houpal bronz, což beru všema deseti. Porazit ve sprintu Vojtu Krále je téměř nemožné.
Bronz jsi bral i na republikovém šampionátu sprintových štafet. Jak závod probíhal tam?
Sprintová štafeta je poslední dobou naše nejsilnější zbraň. Závod dobře rozběhla Denča Kosová, která doběhla na děleném osmém místě se ztrátou 46 sekund na nejlepší závodnici světa Tove Alexanderssonovou. Na mě bylo zaběhnout co možná nejlépe druhý úsek. Celou dobu jsem běžel ve skupině a jen si hlídal svoje místo. O jednu příčku jsem naši pozici vylepšil a Vojta Král na třetím úseku vytáhnul štafetu na 3. místo. Na posledním úseku pak Terka Janošíková ukázala, že má ostré lokty a sebevědomým výkonem zajistila týmu bronz a velkou radost!
Jak ti pomáhá během závodů a nabitého programu Enervit?
Bez Enervitu si nedovedu představit absolvování tolika závodů v řadě, ani svůj celkem nabitý trénink. Společníkem jsou pro mě všechny základní produkty od gelů přes ionťák Isotonic Drink po regenerační nápoje Enervit Recovery Drink a After Sport. Ale snažím se zkoušet i nové věci – jako třeba Enervit Betain, Carbo Flow a různé tyčinky.
V červnu jsi měl hodně napilno, kromě MČR na krátké trati jsi startoval i na Světovém poháru a legendární Jukole. Jak se ti dařilo v tomto skandinávském závodě a jak sis ho letos užil?
Byl to pro mě už devátý start a druhý nejlepší výsledek. Na těchto závodech jde především o týmový výsledek, což s sebou nese hodně nervozity, ale zároveň větší zábavu. Náš start nebyl nejhorší, ale kluci na prvním, třetím a čtvrtém úseku udělali několik menších chyb, takže jsme vypadli z vedoucího balíku, který tou dobou čítal čtyři týmy. Já svůj pátý úsek zvládl výborně – udělal jsem jen malá vteřinová zaváhání, takže se mi podařilo ho vyhrát. Předával jsem na šestém místě jen pár vteřin za pátým a smazal dvě minuty z naší ztráty na čelo. Poslední dva úseky se nám také povedly a nakonec jsme byli v polovině závěrečného (sedmého) úseku skoro v boji o druhé místo. Bohužel přišly dvě chyby, které nás stály možnost o toto umístění bojovat. Skončili jsme čtvrtí a vyrovnali tak klubový novodobý rekord. Naposledy bylo OK Linné čtvrté v roce 2015, kdy se mi podařilo s týmem Kristiansand zvítězit.
Pojďme ke Světovému poháru – jak jsi spokojený s letošním startem?
Závody se konaly ve Finsku, což je pro nás kontinentální běžce nejhorší místo, protože je hodně odlišné od toho, na co jsme z domova zvyklí. Já jsem bohužel nebyl v nejlepším mapovém rozpoložení, což vedlo k neuspokojivým výsledkům. Na krátké trati jsem udělal moc chyb v začátku. To mi v průběhu závodu dost snížilo sebevědomí, a tak jsem po zbytek trati běžel se zataženou ruční brzdou. Stíhačku, která se běžela den poté, vyloženě nesnáším, i když mi celkem sedí. Tentokrát jsem ale svůj potenciál nedokázal využít. Vlak běžců, který startoval chvilku přede mnou se mi po náběhu do lesa nepodařilo zahlédnout, a tak jsem byl já ten, který byl doběhnut a musel spolupracovat s papírově horšími závodníky. Nakonec jsem se přece jenom malinko posunul výsledkově vzhůru, ale ne o tolik, aby to stálo za řeč.